Jak jsme budovali kuchyň II.

Kde selže rodina, pomohou přátelé. Poslední slova pána tchána říkala něco o tom, že si mám zkusit zapnout všechny spotřebiče najednou, jestli to jako pojede. Nezkoušel jsem to. Není přeci nutné přesvědčovat se o něčem, co je předem jasné. Naštěstí se objevil přítel R., který je muž mnoha řemesel a jedním z nich je právě přeměňování plochých krabic ze švédského chrámu konzumu ve funkční kuchyně. Slovo dalo slovo a za několik málo dnů se dobrotivý přítel zjevil v naší ubikaci. Prohlížel si dílo zkázy, přeměřoval různé části stavby, přeměřoval mne pohledem, drbal si hlavu, občas s ní zavrtěl. Kuchyň bude třeba rozebrat, voda znovu vykopat a elektřina zavést. To se prý zvládne. Vystěhovali jsme tedy z kuchyně vše co do ní patřilo, díky čemuž v bytě vznikly dvě zóny. Válečná nebo také stavební, kde se kopalo a bouralo, aby se mohlo dostatečně naprášit do zóny druhé, skladovací, ve které bylo všechno nádobí, potraviny a krabice dalších potřebností, také židle, sedačka a další věci. Od postele ke dveřím, ke skříním a k oknu vedly pěšinky, které se klikatily okolo pánví a hrnců.

Tu chvíli to přece vydržíme, říkali jsme si v napjatém těšení věcí příštích. Týden, maximálně dva byla půdovní prognóza, nakonec to bylo týdnů mnohem více. Náš zachránce rozebral celou hotovou kuchyň, vše se sundalo a odmontovalo a některé kusy byly rovnou prohlášeny za nenávratně zničené. Když se kácí kuchyňský les, létají dřevotřísky. Bylo ještě zapotřebí sehnat instalatéra a elektrikáře, ostatní zmůže onen dobrý přítel. S elektrikářem to bylo snadné, zeptal jsem se v místním pohostinství, štamgasti sice kroutili hlavou, ale jeden z nich se u našeho stolu zastavil cestou z pissoiru a poradil mi, že mám zajít pod kopec do denní vinárny, kde se mám zeptat na starého Olivu, který mi určitě pomůže. Jářku dobrý kraj, to jsou i dobří lidé, sousedé a hospodáři. Jiný soused mi poradil zavedenou firmu pana Tůmy, který sice byl zrovna na dovolené, ale jeho kolega slíbil hned následující den přijet. Vše si zapsal, vše změřil, vyjádřil se optimisticky a řekl, že zavolá. Tuhle řemeslnickou fintu jsem však znal a zavolaj jsem druhý den sám. Vy si na mne nepřijdete, vy kujóni.

Prý mohou dorazit až za tři týdny, dřív to nejde. Představa tří týdnů života mezi krabicemi byla strašlivá, navíc bez možnosti vytemperovat si toliko přihlouplou uzenku. Zkusil jsem se tedy poohlédnout jinde a nakonec pod tíhou reality s třemi nedělemi souhlasil. Pak to půjde ráz na ráz. Ve stanovený den volal sám majitel firmy a omlouval se, že kolegové nemohou nastartovat automobil a není tudíž jasné, kdy se budou moci dostavit. Za pochopení se v podobných situacích děkuje zbytečně. Závada byla zřejmě závažnější a postihla kromě startéru i mobilní telefon. Přes noc se povedlo auto opravit a tak se mohlo další den začít. Aby nahnali zpoždění, dorazili mistři rovnou ve dvojici. Uvedl jsem oba pracovníky do bytu, ukázal jim, kde je kuchyň a dotázal se, jestli jim kolega vše vyřídil. Ukázalo se, že nevyřídil vůbec nic. Oba úderníci na mne hleděli z modrých kombinéz očima plnýma dobroty a naivního prázdna. Zde jsem udělal školáckou chybu, jednu z mnoha, když jsem si myslel, že ukázaná platí, že vše dopadne dobře, když vstupní informace pouze dvakrát zopakuji a nebudu průbežně, tedy zhruba v pětiminutovém intervalu vše kontrolovat. Chybami se člověk učí a školné v tomto případě není nízké.

Přišlo mi, že hluk stavebních prací neustává a tak jsem se vyrazil podívat na stav věcí. V šedém prašnu jsem zastihl oba chlapíky v plné práci, jak tahají spousty kabelů a raději jsem znovu odešel pryč. Lomoz neutichal ani za soumraku a to už bylo podezřelé, když vše utichlo, řemeslníci sebrali své nástroje a připravovali se k odchodu. Zastavil jsem je a zajímal se, proč místo zásuvek máme jakési obrovské plastové krabice. Prý zjistili, že zdi jsou kamenné a tak raději zásucky nezasekávali, aby neponičili obklady. Trochu mlžili, protože obklady otloukli pořádně už při zasekávání kabelů, vše ale dovedně zakryli poličkou, kterou vrátili na své místo. Ve srovnání se zásuvkami mi ohavná plastová lišta v předsíni ani tolik nevadila. Pan majitel druhý den říkal, že vše prošetří, načež volal zpět, že skutečně do kameů tesat nelze a že zřejmě jen hoši měli lépe komunikovat. To opravdu měli, navíc mi nebylo jasné, jak se v kamenné zdi objevily zásuvky původní, tedy zásuvka jedna. Nakonec nám bylo nabídnuto, že zásuvky udělat půjdou, ale ať se připravíme, že se nemálo nadělá. Po uklizení předchozího svinčíku jsme se rozhodli, že sekat se nic nebude, velké zásuvky zkusíme zamaskovat nějakými květinami nebo třeba lampiony.

Šedému prachu stavebního typu však ještě neodzvonilo, protože bylo potřeba posunout nově udělaný přívod vody k myčce, neboť díky umístění za spotřebič nebylo možné vše zapojit, tedy bylo, ale myčka by několik centimetrů vyčuhovala, což není to pravé. Pan instalatér na doporučení byl muž činu, navrhl přijet hned následující den. Opravdu přijel, vše změřil, prohlásil, že nic není problém, zasmál se zásuvkám a slíbil dorazit pozítří. Pak se zdržel, děti byly nemocné, také měl problém s autem, telefonem, ženou a tak to šlo několik dalšíc týdnů. Jistě, nebyl to přeci jediný řemeslník v hlavním městě, ale všichni oslovení nereagovali na zakázku s největším nadšením. Po měsíci měl první z nich zdravé děti, nastartoval dokonce auto a dorazil, za dvacet minut již v autě odjížděl a navíc měl v kapse obrázek Boženy Němcové. Nyní tedy již nic nebránilo, aby do Prahy dorazil přítel stavitel a společnými silami jsme projekt kuchyně dokončili. Jenže nastaly chladné dny, silnice pokryla námraza a auto přestalo startovat, což je závada pro stavitele kuchyní až mýtická. Týden už to po těch všech prodlevách přece vydržíme, nakonec i dva nebo tři. S blížícími se svátky mrtvých ryb bylo jasné, že paní choť již déle čekat nevydrží a pro klid v rodině je potřeba kuchň dokončit, venkoncem nezbývalo mnoho práce, jen znovu postavit zmrzačené skříňky a vše zapojit. Jenže jak? Jediným spokojeným byl pan hostinský na rohu, protože jsme u něj končili každý den a po večeři raději vypili několik nápojů alkoholického typu, aby to s námi po příchodu do chaotického domova neseklo.

Vložit komentář