Jak jsem přemýšlel o huse a tradicích

Matně si vzpomínám, že mé dětství bylo obdobím bohatým na tradice podobně jako na sezónní a čerstvou zeleninu. V naší pokrokové rodině jsme na jaře vyrazili do průvodu s mávátky, na podzim s lampyjóny, jednou za rok jsme snědli smaženou rybu, podruhé zas vejce vařeného typu, ve zcizujících kulisách velkoměsta bývalo zvykem si k sousedům chodit toliko půjčovat sůl a tak na nějaké švihání proutím nebylo ani pomyšlení. To dnes je to jiné, vydlabané dýně ještě neshnily a už se přihnal světec na bílém koni s husou. Nabídka tradičních pochutin se každým rokem rozšiřuje a neměla by skončit jen u mladého vína a piva, třeba výrobce tradičního limonády točeného typu by se mohl chytit příležitosti.

Druhý listopadový víkend jsem strávil v maloměstě nedaleko města hlavního a k obědu nedělního typu jsem si samozřejmě dopřál husí pečínku, abych podpořil tradiční hodnoty a také, abych mohl vnoučatům jednou vyprávět, jaké to bylo předtím, než přišli imigranti a svatého s husou nám zakázali. Žádné obžerství, věda, výzkum, patriotismus. Zatímco stehýnko bylo upečené náramně dobře a maso od kosti odpadlo téměř samo, se zelím a knedlíci se pan kuchař příliš nepáral a pomohl si polotovarem. Někdo by se mohl škaredit a namítat, že se jedná o typickou českou polovičatost, ale třeba jde jen o prosté bohémství, holubičí povaha se umí povznést nad drobné detaily, třeba to, že nejdůvěryhodnější politik je tak trochu podvodník, játrům na pánvi se říká játra na roštu a houskový knedlík neobsahuje housku. Tak to prostě je. Cestou z hostince přes náměstíčko, kde hasiči dobrovolného typu zdobili jolku, mne nevím proč napadlo, jestli musí mít holubičí nácie svůj národní strom, jestli to není zbytečný patos, když by dost dobře stačil národní keř. Třeba šípek. Nakonec i ta husa by mohla být s omáčkou šípkového typu. Takové úvahy by mohly být dost dobře jen důsledkem zažívání kalorického pokrmu.

Vložit komentář