Dostal jsem chuť na nějakou exotickou šmakuládu, jelikož jsem doma nenalezl kokosovou rašpli a nemohl si ji nasypat do brambůrky, vyrazil jsem na polévku do Písnice. Ujistil jsem se v tom, že polévka „Pho Bo“ je lahodná velice velmi, ale k pocitu sytosti nestačí, přestože ji vietnamští soudruzi servírují v lavóru.
Ujistil jsem se i v tom, že grilovaný bůček „Bun Tcha“ je krmí nebeskou, avšak v kombinaci s prvně jmenovanou laskominou způsobí sytost smrtící, pokud tak lze nazvat stav, kdy obžera neví, jestli halasné křupání pochází od ledovky na písnické vozovce či řemenu v obžerových pantalónech.
Je vidět, že se kšefty hýbou, neb v mé oblíbené provozovně vyměnili rozhrkaný grilík, který se hrozil každou chvíli složit k nohám asijské obsluhy, za zbrusu nový nerezový kus, Titanic mezi grily. Zajímalo by mne, jestli existuje nějaký Nguyen Jarkovský, který popisuje správné zacházení s hůlkami při konzumaci. Lety tréninku jsem již dospěl do stavu, že ani sousto nekončí na stole či košili, přesto se nemohu zbavit pocitu, že si mne při debužírování Asiaté s odporem prohlížejí.
Snad pod dojmem vaření mistra B. jsem začal pociťovat vábení obyčejných chutí. Že by v pořadu byla nějaká podprahová informace? Příště zkusím menu vylepšit kokosovou rašplí. Vznikne taková dobrá ásijská chuť.
A ať NATO koukám, jak NATO koukám, nemohu se dobrat toho, co chtěl ten nešťastný zákazník kuchtit…
Každý národ má nějakou šmakuládu nad kterou ostatní národové jen nevěřícně kroutí hlavou. Mongolové pečou sviště letlampou, Srbové jedí vařenou ovčí hlavu, Češi mají polévku prdelačku a němečtí soudruzi si pochutnávají na Currywurstu. Těžko už dnes někdo zjistí, koho jako prvního napadlo pokydat klobásek teplým kečupem a posypat kari směsí, ale pradivnost je to veliká. A k tomu samozřejmě patří ta tuhá žemlička.
A pak celý den cítit na patře tu zvláštní chuť kečupu z Aldiny. Ďjó, to by ani člověk nebyl v Germanistánu, kdyby si nedal nějaký ten Currywurst, Bockwurst, Bratwurst, Weisswurst, Chilliwurst nebo alespoň Frankfurter.
S blížící se rekreací v Jugoslávii se přiblížil i okamžik nákupu proviantu, výběr jsme nepodcenili a naopak se s předstihem zaměřili na nabídku našeho odstátněného konzervárenského průmyslu. Po nahlédnutí do regálu, který jindy obcházím obloukem velikým, jsem zjistil, že nabídka se od dávných dob praskajících táborových ohňů a malin nezralých příliš nezměnila. Tedy spíše, že stálice jako vepřovka, trenčianské s párkem či chalupářské lečo s klobásem mají své místo i v novodobých chrámech konzumu.
Jako první jsem testu podrobil klasiku z nejlepších – vepřovku. Zjistil jsem, že existuje několik druhů, přičemž je celkem důležité přečíst si údaje na přebalu, které lze ale částečně odvozovat i od cenovky. Kupříkladu taková běžná konzerva obsahuje nanejvýš 51% vepřového masa, zbytek tvoří vepřové kůže, „strojově oddělené kuřecí maso“ a mouka.
Vepřové kůže jsou vůbec evergreenem, jsou ve všech „masových konzervách“, vepřových, hovězích i kuřecích. Největší libůstkou pak byl čínský lančmít, který obsahoval krom povinných kůží i vepřovou plazmu. Půvab má i změna názvu výrobku, čím méně masa uvnitř, tím méně tohoto slova na obalu. Takže se již nejedná o „vepřové maso ve vlastní šťávě“, nýbrž o „staročeské vepřové“. Kůže.
Představil jsem si akčí kluky, jak ukazují suroviny: ultrapanenský olivový olej, šalotku, vepřové kůže, trochu plazmy, tymián, rozmarýn a černé olivy. Náramná šmakuláda. Ale po dlouhém hledání se najde i výjimka v podobě „premium“ konzervy, která obsahuje masa 98% a kůže žádné. Člověk se až diví. Přesto se romantická vzpomínka na oblíbený trempířský recept „vepřovka na lžící“ dokonale minula s realitou, snad to bylo tím, že jsme zpejchnul a už mi ani premium vepřovka není dost dobrá, snad absencí zahnuté lžíce vytažené z kanady.
Obzvláště se také těším na to, jak si autokarem dovezeme plechovky se sardinkami „Jadran“, které pocházejí z Thajska. Konečně tak uvidí otčinu. Paštiky a smradlavé rybky jsou ale banální. Největší radostí je sestavit menu z veškeré té konzervované šmakulády. Zatím jsem došel k těmto chutným krmím, které nesmí na bohatě prostřeném kempingovém stolku chybět.
- opečený lančmít s plazmou, vařený brambor m.m.*, plnotučná hořčice s cibulí
- zátkovy špagety s omáčkou z konz. vepřových kůží, sypáno a.** eidamem
- jemné párky z konzervy, instantní bramborová kaše m.m.*, okurek
Napadá někoho ještě další prověřená kempingová šlichta?
* maštěno margarínem
** analogovým
