Jak jsem potkal infludcerky

Dostal jsem pozvánku na party vánočního typu a to hezky na papíře jako za starých časů, takže jsem se nechal zlákat k opuštění zóny komfortního typu a vyrazil jsem zcela mimo Malou Stranu. Samozřejmě osobním vozem, abych se potom nemotal v nočním chladu kdesi na periferii. Večírky se za poslední dobu změnily jako ostatně vše. Marně jsem čekal pidiřízečky v osychajícím panýru a hostesku rozdávající u vchodu igelitové tašky s přáníčkem a diářem plánovacího typu. Tovární hala, protože kavárny jsou zřejmě vyhrazeny pro odpůrce režimu a jiné staré struktury, byla plná vánočních kulis, příjemna a útulna. Tu byla jolka, zde svíčky a koule, devčátka vila věnce, pekla cukroví a temperovala punč. Mezi tím vším pobíhala omladina mileniálního typu a radovala se a fotila si selfíčka a pila pitíčka ze smaltovaných hrnečků a pytlíků igelitového typu a plechovek od konzerv plastovými brčky, kterými se sice později zadusí spousta želv na Bali, ale dnes je večírek, tak co. Při pohledu na všechno to mládí jsem si vzpoměl na klasika a chtěl vykřikovat něco o kolísajících cenách nafty na světových trzích, ale opanoval jsem se. Zástupce pořádající společnosti mi vysvětlil, že ty chlapci a děvčátka jsou influencři, kteří mají hodně folouerů. Prohlížel jsem si všechny ty infludcerky a upřímně musím přiznat, že mi byly od dost sympatičtější než hoši v košilích flanelového typu, jakkoli by mi byly ještě milejší, kdyby sestřely absurdní líčidla a převlékly se z těch pošetilých krojů. Obešel jsem frontu u avokádového suflé a zcela bez fronty si nechal naložit na talířek krocana, který byl v duchu tradičních hodnot pečený s nádivkou a bez avokáda. Značně potetovaný hošík u improvizovaného bárku plného nádob s ledem a pro mne neznámými nápoji v úpravných lahvích se zeptal co si dám a já špitl, že bych si dal pivo, a on ukázal na rudou kulatou lednici u vchodu, kde si prý mám pivo vzít a tvářil se při tom podobně shovívavě, jako když potkáte na ulici strýce odněkud z Humpolce a ukazujete mu cestu k divadlu Kalich. V lednici s cedulkou vem si mě bylo skutečně pivo plzeňského typu a tak jsem si ho vzal. Krocan i pivo měly onu delikátní chuť jídla, které neplatíte, a tak jsem si ji pomalu užíval, zatímco svět okolo mne tančil v dobových tancích. Aparatura byla silná a bylo mi trochu líto, že nepustili třeba Deep Purple, ale bylo mi jasné, že s touhle písničkou na přání se asi nechytnu a hlavně mi přišlo zbytečné vysvětlovat někomu, že nejlepší desku někdo nahrál dvacet let před jeho narozením a stačilo ji pustit a nemuselo se s ní kroutit sem a tam. Jedna z infludcerek mi přišla povědomá a pak jsem si vzpomněl, že jsem viděl ze záznamu její asi dvacetiminutové vyprávění, jak si koupila rtěnku a byla z toho odvařená, z čehož bylo odvařených pár tisíc jiných děvčat, z čehož jsem nebyl příliš moudrý. Ale co já tomu rozumím, nakonec na Youtube sleduji pravidelně jenom důchodkyni paní Pačesovou, která svérázným způsobem prezentuje lidovou kuchyni. Pokoukal jsem ještě chvíli po tom rozverném mládí a vyrazil k domovu. Cestou jsem se stavil v hospůdce na rohu, dal si pivo a rum a byl jsem spokojený.

Komentáře

  1. Tak pravil RVHP, 24. 11. 2018 v 16.43 :

    Napsat po skoro roce příspěvek na blogísek je jako když se harapanna ze ústeckého kraje staví těsně před vypršením lhůty v klokánku za dítkem vzniklým následkem úrazu pracovního typu.

  2. Tak pravil Waltari, 26. 11. 2018 v 6.53 :

    Vítejte zpět

Vložit komentář