Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem. Nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro Židy, mlčel jsem. Nebyl jsem přece Žid.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.
Když jsme pak prohráli válku, došlo mi, že dobré časy skončily.
Vzrušená debata ohledně „díla“ Entropa ukázala na přecitlivělost bulharských soudruhů, kteří se tradičně ohrazují proti vtipům na svůj účet, ale také skutečnost, že sjednocená Evropa je složena z národnostních států a dělat si srandu z národů se nesmí.
Pominu fakt, že kdo byl někdy v Bulharsku, považuje onu spornou toaletu za velmi výstižné podobenství. Pominu i to, že mohou být Bulhaři rádi, že se na plastiku nedostal jiný z hlavních „brandů“ jejich státu – kebapčata. Hnědé válečky by jistě nepůsobily lépe.
Rád bych se ovšem pozastavil nad humorem těžícím z národních stereotypů. Osobně mám rád politicky nekorektní legrandu a „národňáci“ tam určitě patří. U nás jim bohužel pšenka nekvete, těch pár žertů na naše slovenské ex-bratry či na účet romské menšiny není nic. Zato němečtí sousedé se činí a tamnější „Polenwitze“, tedy vtipy o Polácích překračují doporučené množství politické korektnosti několikanásobně.
Zajímavá je i situace v bývalé Jugoslávii. V jugoslávské mytologii vtipu má každý zúčastněný národ své postavení, Černohorci jsou líní (podobně jako Romové v Čechách, existují i identické vtipy), Bosňáci (Muslimové) blbí, Slovinci slaboši a homosexuálové, Srbové paličáci a Chorvati nevraživí nacionalisté (což není vtip). O Albáncích je anekdot minimum. Černá hora a Slovinsko jsou navíc malé státy, což se projevuje i v anekdotách. Kupodivu téměř nulově jsou zastoupeni makedonští soudruzi.
Schopnost nastavování zrcadla a produkce nekorektího humor i po krvavém rozpadu říše ukazuje kupříkladu srbský seriál Kursadžije, který spojuje osvědčený motiv policejní akademie, ve které jsou jednotliví příslušníci příslušníky výše zmíněných jihoslovanských národů.
Zajímalo by mne, jaká je situace u ostatních nejen evropských národů. Dělají si legrandu Vlámové z Valonů, Bulhaři z Rumunů či Osetinci z Gruzínců?
Zde jest malý výběr z polských a „jugoslávských“ anekdot.
Těžko říct, jestli mají v Atlasu tolik smyslu pro humor či pouze humpolácky přeložili některé části programu, ale při pohledu na své pohlaví v icq profilu jsem se musel pousmát…
Jesper Odelberg a jeho melodyboys se toho nebojí, jejich skladby mají koule a to není řeč jen o hitovce My balls are OK! Kulervoucí je i pecka Making love in the Handicap Toilet. Vikingové na kolečkovém křesle si ze sebe umí udělat srandec a to se cení! Pekelný je i tenhle výběr žertovných coververzí s homofobním a celkově politicky-nekorektním (pod)textem.
Je horší srážka s blbcem nebo s umělou „inteligencí„?
