Nezletilá K., obývající spolu s matkou samoživitelkou osamoceně stojící objekt v porostu lesního charakteru, vyšla v ranních hodinách osudného dne navštívit několik kilometrů vzdálený dům prarodičů. Jmenovaná měla na sobě červený čepec červenou pokrývku hlavy a šátek, s sebou jí matka dala košík proutěného typu s lahví alkoholu, čímž se dopustila přestupku proti zákonu č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a výrobky cukrářského typu.

Dotyčná byla viděna na nezpevněné komunikaci v lesním porostu v katastru obce X., podle dosavadního šetření se zde setkala s vlkem,  který se od ní dozvěděl o cíli její cesty.  Zmíněný vlk se dostal k bydlišti prarodičů dříve než K., zde pachatel zneužil důvěry starobní důchodkyně B., vnikl do objektu a poškozenou snědl požil. Poté se převlékl do šatů použil šaty poškozené a čekal na příchod K. Po jejím příchodu a krátké konverzaci ji Vlk také snědl požil a následně usnul.

Kolemjdoucí člen mysliveckého spolku M. si však V. všiml a zbraní brokového typu mu způsobil zranění neslučitelná se životem, čímž porušil zákon číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který vlka zařazuje mezi kriticky ohrožené druhy. Po zabití vlka a rozříznutí dutiny břišní vylezla ven starobní důchodkyně B. i nezletilá K a odebraly se na nejbližší služebnu Policie ČR k  podání vysvětlení.

Pominu fakt, že kdo byl někdy v Bulharsku, považuje onu spornou toaletu za velmi výstižné podobenství. Pominu i to, že mohou být Bulhaři rádi, že se na plastiku nedostal jiný z hlavních „brandů“ jejich státu – kebapčata. Hnědé válečky by jistě nepůsobily lépe.

Rád bych se ovšem pozastavil nad humorem těžícím z národních stereotypů. Osobně mám rád politicky nekorektní legrandu a „národňáci“ tam určitě patří. U nás jim bohužel pšenka nekvete, těch pár žertů na naše slovenské ex-bratry či na účet romské menšiny není nic. Zato němečtí sousedé se činí a tamnější „Polenwitze“, tedy vtipy o Polácích překračují doporučené množství politické korektnosti několikanásobně.

Zajímavá je i situace v bývalé Jugoslávii. V jugoslávské mytologii vtipu má každý zúčastněný národ své postavení, Černohorci jsou líní (podobně jako Romové v Čechách, existují i identické vtipy), Bosňáci (Muslimové) blbí, Slovinci slaboši a homosexuálové, Srbové paličáci a Chorvati nevraživí nacionalisté (což není vtip). O Albáncích je anekdot minimum. Černá hora a Slovinsko jsou navíc malé státy, což se projevuje i v anekdotách. Kupodivu téměř nulově jsou zastoupeni makedonští soudruzi.

Schopnost nastavování zrcadla a produkce nekorektího humor i po krvavém rozpadu říše ukazuje kupříkladu srbský seriál Kursadžije, který spojuje osvědčený motiv policejní akademie, ve které jsou jednotliví příslušníci příslušníky výše zmíněných jihoslovanských národů.

Zajímalo by mne, jaká je situace u ostatních nejen  evropských národů. Dělají si legrandu Vlámové z Valonů, Bulhaři z Rumunů či Osetinci z Gruzínců?

Zde jest malý výběr z polských a „jugoslávských“ anekdot.

Nad ránem jsme dorazili do bytu společně s druhým kamarádem V., který se měl schůzky účastnit také. Po vypití několika málo rakijí jsme ulehli a spali spánkem nespravedlivých. Ne však všichni. Kolega V pojal okolo páté hodiny potřebu vykonat velkou potřebu. V polospánku a poloopici se dovrávoral do předsíně mého 1+0, kde se mu nepodařilo najít dveře na toaletu. Prý našel jen koupelnu a instinktivně hledal ještě WC. Byl ale na nohou sám a tak mu nikdo nemohl pomoci výkřikem hoří!

Hořela mu hlavně koudel a proto se rozhodl, že exkrement zanechá před domem v křovisku. Bez bot a oděn pouze v slipy se vydal na trestnou výpravu. Mise byla úspěšná a byl by se rozradostněně vrátil, kdyby ovšem nenarazil na zavřené dveře od domu. Jal se tedy pobíhat okolo domu, aby se zahřál a případně vnikl oknem do přízemního bytu. Nepamatoval si však jeho polohu a tak nebyl úspěšný. Úspěšná byla ovšem ochranka areálu, kde se bydlí v zeleni a s úsměvem. Na nešťastného V, který ani neznal mé příjmení, a nebyl tedy schopen odpovědět na základní dotaz, odkud že se v areálu polonahý vzal, přivolali muži v černém posilu. Přivolaná hlídka městské policie se nešťastníkovým pohnutým příběhem pobavila velice velmi a rozhodla se případ nahého občana vyřešit odvozem z místa činu.

Ráno bylo krušné a nebylo jednoduché pochopit, proč v bytě není kolega V, když se tam nacházejí jeho veškeré svršky a obuv. Vše nakonec dobře dopadlo oblečení jsme kolegovi přinesli v igelitce, důležitá schůzka byla odsunuta na odpoledne a život třicátníků plyne dál. Jen nevím, proč mi poté říkal developrův prodejce, že u nás muselo být veselo…

A teď teprve začíná ta pravá legra. Na čerpadlo přijíždí sporťák, čtyři laděné výfuky pějí píseň tesklivou, opustíme vůz a jdeme k podržtaškovi. „Plnou!“ zazní rozkaz. A to již klíčky s emblémem koníka letí vzduchem a přistávají v dlani vyjeveného muže. „Natural 98?“ otáže se pracující. „Nikoli, dobrý muži“ nahodíme smířlivý výraz „eL Pé Gé!“. Pumpař od Zlaté podkovy lapá po dechu a nevěřícně civí na bok sporťáku, kde z červeného laku vystupuje plastěná koncovka se žlutým označením.

Po zaplacení propan-butanu sešlápneme plyn a mizíme prudce pryč. Nešťastný člověk za námi tiše kouká a pak se rozběhne do prodejny a přerývaně huláká na kolegu „Vi-vi-viděls toho debila???“ a popisuje peklo, které zažil. V noci asi ani nebude spát…