Jak jsme vrátili flašky

Ve dnech slavné výhry pana Djokoviće na francouzském dvorci jsem navštívil Srbistán, kde se výhra tenisové jedničky bere velmi vážně a pro národní uvědomnění má podobně mocný význam jako Nagano a Dukelský průsmyk dohromady pro národ holubičí. Někdo jezdí za poznáním, jiný za prací, já jsem již delší dobu pociťoval, že bych měl vrátit prázdné lahve od zaječarského piva. Tu a tam přidám do vozu basičku a už jsme jich měl na pavlači pár a hrozilo, že budu vyplísněn paní správcovou. Vozit pivo do středokotliny nepovažuji za tolik absurdní, jako se vracet tisíc kilometrů se zvonivým efektem prázdné ambaláže. Pan švagr však vlastní neobrněný transportér, do kterého se pár bedniček s obaly vejde a v hluku vznětového agregátu cinkot neruší.

Záloha nápojových obalů je v zemích bývalé Jugoslávie taková šlakovitá věc a obzvláště v republice srbského typu to není jen tak. V některých obchodech lze pivní lahev zakoupit spolu s obsahem, v jiných však je možná jen směna adekvátního množství prázdných flašek za plné. Samotné vrácení je provázeno velikými komplikacemi a je rezolutně požadováno ukázání účtu. Ne že bych to nevěděl, ale schovávat si měsíce a roky účtenku od piva mi přišlo uvozhřené. Protože jsem účet neměl, napsal jsem do oblíbeného supermárketu, který stojí blízko dálnice a obvykle se v něm na zpáteční cestě zastavuji, jestli by nebylo možné vrácení uskutečnit. Pan vedoucí oddělení nápojového typu mi v pátek pozdě večer odpověděl velmi zdvořile, verbalizoval bažení celé kumpanie po spokojeném zákazníkovi, dodal, že si každého zákazníka velice váží, avšak lahve bez účtenky vrátit nelze, jelikož toto opatření je řešeno na vládní úrovni. Není divu, že je země v tak hlubokém zmaru, když musí vláda řešit i vrácené lahváče. Jenže v pátek už byly lahve vrženy, tedy naloženy, takže jsem do obchodu přesto zavítal, pan manažer byl ve své kanceláři, byl usměvavý a shovívavě přikývnul, když jsem se ptal, jestli mám brát své lahve jako investici, které se již nikdy nezbavím. Oproti nemovitostem to není taková částka a s basami lze dokonce cestovat. Když už jsme tam byli, vyměnili jsme prázdné obaly za plné a z vystavených bas jsem si vybral hezky barevné, ať je to alespoň pěkné. Obzvlášť retro makedonská bedýnka od piva Skopsko má svůj půvab. A mám i pár zelených lahváčů!

Když už člověk jednou v Srbku je, tak tam má být a ne být jinde, jak tomu v mnoha případech je. Když už jsme tam byli, udělali jsme si malý výlet, ať lahve něco vidí. V městě Kragujevac, nechvalně známém zastřelením několika tisíc jeho obyvatel ze strany německých okupantů v roce 1941 proti kterému je epizoda v Lidicích jen takovou malou českou vesnickou střílečkou, byla toho dne pouť. Vašar vlastně není pouť, protože na něm není lochneska a jiné kolotoče, ale cukrová vata nechybí. Dříve byly tyto slavnosti hezkou příležitostí, aby lidé z vesnice došli do města, utratili nastřádané bankovky ze slamníku a pořídili sobě nějaké ty potřebnosti. I dnes se ledacos nabízí, na okraji Tmavosrbové vystavují všelijaké věci bez ceny či smyslu na improvizovaném blešáku a poté je možné zakoupit téměř cokoliv. Houbičky na nádobí, ponožky, krb, destilační kolonu, plechovou konev, sekačku z druhé ruky, perníkové srdce, zázračný brousek či okrasné krabičky z dřevité hmoty. Osobně jsem si pořídil univerzální škrabku, se kterou lze loupat zeleninu oběma směry a s pomocí malého plastového prkénka krájet tenká kolečka a jiné tvary. Pán s mikrofonem uvázaným na krku pokřikoval o sto šest a krouhal všelijakou zeleninu a nakrouhané tenké plátky pohazoval okolo sebe. Lidé kupovali, bylo to laciné a pan prodejce své řemeslo znal. Také jsem nemohl oslyšet tuto nabídku, když škrabka vyšla na pouhé euro. Jen doma funguje pouze z jedné strany. Zřejmě jsem nedával pozor.

