Jak jsem slavil první máj se stranou

Do parku kultury a oddechu se mi letos příliš nechtělo, co tam také po těch letech vidět, ale nakonec jsem vyslyšel volání po tradičních hodnotách a po více než dekádě od první návštěvy se vydal omrknout oslavy svátku práce, solidarity a míru. V rámci lenosti a ideového zakotvení jsem vyrazil do Kočkolandu osobním vozem, čehož jsem poté hořce zalitoval, protože parkovné bylo ve výši klobásy a brožury o hrdinné úloze příslušníků stráže pohraničního typu, což ovšem malilinko předbíhám.

Neutěšený stav pražského výstaviště a trousící se postavy dříve narozených sympatizantů nepůsobily nějak zvlášť radostným dojmem, což nezlepšila ani úděsně nazvučená kutálka, která sváteční den naplňovala písněmi všelijakými. Elektoriját strany vymírá více pomalu než jistě, přesto jsem postrádal mezi účastníky některé známé tváře. Také paní soudružka Švorcová už recituje v rudém nebi a na podiu její procítěné deklamování veršů soudruha Skály chybělo, minimálně proto, že by alespoň na pár minut zabránilo držet mikrofon přední pražské bolševičce Semelová, která je proslulá svými nevtipnými žerty, které opět sypala z rukávů svého rudého kostýmku jako agent CIC mandelinky. Letos paní soudružka Marta naladila životní formu a fóry byly tak mizerné, že se nesmál téměř nikdo, krom pár bezzubých stařen, u kterých ovšem nebylo jisté, jestli se náhodou ještě nesmějí předchozímu šprýmu. O co se rudá madam více snažila, o to topornější bylo její stand-up vystoupení. Nezabral ani Kalousek, díky kterému králík sám vyskočil z kůže, ani smíchovské pivo, které by mělo téct z kohoutku vodovodního typu při pohledu na fakturu za vodné a stočné, pes katolík ani nejlevnější narkóza, nezabralo prostě nic, nejzábavnější nakonec bylo v jejím podání představování kandidátů do následujících voleb do sněmovny poslaneckého typu, ačkoliv se možná jen mylně a pod tlakem prostředí domnívám, že příjmení pánů soudruhů Hrůzy a Skoupila znějí poněkud pravicově.

Poslední politický humor, který jsem si zapamatoval, bylo aktualizování zákona archimedova typu korunovými dluhopisy ministra financí, přesné znění si již nevybavím, ale tuším, že pán minister ponořený do průšvihu je vytlačován vahou průšvihu ostatních členů kabinetu. Tenhle špílec byl příliš složitý i na kolozubé babky. Třídní nenávisti jsem měl dost, pivo jsem si dát nemohl a tak jsem zašel alespoň na klobásu k nedalekému stánku, kde jsem jen tak mimochodem nedostal účtenku, je ale možné, že se jednalo o akt politické revolty a nikoliv o obyčejnou živnostenskou šmelinu. Klobása byla pěkně opečená, jen hořčice mělo být víc, ale to je ostatně také stylový problém, možná ji měl pan soudruh stánkař víc naředit, aby si geronti s pokecanými raglány mohli zavzpomínat na mládí, kdy byly klobásy ještě vypečenější. Chodemmimo oceňuji všechny ty soudruhy, kteří z šatníku vytáhli ty nepadnoucí obleky z let minulých, ze kterých sálala artificiální příze a puch naftalínu. Stylově se oháknul i pan soudruh tajemník generálního typu, který musel oslavit alespoň stovku a stále se těší dobrému zdraví, alespoň na první pohled vypadá stále stejně, až by se nabízelo si myslet, že kde nic není, tam nic nevezme ani stařecká demence. Milouš měl jen pár chvil, kdy mohl jen tak sám jako kůl v plotě nasát atmosféru svátku, po většinu času byl obsypán fanoušky a zástupci médií, kterým s gustem odpovídal na všetečné otázky. Bojím se, že tu s námi bude na věčné časy.

