Olympyjské hrátky

Když jsem v letošním roce poprvé pohlédl do novin a zjistil, že buřtobaron je těrazky ministrem, jen těžko jsem ovládl svůj hněv, když jsem se dozvěděl, že tento výtečník zvažuje zavedení pokladen registračního typu, navíc inspirován mým oblíbeným Chorvatskem, již jsem hněv tak docela neovládl, do strany číslo čtyři jsem se rozčílil ještě několikrát a periodikum opět odložil. Neušlo mi však, že se opět konají olympyjské hry zimního typu, chodemmimo máme letos několik kulatých výročí, které se vážou k Sarajevu, před třiceti lety tam proběhla zimní olympyjáda, před kterou bylo celé město zpotěmkinizováno opraveno k nepoznání, aby bylo o pár let později k nepoznání rozstříleno, před celými sto lety tam byl rozstřílen onen tlustej a nábožnej pan arcivévoda, což bylo využito coby záminka k rozstřílení celé Evropy. V Sarajevu prý letos plánují odkrýt panu FFdE (+51) pomník. Bude zajímavé, jak bude tento atentát po sto letech interpretován, jestli zvítězí onen západní pohled na zlé Srby, navíc umocněný jednostranným tlumočením konfliktu z let devadesátých nebo bude na pana Gavrila nahlíženo prizmatem vyššího principu mravního.

Zatímco zlí Srbové mají rádi Rusko a vzhlížejí k východu s očekáváním, v kotlině je tomu právě naopak, ne že by mě to překvapovalo, přesto mne překvapila vlna olympyjské solidarity a rusofobních útoků verbálního typu. Smát se všem těm špatně namontovaným toaletám je jistě v pořádku, já se tolik nesměji, protože jsem montoval jeden záchod před několika týdny (a několik týdnů) a namontovat jich několik set je pro mne nepředstavitelné i s představou ozbrojených politruků NKVD v zádech. Osobně se obdobnými východními nešvary bavím rád a jsem také rád, že jsou, že ještě není celá planeta složená z tupých konzumních jako hodinky šlapajících společností západního typu. Co mne opravdu vadí a přijde krajně hloupé, je další politické komentování a rozebírání sportovní událostě. O její vyprázdněnosti a zbytečnosti by se jistě dalo žvanit hodiny. Domnívám se, že se každá pořadatelská země chce vytáhnout, vždy se postaví monumentální a zbytečné pomníky ideálům z kruhů a vždy se dá poukázat, že utracené valuty mohly nasytit černoušky s nafouklými bříšky. Tentokrát je to ale putinkinova vesnice, pomník režimu atd. atp. Protiruská rétorika je v kurzu a proč si nepřisadit… Je mi v tomto ohledu ruských pořadatelů celkem líto a nedomnívám se, že si to zaslouží nebo ne víc než jiní.

Navíc omezit Rusko, jeho kulturu a duchovnost na nefunkční vodovodní kohoutky a potírání lidských práv je přeci úděsně blbé. Stejně tak jako jeho panovníka na despotu ve válenkách, přičemž mu budiž přičteno ke zlu veškeré to létání s plameňáky a vytahování amfor z mořských den. Pravda a láska v podobě tří děvčat a sto čtyřicet miliónů zlitých mužiků, černá a bílá. To je jako třeba říkat o Chorvatech, že umí jen podřezávat krky sousedům. Přičemž uměli také používat palice, kladiva, bajonety, upalovat, vhazovat do propastí, krasových útvarů či řek a podobně. Nicméně s tím nelze nic dělat a tudíž se přestávám rozčilovat a myslím si své o trámu a třísce v oku a tak podobně. Ne nepodobné je tomu s Ukrajinci, kterým štědře nabízíme západní hodnoty, laciné pivo a podřadnou práci, kdo by za to nebojoval. Dost bylo politiky, zpět k zimním hrám. Bohužel nemám k samotnému tématu moc co říci, jelikož sportu neholduji ani v aktivní ani v pasivní podobě. Jednou hrozilo, že se podobně monstrózního tělocviku budu účastnit osobně, nakonec jsem ale nebyl vybrán, neboť mé pohyby s polystyrénovým kvádrem nebyly dosti ladné, píseň pana Štancla o poupatech mi však bude znít v uších do skonání. Jedno nové olympyjské poznání jsem přeci jen učinil, díky paní v pokladně spořitelny v mostecké ulici (naproti srbské ambasádě) jsem zjistil, že existuje nějaký hokejista Flekanec a má se mu fandit. Tak mu (a samozřejmě také Jardovi) fandím.

Komentáře

  1. Tak pravil Frantig, 9. 2. 2014 v 11.27 :

    Aby si to pan hokejšpíler Plekanec nevyložil zle 🙂

  2. Tak pravil RVHP, 21. 2. 2014 v 7.14 :

    Hm, prave jsem zjistil, ze jsem asi fandil malo…

Vložit komentář