Recept na vánoční pihtije

Pihtije (čteme pychtyje) jsou tradiční srbskou specialitou zimního období, vzhledem k tomu, že oslavě svátků vánočního typu předchází čtyřicetidenní půst, jsou právě tyto sváteční dny tradičně ozvláštněny třesoucím se kouzlem výše zmiňované lahůdky. Pihtije se podobají české huspenině jako vejce vejci, ne všechna vejce jsou však stejná. Lahodná chuť pihtijí se nepřeráží octem či cibulí, stejně tak není třeba ozvláštňovat jejich vzhled přidáváním čehokoliv barevného, tedy žádné mrkvičky, hrášky, kukuřičky, ty schovejme dětem do písmenkové polévky, k pihtijím je třeba přistupovat s úctou a pokorou. Nejlepší jsou zkrátka ve své původní rurální podobě, servírované v hlubokém talíři, vyklopením z něj se zbytečně třaslavě ironizují a ničemu se tím neprospívá. Naznačíme porce několika tahy nožem a na ozdobení nanejvýš špetka hrubě mleté papriky. Toť vše. Tento pihtijový purismus je podložený letitými zkušenostmi a nepřál bych si, aby se o něm polemizovalo.

Zatímco v případě separátních uzenek není myšlenka o využití zvířete do posledního kousku nijak půvabná, u pihtijí podobně jako u domácí porážky je tomu právě naopak. Nezbytné pro přípravu této šmakulády jsou vepřové nožičky. Pro přípravu čtyř porcí budeme potřebovat čtyři nožičky, lze přikoupit i kolínko, kousek laloku nebo jiná část prasátka, ale nožičky jsou dostačující. Očistíme je, oholíme, prostě zbavíme všech nečistot a štětin, při tom se zkusíme zbytečně nezabývat, jestli došlo ke všem těm zraněním a odřeným kopýtkům  před či po smrti vepře. Poté nožičky vložíme do většího hrnce, osolíme, přidáme kořenovou zeleninu, cibuli, kuličky pepře a list bobkového typu. Vše v přiměřeném množství. Uvedeme do varu, sebereme z hladiny pěnu a vaříme do zlomení odporu, tedy minimálně tři hodiny, pomalým varem. Poté vše vyjmeme, zeleninu s vyhodíme, maso a kůže obereme z kostí, respektive přebereme, protože na kostech by již dávno držet nemělo, a nakrájíme na menší kousky, více masa a méně kůží. Zbylé kůže přidáme k zelenině.

Dostáváme se do cílové rovinky, budeme potřebovat čtyři talíře a utřený česnek, ideálně pomocí báječného třítka od pana Čítka z Kladna. Vývar ochutnáme, dochutíme solí a pepřem a u toho si uvědomíme, že až vystydne, nebude chuť rozhodně silnější než nyní. Pihtije mohou být s kousky masa i čiré, druhá možnost je myslím ještě lepší, nic proti masu, ale ony balkánské amarouny mají také co do sebe. Jenže je těžké se rozhodnout, kterou variantu zvolit. Ze zmíněných čtyř nožiček máme všeho akorát tak na dva talíře od každé varianty. Do každého talíře dáme česneku dle chuti, mělo by stačit půl stroužku, pokud se nejedná o nějaký zvlášť zákeřně silný paličák. Do talířů nalijeme tekutinu, lehce promícháme s česnekem a vložíme kousky masa. Po zatuhnutí jen nakrájíme a podáváme. Můžeme také z povrchu zatuhlých pihtijí odstranit sádlo, to lze částečně odstranit ještě ze slitého vývaru, osobně se domnívám k tomu není důvod, pihtije jsou se sádlem o něco lepší, ale to opravdu záleží na vkusu každého soudruha.

Vložit komentář