Archiv rubriky ‘Humord’

Dívka s vlasy ze žlutého kovu

Advent je čas určený k zamyšlení a já jsem se opětovně zamyslel, jak by asi vypadala taková česká pohádka, kdyby byla převedena do formy zvané laicky protokolština neboli policejní profesní mluva? Nakonec k nadcházejícím svátkům patří nejen tyhlety lidové slovesnosti, ale také orgáni střežící na trzích sice trochu vyprázdněné, přesto ale naše hodnoty tradičního typu. Bohužel v rámci utajení, tedy z taktických důvodů není policejní profesní mluvnice zpřístupněna veřejnosti a tak jsem musel trochu odhadovat.

Podle písemné výpovědi K. J. Erbena žila v blíže nespecifikované minulosti osoba král. Tomu byla prodána osobou starou babkou ryba, která dle tvrzení dotyčné způsobovala po požití, že osoba provádějící konzumaci rozumí řeči zvířat. Ryba byla neprodleně připravena a přinesena osobou sluhou Jiříkem, který provedl bez dovolení ochutnání. Tím získal schopnost rozumět řeči zvířat stejně jako osoba král, který brzy zjistil, že osoba Jiřík rozumí řeči zvířat také. Proto byla osoba Jiřík poslána na cestu, aby přivedla dívku s vlasy ze žlutého kovu za účelem sňatku.

Osobou Jiříkem bylo po cestě spatřeno hořící mraveniště, které zapálili neznámí pachatelé. Tím se vystavili potrestání odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci, protože mraveniště je chráněno podle zákona o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb. Osobou Jiříkem bylo provedeno uhašení mraveniště a byla mu mravenci přislíbena pomoc.

Osobou Jiříkem bylo po cestě dále nalezeno několik kravčích mláďat vypadlých z hnízda. Krkavčata byla opuštěna rodiči a hladová a proto byla osobou Jiříkem nasycena a byla mu jimi přislíbena pomoc v budoucnu za poskytnutí pomoci.

Na břehu moře dále po cestě byla osobou Jiříkem spatřena dvojice rybářů, kteří se přeli o úlovek, rybu ze zlatého kovu. Ta byla osobou Jiříkem vykoupena peněžitými prostředky osoby krále, čímž se osoba Jiřík dopustila trestního činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku a vystavila se možnosti potrestání odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Zlatá ryba byla poté puštěna do moře a provedla příslib budoucí pomoci osobě Jiříkovi.

Osobě Jiříkovi bylo sděleno rybáři, že dívka s vlasy ze žlutého kovu se nachází na ostrově křišťálového typu, kam byla osoba Jiřík dopravena loďkou. Na ostrově se nacházel palác, kam vstoupila osoba Jiřík. Jiřík byl seznámen se skutečností, že král má kromě dívky s vlasy ze žlutého kovu ještě jedenáct dcer. Aby získal dívku s vlasy ze žlutého kovu, musel nejprve najít rozsypané perly v trávě, vyhledání provedli přivolaní mravenci. Dalším úkolem bylo nalezení prstenu ze žlutého kovu v moři, nalezení provedla přivolaná ryba. Třetí úkol bylo nalezení živé a mrtvé vody, osoba Jiřík využila pomoc krkavců. Voda byla přinesena krkavci a vyzkoušena na pavoukovi, jehož usmrcení provedla osoba Jiřík pomocí vody mrtvého typu a mouše, jejíž oživení provedla osoba Jiřík vodou živého typu. Oživenou mouchou byla Jiříkovi přislíbena budoucí pomoc za tu poskytnutou.

Posledním úkolem bylo ztotožnění dívky ze žlutého kovu v sále, kde bylo všech dvanáct sester se závoji na hlavách, správná dívka byla Jiříkem poznána díky pomoci mouchy. Dívka a Jiřík byli vypraveni na cestu a dívka získala movitý a nemovitý majetek ve výši 8,33% majetku osoby krále z království křišťálového typu.

Jiřík a dívka s vlasy ze žlutého kovu byli přivítání zpět v sídle osoby krále, který rozuměl řeči zvířat. Na základě nařízení osoby krále byla Jiříkovi způsobena zranění neslučitelná se životem. Dívka s vlasy ze žlutého kovu polila ostatky Jiříka vodou mrtvého typu, díky čemuž došlo ke scelení hlavy a trupu, dále byly ostatky Jiříka polity vodou živého typu a bylo provedeno oživení a omlazení osoby Jiříka. Toho bylo viděno osobou krále, který si účelem omlazení nechal způsobit zranění neslučitelná se životem, avšak byl poléván vodou mrtvého typu v rozporu s návodem, takže nedošlo ke scelení ani oživení. Na základě nastalých skutečností se stala osoba Jiřík novým králem a dívka s vlasy ze žlutého kovu královnou.

