Jak jsem držel prst na tepu sezóny

Není to tak dávno, kdy mi při návštěvě holešovické Haly XXII stačila bankovka s lícem učitele národů. Za ty peníze jsem nakoupil zeleniny jako pro převoz dvou goril do Dvora Králové. Všiml jsem si časem, že za stejné peníze naplním namísto prostorného zavazadelníku starého dobrého hvězdoletu jen malý zavazadelník nového dobrého mini vozu. Vzhledem k tomu, že většina té zeleniny sezónního typu vždy skončila v odpadu směsného typu, rozhodl jsem se nosit jen proutěný košík a nebrat více než se do něj vejde. Loni už se do něj vešel ovozel za bankovku s tváří paní Panklové. Podpora selského stavu a držení prstu na tepu sezóny něco stojí. Dneska jsem naplnil košíček za jednu Panklovou a dva Jany Amose a to mi už vážně přijde dost, ačkoliv uznávám, že oběživo má být v oběhu. Úplně ale nechápu proč stojí třešně víc než losos. Navíc jsem zvyklý na ceny srbské pijacy, kde za devět stováků lze naplnit nákladní automobil. Abychom se ještě jednou nedožili toho, že za košík na tržnici dáme platidlo s portrétem tatíčka Masaryka. Tedy za předpokladu, že imigranty a euro nikdy nepřijmeme. Což mě přivádí k poslednímu podoteku k cenám výpěstků farmářského typu, všechny ty bankovky totiž nakonec skončily ve špinavých prackách buranů, kteří si o mně nadále budou myslet, že jsem pošahanej pražák, což chápu, když jim dám stovku za karfiol, a jako bonus nám na hračana znovu zvolej toho hotentota z prognosťáku. No nic, jdu spařit kadeřávek.

Vložit komentář