Jak jsem okukoval dceru Slávy

Důkazem fungování vzájemnosti slovanského typu v praxi je třeba ignorování přelomových událostí českými médii. Copak se někdo dozvěděl, že Surinam odvolal přiznání Kosova, ha? Už se to drolí, dneska Surinam a zítra třeba Státy spojeného typu! Ani o tom, že je znovu otevřen legendární bělehradský „kulaťák“ Slavija jste určitě nevěděli, že? Já to věděl! Jako dejvičák z Bubenče s balkánskými kořeny musím přiznat, že ten pražský kulaťák je proti Slaviji úplná chudinka. Nejenže je Slavija větší, ale vždycky fungovala bez namalovaných pruhů na principu troubení, přednosti dle výkonu a zatmavených skel. Ale kdeže předloňské sněhy balkánského typu jsou. Nové Srbsko pod vedením premiérky Brnabić (zlí jazykové tvrdí, že se to vyslovuje stejně jako burn a bitch) a metropole velkých plánů primátora Malého (gradonačelnik Mali) se mění kroky mílovými. Před dvěma dny znovu otevřený kruháč je vybavený obří fontánou, který prská cákance vody za doprovodu reprodukované hudby a barevného osvětlení, pruhy se bělí na novém černém asfaltu a troubí se stejně jako vždycky, protože část účastníků provozu se kochá a ačást spěchá. Vím to, protože jsem jel náhodou kolem a musel jsem tu slávu na Slavii vidět. Na kopcovitém Balkánu jsou věci ještě v pořádku a proto jsou posunuty přechody pro chodce o pár desítek metrů dál, aby se pěšáci nemotali troubícím řidičům pod kola. Voda šplouchá v barvách všech odstínů, z amplionů se do prostoru valí král popu. Sotva dozní Billie Jean a všichni mají úsměvy na tváři zaoblené jako turecké šavle. Přímo na okruhu stojí veliký hotel Slavija, který připomíná slavné časy soustátí Slovanů jižního typu. Nevím, jestli se tehdy očekávalo, že se bude Jižní Slávie nějakým zásadním způsobem rozšiřovat, ale smutná pravda je, že se naopak zásadním způsobem zmenšila. Hotelový kolos však zmenšit nejde a tak zde stojí v celé své mohutnosti, část pokojů je údajně zrekonstruována, ale většina funguje v tom báječném balkánském retro konceptu, pokud si myslíte, že Jugoslávie se neměla rozpadnout, přijďte si vyzkoušet, jak by to bez investic po třiceti letech vypadalo. Zatímco vedení předstírá, že financuje provoz hotelu, hosté předstírají, že za ubytování platí. Levnější už jsou jen motely na předměstí. Za těch pár stovek ale dostanete fůru zábavy a stylovosti. Recepční ností uniformy, číšníci kravaty, ale letmý pohled pod povrch odhalí nesmiřitelný zub času. Ne všechny žárovky fungují, ne všechny zásuvky a vypínače jsou na svém místě, letité a ztvrdlé ručníky se párají, ubrusy i koberce a vlastně i ručníky mají sem tam nějakou tu dírku, voda teče jen studená a jen někdy, naopak topení maká naplno a nejde ztlumit. Tohle si prostě musíte užít, pouze neznalí turisté z dekadentního západu to nechápou a zanechávají po sobě recenze durdící se, že cukr byl podáván v polévkové míse. Uznávám, že snídaňový stůl nenaplňuje hvězdičkové představy, ale všeho je dost, dva tácy tmavého měkkého salámu, dva tácy světlého, dvě mísy vařených vajíček, dvě mísy sardinek z konzervy, dokonce i dojemně růžové párečky nechybí. Celému tomuhle balkánskošvédskému stolu vévodí mocná váza s umělými květy a socha porcelánového jelena v říji. Kolem téhle diskontní parády krouží jako supi černobíle odění číšníci s vyžehlenými puky a sem tam posouvají tácy a rovnají příbory. Titanik se potápí, ale hudební těleso stále hraje. Personál ovšem není neochotný, třeba když jsem zjistil, že se dveře ubikace dají otevřít zvenčí i po zamčení, ochotně mi vyměnili pokoj za jiný, jen se paní recepční smála, koho se já tak velký bojím. Tenhle místní šlendrián s úsměvem si musí zamilovat každý návštěvník Bělehradu, kterému se také říká Paříž východu, mimochodem vcelku málo se říká Paříži Bělehrad západu. Na kruhovém objezdu posunuli stranou i zastávky autobusů a budiž městu ke cti, že podle vyskládaných palet dlaždic je jasně vidět, že časem hodlá k nově otevřenému okruhu-náměstí dodělat i chodníky. Požádal jsem dámu v kiosku u zastávky o jízdenku, ta kupodivu neukázala na cedulku jízdenky nevedeme, ale s úsměvem mi poradila, ať si ji koupím u řidiče, že je to levnější. Pan řidič otevřel svou kukaň, potvrdil, že jízdenky prodává, ale hned také se smíchem dodal, že je zbytečné je kupovat, protože kontrola nechodí. Smál se a dál točil volantem a tak jsem následoval instrukcí. Ještě bych chtěl opravit škaredá hodnocení turistů, že v hotelu Slavija nefunguje wifi. Funguje, jen to chce trošilinku slovanské vynalézavosti, kupříkladu v restauraci, kde se nyní podává snídaně, se nikdy nepřipojujte na síť „Aperitiv sala“, ale na „WIFI-Repeater“ se stejným nastavením. Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.

Vložit komentář