Duet, který se natočí jen jednou za život. Letní hit, na který dlouho nezapomeneme. Co ještě říct k písni, kterou nazpívali Ramadan Bislim Ramko a Dzefrina, interpeti dobře známí z vysílání TV Šutel? Asi už nic, jeden klip řekne víc, než tisíc slov.
Pro občany bývalého Československa nemá sledování soutěže o píseň Eurovize tradici, zato občané bývalé Jugoslávie tuto uvozhřenou estrádu doslova žerou. V Srbistánu je megapopulární hlavně od té doby, kdy ji vyhrál onen otylý chlapec z Bělehradu. Včera jsem při zápasu se stařeckou nespavostí bohužel pohlédl na nějaký bložínek zabývající se balkánskou kulturou estrádního typu a nalezl tam písně letošního ročníku, nemá cenu hodnotit jejich úroveň, obzvlášť vítězný song nedosahuje svou kvalitou na roztomilost interpretky ani náhodou, ale dech mi vyrazil zástupce srbských soudruhů, skutečný original homosexualac.
Nicméně hned při prvních tónech jsem si vzpomněl na blamáž, jak lid srbský povolal velikého skladatele Bregoviće, aby složil triumfální píseň písní. Vylezl z toho typický kýčovitý dort, jaký můžou uvařit jen kočička s pejskem nebo pan Goran. Fascinuje mne, jak ten člověk dokáže celé roky žít ze svých předchozích skladeb, které složil, naaranžoval či si vypůjčil pro „sarajevské Rolling Stones“ Bijelo Dugme, případně skladeb někoho jiného, které předělává znovu a zas a vydává pod jinými názvy a s jinými interprety. Nemluvě o jeho geniální textech, které hloubkou své lyriky atakují zemské jádro. A byly doby, kdy mu to šlo od ruky, obzvlášť když si půjčil celou píseň a takto efektně ji přepracoval.
Nedávno zesnulý Tomislav Čolović je jednou z pozapomenutých hvězd osmdesátých let, největší díru do světa, respektive do mikrosvěta jižních Slovanů, udělal právě písní o malém mravenci, který vlezl do záňadří dívky Ajši a nezbedný Tomislav jej hodlá odchytit. Původní klip, ve kterém pěvec lišácky hýbá obočím, má svou atmosféru, ale zaktualizovaná verze, kde je již notně opotřebovaný národní umělec doprovázen dvěma hráči na samohrajky a třemi veselými heligonkáři, je teprve var.
Ta naše písnička srbská má opět favorita, tentokráte chlapácký song o silném stroji s neotřelým klipem. Interpret krom pěveckých schopností ukazuje i notnou dávku pohybového nadání. Užívejte písně o „japonské mašině s pěti sty kubíky, kterou řídí balkánec, pravý macho chlapák“ Boro Majstorović.
Přiznejme si to, Evropa má být nudně a šedivě kapitalistická a sjednocená, Balkán bouřlivý a rozdělený a v Latamu je halt potřeba špetka revoluce. Zde jest kousek z filmu o panu Maradonovi natočený panem Kusturicou. Diego Armando zde zpívá svůj životní příběh, což ocení hlavně ti soudruzi, kteří pochytili jazyk španělských soudruhů při interbrigádní pomoci. Olé, olé, olé, olé, Diego, Diego.