Kytice protokolů

Již delší dobu uvažuji o převedení českých pohádek do protokolštiny, bohužel se stále nemohu vcítit do jazyka orgánů.   Obzvlášť výživný by měl být příběh o starobním důchodci se třemi zlatými vlasy či povídání o nesvéprávném Janovi. Zatím jen takový první nástřel, chce to ještě doladit.

Nezletilá K., obývající spolu s matkou samoživitelkou osamoceně stojící objekt v porostu lesního charakteru, vyšla v ranních hodinách osudného dne navštívit několik kilometrů vzdálený dům prarodičů. Jmenovaná měla na sobě červený čepec červenou pokrývku hlavy a šátek, s sebou jí matka dala košík proutěného typu s lahví alkoholu, čímž se dopustila přestupku proti zákonu č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a výrobky cukrářského typu.

Dotyčná byla viděna na nezpevněné komunikaci v lesním porostu v katastru obce X., podle dosavadního šetření se zde setkala s vlkem,  který se od ní dozvěděl o cíli její cesty.  Zmíněný vlk se dostal k bydlišti prarodičů dříve než K., zde pachatel zneužil důvěry starobní důchodkyně B., vnikl do objektu a poškozenou snědl požil. Poté se převlékl do šatů použil šaty poškozené a čekal na příchod K. Po jejím příchodu a krátké konverzaci ji Vlk také snědl požil a následně usnul.

Kolemjdoucí člen mysliveckého spolku M. si však V. všiml a zbraní brokového typu mu způsobil zranění neslučitelná se životem, čímž porušil zákon číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který vlka zařazuje mezi kriticky ohrožené druhy. Po zabití vlka a rozříznutí dutiny břišní vylezla ven starobní důchodkyně B. i nezletilá K a odebraly se na nejbližší služebnu Policie ČR k  podání vysvětlení.

Jak to bylo doopravdy

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem. Nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro Židy, mlčel jsem. Nebyl jsem přece Žid.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Když jsme pak prohráli válku, došlo mi, že dobré časy skončily.

Nekorektní špílce

Vzrušená debata ohledně „díla“ Entropa ukázala  na přecitlivělost bulharských soudruhů, kteří se tradičně ohrazují proti vtipům na svůj účet, ale také skutečnost, že sjednocená Evropa je složena z národnostních států a dělat si srandu z národů se nesmí.

Pominu fakt, že kdo byl někdy v Bulharsku, považuje onu spornou toaletu za velmi výstižné podobenství. Pominu i to, že mohou být Bulhaři rádi, že se na plastiku nedostal jiný z hlavních „brandů“ jejich státu – kebapčata. Hnědé válečky by jistě nepůsobily lépe.

Rád bych se ovšem pozastavil nad humorem těžícím z národních stereotypů. Osobně mám rád politicky nekorektní legrandu a „národňáci“ tam určitě patří. U nás jim bohužel pšenka nekvete, těch pár žertů na naše slovenské ex-bratry či na účet romské menšiny není nic. Zato němečtí sousedé se činí a tamnější „Polenwitze“, tedy vtipy o Polácích překračují doporučené množství politické korektnosti několikanásobně.

Zajímavá je i situace v bývalé Jugoslávii. V jugoslávské mytologii vtipu má každý zúčastněný národ své postavení, Černohorci jsou líní (podobně jako Romové v Čechách, existují i identické vtipy), Bosňáci (Muslimové) blbí, Slovinci slaboši a homosexuálové, Srbové paličáci a Chorvati nevraživí nacionalisté (což není vtip). O Albáncích je anekdot minimum. Černá hora a Slovinsko jsou navíc malé státy, což se projevuje i v anekdotách. Kupodivu téměř nulově jsou zastoupeni makedonští soudruzi.

Schopnost nastavování zrcadla a produkce nekorektího humor i po krvavém rozpadu říše ukazuje kupříkladu srbský seriál Kursadžije, který spojuje osvědčený motiv policejní akademie, ve které jsou jednotliví příslušníci příslušníky výše zmíněných jihoslovanských národů.

Zajímalo by mne, jaká je situace u ostatních nejen  evropských národů. Dělají si legrandu Vlámové z Valonů, Bulhaři z Rumunů či Osetinci z Gruzínců?

Zde jest malý výběr z polských a „jugoslávských“ anekdot.

Na velikosti nezáleží

Těžko říct, jestli mají v Atlasu tolik smyslu pro humor či pouze humpolácky přeložili některé části programu, ale při pohledu na své pohlaví v icq profilu jsem se musel pousmát…