Jak jsem potkal slušného Čecha

Naší úzkou uličkou projíždí každou čtvrthodinu autobus, který do špitálu na kopci sváží pacienty a jejich rodinné přísušníky, kteří se se síťkou jižních plodů, kompotem či bonboniérou chystají na návštěvu bližního svého hospitalizovaného. Ulice je po většinu své délky úzká natolik, že neprojedou dva vozy zároveň a to zavdává příčinu k mnoha směšným situacím, když se k tomu připlete zmíněný autokar, trvá veselohra opravdu dlouho. Nevím proč si hloupí lidé dávají dostaveníčko zrovna v naší ulici. Pokud je ulice prázdná, mají krajánci naopak nutkání jet co nejrychleji a ignorovat omezení rychlostního typu. Do toho pobíhá náš neposlušný psík a bojím se, že až ho jednou nějaký středočeský oktaviján srazí, bude rád, že je nemocnice tak blízko.

Autobusová linie není zrovna dlouhá, odjíždí z náměstí dole a po pár minutách končí v nemocnici nahoře, využívám ji velmi nahodile, abych se vyvezl o stanici nad ubikaci a sešel ten kousek dolů. Zrovna dneska vidím, jak autobus vjíždí na náměstí a využil jsem příležitost. Nastoupil asi tucet lidí, což je nebývalý nával, obvykle jezdí tento prostředek dopravního typu polo až zcela prázdný. Mezi cestujícími jsem si všiml obecního blázna, který každý den prochází naší ulicí, rozděluje letáky a vykřikuje různé velké pravdy jako třeba češi sou svině, hajl hitler nebo zabiju obamu. Také jsem si všiml známé sestry Milady z armády svatého ducha, což je nějaká misijní organizace nábožného charakteru. Malá Strana je na postavičky bohatá. Autobus se rozjel, lidé se houpali u tyčí či na sedačkách a blázen ukazoval z okénka letáček.

Myslel jsem si, že vystoupím před akademií umění múzického typu a projdu se rájem kýče v Nerudovce, ale řidič nereagoval na mé mačkání červeného tlačítka stop. Přišel bych ovšem o hodně. Po pár metrech se přiřítilo vozidlo s modrým majáčkem, zatarasilo autobusu cestu a do dveří se nahrnuli zasahující orgáni. Než mi došlo, že nemám lístek, udeřili na místního blázna a vytáhli ho ven z vozu k údivu všech přítomných. Orgáni byli plní adrenalinu až po čepice se štítkem a nelíbilo se jim, když jsem nahlas ocenil, že na jednoho blbečka jich přišlo hned šest. Prý by mohl někoho pobodat, dostali totiž hlášení. Namítl jsem, že za posledních dvacet let onen človíček pouze pochoduje ulicemi a krom skandování nevhodných hesel nikoho nepobodal, ale přivolaná platí a zásah musí bejt, to se rozumí.

Do debaty se vmísil šedý mužík, kterého jsem si do té doby nevšimnul, ačkoliv stál hned vedle mne. Šedé šaty, šedá zimní bunda, šedé vlasy, šedá tvář, v ruce taška igelitového typu. Kapitální exemplář slušného Čecha. Prý mi mohl onen mašíbl opravdu někoho pobodat a proto on, slušný občan, zavolal policisty. Prohlédl jsem si ho ještě jednou. Ani nuda, jen šeď. Namítl jsem, že místní blb je naše malostranská figurka a na ty jsme zde všichni hrdí a pěstujeme si je. To prý pán nevěděl, není odsud, přijel z Čelákovic. A zavolal prý orgány, protože není lhostejný. Vždyť co by se mohlo stát. Snažil jsem se mu vysvětlit, že svoje čelákovické oploštělé vidění světa nemůže aplikovat na naši čtvrť, protože zde mají pošahané figury tradici a jistě si z četby povinného typu nepamatuje, že by někdo na pana Rybáře nebo pana Vojtíška nebo paní Rusku volal četníky. Na paní Rusku tedy orgány volali, ale slušný občan z Čelákovic klasika nečetl nebo si vše podobně jako já nepamatoval.

Komentáře

  1. Tak pravil Roman, 21. 10. 2016 v 18.12 :

    sis fakt nevšiml, že člověk vedle tebe volá policajty?

  2. Tak pravil nn, 24. 10. 2016 v 18.53 :

    To je známá věc, že kriminální živli jsou zpupně přesvědčeni o své nepolapitelnosti. To si pak takový pachatel řekne, že když obelstil pana průvodčího o 16 Kč, tak ho nějakých šest plně ozbrojených příslušníků nemůže rozházet víc, než Buda Spencera dva tucty mexických banditů.

  3. Tak pravil RVHP, 26. 10. 2016 v 13.31 :

    Roman: tak já nejsem takovej pozorovatel cestujících jako ty a chlap byl fakt šedej a nenápadnej

    nn: tak otázka taky je, jestli měl platnou jízdenku ten blázen

Vložit komentář