Podívali jsme se také do městečka Guča, kde se každoročně koná festival dechových hudeb. Přijeli jsme o více než měsíc dříve a tak nás přivítala mile ospalá atmosféra. Ospalost se však brzy rozpustila v zaječarském pivu. Hezkým zvykem balkánského pohostinství je, že si lidé navzájem platí nápoje, takže není neobvyklé, že se před vámi objeví druhá či třetí lahev či sklenice se stejným obsahem, kterou vám někdo poslal. Družba s místním obyvatelstvem proběhla hladce a vzbudili jsme se v bytě jednoho z nich, který měl nejvíce postelí. Ráno již byl v zaměstnání, ale nachystal nám ručníky, domácí kořalku a med. Vyrazili jsme na burek, který si stále drží svoji minimální cenu, proto je lepší zvolit variantu se sýrem, osobně raději masovou, ale za dvacetikorunu je sýra přeci jen o něco více než masa. Po snídani jsme vyjeli do města Užice, které nebylo válečné vřavy taktéž ušetřeno a proto je dnes zohyzděno soliterními mrakodrapy z nepříliš elegantního šedého betonu. Pod nimi se tísní ulička, kde je slavný podnik Šuljaga, který nabízí místní specialitu, zapečenou housku s vejcem, mléčným tukem a výpekem z pečených zvířat. Bíle vydlaždičkovaná kuchyně připomínající pitevnu s vestavěnou pecí je vybavená pouze pultem, na kterém stojí plato vajec, hromada kajmaku a ony housky – lepinje. V temné chodbičce je možné u pultíku zkonzumovat tuto šmakuládu na stojáka. Komplet lepinja je kalorická bomba, ale chutná velice velmi. S knekebrotem by to asi nešlo.

Jen čtrnáct kilometrů je vzdálena Kadinjača, místo krvavé bitvy mezi partyzány a německými jednotkami, které zde zlikvidovaly celý prapor bojovníků s rudou hvězdou, pročež na této kótě vznikl důmyslný areál plný pomníků, na kterých se betonem také nešetřilo. Vypil jsem zde na jejich počest jedno světlé pivo a lahev od něj důmyslně uschoval v hlavni jedné z vystavených houfnic, aby připoměla budoucím generacím, že položit život někdy nestačí. Rozloučili jsme se s bodrými domorodci a ještě se stavili ve vsi Zlakusa, kde produkují typickou keramiku neglazovaného typu, které je nejen okrasná, ale vysoce praktická. A tak s námi jela jedna pečící nádoba. Navštívili jsme i mého oblíbeného uzenáře a večer zašli do podniku, který nabízí temperovaná zvířata vcelku, která po vyjmutí z pece nakrájejí nůžkami na plech na malé kousky. Čím jsem starší a čím svůj boj s paradentózou více nevyhrávám, tím mi vydrží chuť temperovaných zvířat déle. Všichni nám radili, abychom šli do modernějšího podniku o kousek dál a ne do dřevěné boudy, do které obvykle chodíme, nechali jsme se nakonec přesvědčit a nejsem si jistý, jestli jsme udělali dobře. Maso bylo výtečné, jen obsluha již byla unavená po dlouhé dni.

Jitro před odjezdem domů je ideální strávit na tržnici, kam již dorazila první letošní opravdová rajčata s chutí, pálivé papriky a další šmakulády. Objevem sezóny pro mne byl vyloupaný hrášek, který byl úplně čerstvý a za kilo chtěly babky necelá dvě eura. Je to krásně dekadentní narvat si do pusy plnou hrst sladkého hrášku. Potkali jsme tam též zpěváka mé oblíbené punkové formace z osmdesátých let, hrášek potřebuje každý. V mléčné tržnici prodávala jedna z babek také kuřata a tak jsem si řekl, že když už jsme jeli dva tisíce kilometrů vrátit lahve a sto kilometrů navíc na mastnou housku, že si dovezu i kuře. Paní říkala, že jsou kuřátka větší, ale tři a půl kila jsem nečekal. Zbývalo už vzít jen pár pytlů paprik, dva desetikilové melouny a pár kilo mléčných výrobků a mohlo se jet domů. Cestou jsem poprvé viděl zblízka uprchlíky, seděli na poslední pumpě před maďarskou hranicí, byli to samozřejmě bojeschopní muži a minimálně jeden z nich měl telefon chytrého typu, ze kterého volal přes místní wifi. Svezení jsme jim nenabízeli a byli jsme rádi, že nás neznásilnili. Málem nás však znásilnili maďarští ochránci hranic, kteří mají zjevně dodávky rádi a kteří se nám chtěli zavděčit opravdu důkladnou prohlídkou. Tvrdili sice, že osmdesát piv je mnoho, ale co jsme měl s těmi lahvemi dělat? Zůstalo však u slovního siláctví a celý kontraband jsme provezli jako obvykle, jen to bylo takové zbytečné mrzení.

A nakonec i jeden důkaz, že i na těch balkánech myslím na potřebné.

IMG_2122

Komentáře

  1. Tak pravil Frantig, 16. 6. 2016 v 20.55 :

    Je až dojemné, jak maďarští kurucové hrdinně stráží schengenskou hranici proti nebezpečí z Balkánu – zejména proti necertifikovaným, nehomologovaným a tedy jistě o to chutnějším potravinám…

Vložit komentář