Jsem již velký chlapec a s panenkami si dávno nehraji, přesto mne při návštěvě písnického zábavního centra jedna zaujala. Byla dokonce mluvící, ale chyběly baterky a tak se nepodařilo zjistit, jestli pláče nebo vyvolává nějaká velká slova.

Málem bych se zapomněl podělit o vkusný obrázek z polárnické expozice v Sevastopolu. Kvalita snímku je nízká, protože baba dežurná byla nablízku a focení bylo možno tolika se zvláštním biletem, obsah je ovšem natolik ryzí, že ta trocha neostrosti nemůže vadit. Když se tedy loučíme se srbskými soudruhy…

Je až k neuvěření, k jaké symbióze dojde, pokud na jedenadvacet let prošlý materiál vyfotíme stejně tak prošlé osoby. Když soudruzi z národního podniku Fotochema z Hradce Králové vyrobili tento exemplář Fomapanu F21, byl ještě Milouš generálním tajemníkem, Mirda Štěpánů si hřál hemoroidy na polstrované židli na ÚV a většina anonymních účastníků veselice měla vlastní chrup. Ale kdeže loňské sněhy jsou…


Více fot zde.
Podařilo se mi zjistit co inspirovalo pána z Kaplic při vynalézání knihovního blobu…

Zdenál Troškovic je renesanční človíček, čte Zeyera, točí strašidelné komedie a je gej. Nyní se nám tento Babica českého filmu představuje také jako kuchař. Jeho knihu jsem nejen držel v ruce, o čemž svědčí foto toto, ale také prolistoval. Brrr. Ano, zařekl jsem se, že budu zjara positivní a sluníčkový, ale tohle by vyvolalo cynický škleb i na tváři matky Terezy.
