Turistů ráj

Ráno jsem při čekání na zelené světélko před mostem Legií pozoroval jakéhosi zahraničního turistu, jak se snaží uprostřed jízdní dráhy s pomocí fotoaparátu na teleskopické tyčce zachytit svou podobenku s kapličkou zlatého typu na pozadí. Obloukem jsem cizozemce objel a opět si pomyslel, že nerozumím těm zduřelým obavám spoluobyvatel Středokotliny z uprchlíků z východu, jihu a jihovýchodu, nevěřím, že znásilňovací komanda převlečená za nešťastné lidi mohou být horší než ty davy zbloudilců ze západního směru. Přitom tihle turisté prokázali nějaké schopnosti již tím, že dokázali zaplatit či jen rezervovat cestu a pobyt a dostat se včas do dopravního prostředku. Tím ale zřejmě vyčerpali všechny své mentální kvality a pro nás zde přítomné si již žádné rezervy neponechali.

Často turisty pozoruji, jak se motají okolo s otevřenými ústy a hrkajícími kufry kolečkového typu, mimochodem na staré městské dlažbě je to jeden z nejhorších zvuků vůbec. Většina se motá bez kufrů, ale otevřená ústa jsou jasnou povinností. Nejčastěji pronikají do naší malebné čtvrti přes Karlův most, kde dokáží vytvořit takový dav, že normální člověk projde jen stěží. Přesto ale stihnou ohmatat podstavce soch, zakoupit nějakou tu kýčovitou malůvku a najdou se i vytrvalci, kteří stihnout seběhnout dolů a vylepšit vzhled mostku  přes Čertovku dalším zámkem visacího typu. Většina se ale navalí do Mostecké ulice a jistě využije příležitost nakoupit nějaké to vkusné česklé sklo, jakostní zlato či si vyměnit valuty ve výhodném kurzu. K tomu není marné přikousnout tradiční trdlo, které známe všichni z dětství, tedy neznáme, což ale neznamená, že trdlo není dost staročeské.

Staročeské jsou i laminátové kvazihistorické vozy stojící hned u mostu. Bizarní zhmotnění historizujících představ zručného majitele venkovského autobazaru. Sám bych to asi neudělal, ale ještě dokážu pochopit, že někdo má zájem o prohlídku metropole ze sedačky starého auta, ale hlava mi nebere, že někdo usedne do sedašky vozu nového, který vzdáleně připomíná starý. Řidiči se jim odvděčí ukázáním míst, které by turisté sami neobjevili, třeba hned za rohem je budova, ve které jednou přespal Beethoven, skladatel ne bernardýn, jediným důvodem zařazení do prohlídky je zřejmě fakt, že tam lze snadno zaparkovat. Milý je také pohled na samotné pány řidiče, třeba ten s bujnou kšticí a zanedbaným vzhledem, co stává hned u směnárny, to je od pohledu milý člověk. Když čeká na kunčofty a přitom obědvá játra s omáčkou lžící hliníkového typu přímo z plastového jídlonoše to je přímo poezie.

Kdo oslyší lákavou nabídku tří veteránů, jen stěží unikne blikající rikše poutající na největší provozovnu masáží thajského typu na levém břehu Vltavy. Kde jinde si taky nechat okousat zrohovatělou kůži než na Královské cestě. Kdo si přeci jen nevybral z pestré nabídky žádný suvenýr, může si dát na Malostranském náměstí chutný nápoj kávového typu v globalizační pražské kavárně, kde mu fixou poznamenají jméno na kelímek. S takovým kelímkem se jménem se to chodí po tom našem světovém dědictví úplně jinak. A teď jupí na hrad, kde je možné také pořídit kávu se jménem, ale též si vystát frontu do katedrály a podívat se na panoramáta ta. Cestou je také možné se občerstvit svíčkovou za pár stovek nebo gulášovkou v chlebu, což je také taková krajová specialita. A také kachna, štrůdl a cokoliv českého, tradičního a domácího. Třeba trdlo, to už vytlačilo většinu ostatního pouličního jídla.

Mám podezření, že za celý tenhle jarmark kýče, nevkusu a tuposti ani tak nemohou provozovatelé, kteří jen vycházejí vstříc potřebám zákazníků, ale právě turisté, kteří bytostně touží po tom se nechat zrovinka v Praze namasírovat Thajkou, svézt se laminátovým historizujícím vozem a nacpat si břicho nějakou tou staročeskou šmakuládou za nesmyslnou cenu. Proč by to jinak podstupovali? Vždyť by přece po nejhezčí ulici v Praze nejezdil jen tak do zblbnutí turistický vláček zející prázdnotou a nikdo by neprodával hnusnou omáčkou za trojnásobek ceny, kdyby tu šlichtu nikdo nejedl. Kapitolou samo o sobě jsou turistická muzea, která se odlišují od těch opravdových nejen tím, že v pondělí nemají zavřeno. Podle hodnocení zahraničních hostů je čtvrté nejlepší muzeum v Praze Muzeum KGB. Ponechám stranou, že ve Vídni je to Belveder, přes pět stovek lidí se spokojeně vyjádřilo o dvou místnostech plných harampádí ze země, kde nezapadá slunce, které jim dežurný mužik ukazuje za cenu té předražené svíčkové a navrch plzeňského i štrůdlu. To přece není náhoda.

Komentáře

  1. Tak pravil Zdenka_P, 26. 10. 2015 v 7.36 :

    I já si po dvou galeriích často ráda dopřeju půlhodinovou thajskou masáž nohou, takže toto zařízení beru jako servisní.

  2. Tak pravil RVHP, 28. 11. 2015 v 16.02 :

    Pod dvou galeriích bych si nechtěl sundavat obuv v přítomnosti thajek…

Vložit komentář