Účastníků je každý rok méně, ačkoliv se rekrutují noví převážně z lidí bez domova či alespoň bez nadějných vyhlídek. Všiml jsem si také několika dítek, které přivedli rodičové, doufám jen, že pohnutky byly toliko, aby se budoucnost národa poučila. Hodně prostoru zaujala skupina antikomunistů, pravicových bojůvkářů a imperialistických štváčů, kteří mávali vlajkami amerických států spojeného typu, severoatlantického paktu a státu Izrael. K tomu drželi transparenty vymezující se proti marxistickoleninskému dobrodiní, což lákalo důchodce podobně jako lampa pouličního osvětlení nočního motýla. Penzisté se durdili, mávali hůlkami nebo jen pokroucenými prsty a hlasitě se s mladými oponenty handrkovali, jestli bylo za železnou oponou lépe či nikoliv. Když se debata vyhrotila příliš, nastoupilo komando mladých levicově uvědomělých vlajkonošů, kteří přinesli rudé prapory se srpy a kladivy a ty potom vlály ve větru vedle hvězd a pruhů. Dříve jsem obdivoval ochotu mladých spravedlivých lidí dobré vůle, kteří se zcela bez účinku přou s proletáři na odpočinku, po letech si ale myslím, že je tyto bezcílné dišputace baví. Na prvomájové veselici tak dostane každý dle svých potřeb, soudružka Marta obecenstvo pro své kvazikomické výstupy, v dnešním turbulentním světě ztracení senioři zastání, trochu té třídní nenávisti, kelímkového piva a klobásu, mladí a neklidní pravičáci prostor pro vášnivé debaty a orgáni nečinní v trestním řízení sváteční příplatky.

Mezi lid přišel i don Kočka a musím říct, že pohled na bývalého velikána lidové technické zábavy nebyl pěkný, dříve elegán v proužkovém obleku vypadal sešle a zřejmě mu nepřidala ani smrt potomka ani roky. Čím více se blížím rozpadu než srůstu lebky, abych citoval klasika, tím méně se našim starším spoluobčanům posmívám a utahuji si z jejich utahaných schránek tělesného typu. Alespoň jsem je pietně ofotil na středoformátový film a nemohl si nevšimnout, že mezi mladými soudruhy fotografie analogového typu celkem frčí, příště musím vzít k fontáně vizitky našeho podniku. Jen mladík s dvouokou zrcadlovkou neměl jako správný uvědomělý soudruh kvalitní sovětský přístroj Lubitel, ale prachsprostou kapitalistickou zrcadlovku Rolleicord. Komerce pronikla i mezi proletariát. Ten si proto pořizoval všelijaké předměty z nabízeného merchandisingu. U stánků bylo možné sehnat perníkové srdíčko s prvomájovým designem, samolepku se soudruhem Uljanovem oslavující sto let od říjnové revoluce v listopadu, knihy o ochraně českých hranic, ponožky uštrikované mírovým hnutím žen, výše zmíněné klobásy a slivovici, kterou již tradičně prodával statný ogar ve valašském klobůku. Škoda, že neupekl také frgál, nějak se mi uzenina přejedla. Dofotil jsem proto svitek filmu a odešel ještě před internacionálou, při které se veškeré dění zastaví a soudruzi nábožně ztuhnou.

První máj slaví všelijaká politická pakáž, oproti soudružce Semelové se však nedomnívám, že bychom žili ve špatné době, když si mohou takto svobodně i podobní ztroskotanci mlít svoje přiboudliny u kvašených nápojů a uzenek.

Komentáře

  1. Tak pravil Zdenka_P, 2. 5. 2017 v 7.03 :

    Díky za osobní nasazení při mapování politické scény, tohle bych nedala.

  2. Tak pravil RVHP, 2. 5. 2017 v 10.08 :

    Tohle je přeci jen takový politický kabaret, proti estébákovi a té zrůdě z prognosťáku tenhle hlas lidu nedosáhne ani k maroldu panorámatu.

  3. Tak pravil StochastikoS, 12. 5. 2017 v 19.26 :

    Jsem rád, že alespoň starej Brůna zůstal při síle!

Vložit komentář