Jak jsem si nekoupil brýle

Poslední dobou se mi zdálo, že hůř vidím při četbě hodnotných knih a na titulky u filmů uváděných v pozdních nočních hodinách na druhém programu televize českého typu. Navštívil jsem proto očního lékaře. Přečetl jsem největší písmenka, velká písmenka a nemalá písmenka, dále to nešlo. Prý je všechno v pořádku, ve svém věku nemohu očekávat zázraky a bude se to jen zhoršovat. Namítal jsem, že nepřečtu informace na příbalových letácích a bodrý doktor říkal, že on také ne. Nečekal jsem, až mi poradí, abych se otáčel celým tělem a opustil ordinaci. Abych doktora úplně nepomluvil, brýle na dálku jsem uhrál. Dumat na tím, že v mládí jsem viděl nablízko lépe nemá smysl, navíc si nevzpomínám, že bych kdy v raném věku zkoumal obaly léků. Cestou do optiky jsem si tedy připadal zdráv a brýle na řízení vozu bral jen jako formalitu. Že to nebude s očními čivy úplně dobré se ukázalo vzápětí. Na moji olbřímí hlavu nebylo snadné najít patřičně velké okuláry a když se konečně našly, mile mne potěšilo, že stojí jen 1800. Bohužel mne paní optička opravila, že jsem přehlédl jednu nulu. Asi se fakt budu otáčet celým tělem.

Komentáře

  1. Tak pravil nn, 10. 3. 2017 v 17.28 :

    Měli si nechat udělat jenom skla a nosit je jako monokl.

Vložit komentář