Jak jsem navštívil Svatou zemi I.

Smysl náboženské pouti se neztrácí ani v dnešním turbulentním světě, každý slušný křesťan by se měl alespoň jednou za života zřeknout tepla a pohodlí domova, a vyrazit na dalekou cestu do Svaté země. A není lepší doba pro pouť než nejradostnější křesťanský svátek. Tedy nejradostnější svátek pro křesťany východní, pravoslavné či ortodoxní, kteří nepřijali dekadentní kalendář gregoriánského typu. Leden v Palestině navíc nabízí nižší ceny oproti prosinci a stále o nemálo vyšší denní teploty než středoevropská kotlina rozkládající se na východě Evropy.

Nebudu předstírat, že nemám v kapse iPhone a proto jsem ani chvíli neuvažoval o cestě po souši, kdo má dnes čas týdny a měsíce někde trajdat. Naopak jsem stylově zvolil irskou leteckou společnost nízkonákladového typu, která na jedné straně zásadně zkrátila dobu cesty, na straně druhé ale přinesla více než jen symbolické nepohodlí a útrapy. Čekání na autobus, který pasažéry odveze někam na letištní plochu, kde dvě stovky lidí dlouze čekají v chladu a jen pomaličku se sunou do letadla pomocí jednoho vchodu s nouzovými schůdky, štěstí že jsme se nemuseli sápat po těch žlutých nouzových skluzavkách, během letu samozřejmě chybí jakékoliv občerstvení a díky sedačkám, které jsou namačkány v kabině jako zápalky v krabičce ze sušické sirkárny, jsem měl tak otlačená kolena, že více by to šlo jedině kdybych šel pěšky a cestou pokleknul u každého křížku.

Cesta do Země izraelské zabere jen o něco málo více času, než cesta na letiště Václava Havla a čekání na odbavovací procedury. Chvilku jsem listoval v bedekru a už jsme začali klesat, bum, tleskání, popojíždění, pár všetečných a dobře mířených dotazů od bdělých strážců hranic a jsme tu. Pouť není žádná výběrová rekreace a tak jsem dopředu zaplatil za nejlevnější ubytování v městečku nedaleko letiště, beztak mne ráno vyzvedne autokar. Protože se na palubě nepodávala ani plněná banketka, vyrazil jsem omrknout, jestli se v okolí hotelu nenachází nějaký otevřený obchod, což je v Izraeli v pátek večer poněkud složité, protože většina krámů otevře až v neděli ráno.

Venku jsem potkal Péťu z jižních Čech, s krajanem se to lépe táhne i na nákup, po pár málo kilometrech se nám povedlo najít ruskou samoobsluhu, která buď šábes ignorovala nebo ho mají Rusové jiný den, podobně jako je to komplikované s říjnovými událostmi v listopadu. Dobře zásobený obchod samoobslužného typu nabízel všechno, co poutník potřebuje k životu, pečivo, humus, pálivou kapii a pivo. Pitný režim nelze podceňovat ani na pouti. S krajanem jsme před hokynářstvím vypili několik lahodných nefiltrovaných piv, abychom ukázali, že i daleko od vlasti zůstane Slovan sám sebou. Kdo pije pivo před obchodem, ten močí nedaleko od stromu, v okolí ale nebyla dostupná žádná z tradičních dřevin, buk, dub, jehličnan či křoví, jen palmy. A ulevit si za rostlinou z čeledi arekovitých, to je ta pravá exotika.

Na pokoji jsem si prohlédnul turistické prospekty, které nám rozdali na letišti. Nechyběla ani mapka jeruzalémského Starého města. Zvýrazněny byly nejvýznamnější památky, Zeď nářků, Chrám Božího hrobu, kterému v církvi východního typu říkáme s větší porcí důvěry Chrám Vzkříšení, muslimský Svatý kopeček a ulice Via Dolorosa, na které bylo vyznačeno devět zastavení křížové cesty, a jako desáté místo také Abu Shukri, které se nachází mezi IV. a V. zastavením. Podle vysvětlivek se prý jedná o Best Hummus Place in Town! Symbióza všech tří abrahámovských náboženství a reklamy na bifé pana Shukriho mne nesmírně zaujala a zahrnul jsem do plánu ochutnávku té jeho vyhlášené vystydlé hrachovky s luštěninovými karbenátky.

Komentáře

  1. Tak pravil orsic, 31. 5. 2019 v 17.46 :

    Maj letět EL AL a vychutnat si rozmísťování spolucestujících ultra-ortodoxního typu. Tetris je proti tomu velmi snadná hra!
    J’lem, je nejhezčí vidět ze střech, po „najmutí“ vhodného domordoce s jarmulkou se tam trefí snadno 🙂

  2. Tak pravil RVHP, 3. 6. 2019 v 14.15 :

    Já se zdarma přidal k nějaké skupině tůristů ze svazu, objevil střech s ruskými vojáky v prosklené budce a poté již pronikal na další střechy sám inspirován tímto zážitkem, vojáci již nikde nebyli…

Vložit komentář