Archiv rubriky ‘Chvíle pro písničku’

Chvíle pro písničku – Laka

Je to takový veselý pop ze Sarajeva, ačkoli pan Elvir  (pani Lakovićová chtěla původně holčičku, měla pro ni již připravené jméno a po porodu jí bylo třeba krapet improvizovat) Laković zvaný Laka rozhodně pop není, vlastně nebude ani pokřtěný a jeho sestra Mirela (i to je jméno) jakbysmet. Krom písničky o pánovi s knírkem se zapsali do povědomí eurovizních fanoušků svým výstupem v roce 2008, kterým způsobili světovou senzaci, tedy hlavně v Bosně a Hercegovině. Že se ve městě sedmi kulí veselého popu nebáli nikdy, lze doložit vzpomínkou na Mirzu Alijagiće a jeho melodygirls, kteří koncem sedmdesátých let představovali bosenskou odpověď na Boney M (bohužel k jejich největšímu a vlastně jedinému hitu se klip nezachoval).

Chvíle pro písničku – D & R

Duet, který se natočí jen jednou za život. Letní hit, na který dlouho nezapomeneme. Co ještě říct k písni, kterou nazpívali Ramadan Bislim Ramko a Dzefrina, interpeti dobře známí z vysílání TV Šutel? Asi už nic, jeden klip řekne víc, než tisíc slov.

Chvíle pro písničku – Bijelo Dugme

Pro občany bývalého Československa nemá sledování soutěže o píseň Eurovize tradici, zato občané bývalé Jugoslávie tuto uvozhřenou estrádu doslova žerou. V Srbistánu je megapopulární hlavně od té doby, kdy ji vyhrál onen otylý chlapec z Bělehradu. Včera jsem při zápasu  se stařeckou nespavostí bohužel pohlédl na nějaký bložínek zabývající se balkánskou kulturou estrádního typu a nalezl tam písně letošního ročníku, nemá cenu hodnotit jejich úroveň, obzvlášť vítězný song nedosahuje svou kvalitou na roztomilost interpretky ani náhodou, ale dech mi vyrazil zástupce srbských soudruhů, skutečný original homosexualac.

Nicméně hned při prvních tónech jsem si vzpomněl na blamáž, jak lid srbský povolal velikého skladatele Bregoviće, aby složil triumfální píseň písní. Vylezl z toho typický kýčovitý dort, jaký můžou uvařit jen kočička s pejskem nebo pan Goran. Fascinuje mne, jak ten člověk dokáže celé roky žít ze svých předchozích skladeb, které složil, naaranžoval či si vypůjčil pro „sarajevské Rolling Stones“ Bijelo Dugme, případně skladeb někoho jiného, které předělává znovu a zas a vydává pod jinými názvy a s jinými interprety. Nemluvě o jeho geniální textech, které hloubkou své lyriky atakují zemské jádro. A byly doby, kdy mu to šlo od ruky, obzvlášť když si půjčil celou píseň a takto efektně ji přepracoval.

Chvíle pro písničku – Mali mrav

Nedávno zesnulý Tomislav Čolović je jednou z pozapomenutých hvězd osmdesátých let, největší díru do světa, respektive do mikrosvěta jižních Slovanů, udělal právě písní o malém mravenci, který vlezl do záňadří dívky Ajši a nezbedný Tomislav jej hodlá odchytit. Původní klip, ve kterém pěvec lišácky hýbá obočím, má svou atmosféru, ale zaktualizovaná verze, kde je již notně opotřebovaný národní umělec doprovázen dvěma hráči na samohrajky a třemi veselými heligonkáři, je teprve var.

Chvíle pro písničku – Kawasaki

Ta naše písnička srbská má opět favorita, tentokráte chlapácký song o silném stroji s neotřelým klipem. Interpret krom pěveckých schopností ukazuje i notnou dávku pohybového nadání. Užívejte písně o „japonské mašině s pěti sty kubíky, kterou řídí balkánec, pravý macho chlapák“ Boro Majstorović.