U pultíku stál

Nebudu zapírat, mám slabost pro jídelny lidového typu. S rozkoší přistupuji s tácem k výdejnímu pultu a těší mne neobvykle, pustit se hliníkovým příborem do lahůdek, které by rozumný člověk měl ze svého jídelníčku spíše vynechat. Tak a je to venku. Jsem rosolovitý otrok chutí a rozum s tím nic nenadělá. Takto jsem zatoužil po husté přesnídávkové polévce a křupavém rohlíku, ceně útěchy za ranní vstávání a postávání v zácpě hlavního města. Náhodou jsem okolo jedné takové jídelny projížděl a nedalo se její volání oslyšet. Jenže se stala ta nejhorší věc, jaká se mohla stát, měli dršťkovou i gulášovku. A to je tuze těžká volba, o takové se píší knihy, jen se místo polévek hovoří o židovských dětech, aby spisovatel nevypadal před intelektuálními snoby jako povrchní obžera, ale stačí číst mezi řádky. Jak je oproti tomu malicherné, když se vybírá třeba mezi frankfurtskou a zelňačkou. Zvolil jsem po dlouhém váhání šmakuládu z hovězích předžaludků a rohlík pivního typu bohatě sypaný solí. Kdybych se mohl rozhodnout zcela dle svého gusta, sáhl bych po housce sypané mákem. Ovšem rozumím námitce, že tato se více hodí k polévce gulášové.

Nesl jsem si tác k pokladně a jelikož jsem se velice velmi soustředil, abych polévku nevybryndal, ani jsem se neotočil k roztržce, která se odehrála za mými zády. Jakási paní si stěžovala na množství podávané polévky a to poměrně hrubým a hlasitým způsobem. Navíc velmi specifickým přízvukem zaručujícím, že nedostane zapravdu. A popravdě mi přišlo, že je za dvacet pět korun polévky množství adekvátní. Více mi vadilo, že nejspíš jednalo o pokrm z žaludků vepřových. Ryčná scénka pomalu doznívala a říkal jsem si, že podobné událostě k zařízením toho typu prostě patří. Nejsem navíc žádným nepřítelem romského etnika a s láskou vzpomínám na tmavší ženu, která mne před lety zbavila velmi špatně fungujícího nepříliš chytrého telefonu MDA III. Našel jsem si místo s výhledem do místnosti, nasypal do talíře dostatek pepře z jednorázového balení a přemýšlel, jestli je použití polévkového koření v lahvi roztomilé retro nebo pouhopouhá čuňárna.

Z úvah mne vytrhla ona hlomozící rodinka, která se rozestavila k protějšímu pultu. Nevešli se na jednu stranu a tak si statný otec rodu stoupl na jednu stranu a žena s dcerou na druhou. Mezi nimi se ocitl rám rozdělující obě poloviny pultíku, vyplněný navíc pletivem. Rodince to ale nevadilo a vesele si povídali skrze mřížoví. Tu mne napadlo, jestli už někdy podobnou scénku nezažili, ovšem bez guláše. Také jsem se trochu zastyděl, přeci jenom ve mně nějaký ten zapouzdřený rasismíček bude.

003

Komentáře

  1. Tak pravil Modras, 3. 10. 2013 v 18.54 :

    Bože…, to se tak dobře čte… Úplně mi na mysli vytanul Ignác Reilly :).

  2. Tak pravil StochastikoS, 5. 10. 2013 v 21.21 :

    Jelikož tady to dopadne jistě na půdu úrodnou, tak bych rád na tomto místě pochválil podobné občerstvení na Masaříkově nádraží, kde servírují výtečnou dršťkovou. Přívětivě proletářskou atmosféru utvářeli dva dělníci s lahváčem, trousící klepy a kupodivu nevadila ani jejich blízká přítomnost z důvodu miniaturních rozměrů podniku. Kolikrát si člověk říká, jestli pomalu nebude nutné na takovéto klasické bufety dát památkové rezervace, než nám to tu zahltí ty nudné aseptické trendy vývařovny…

  3. Tak pravil RVHP, 7. 10. 2013 v 15.34 :

    Též mám o osud podobných zařízení obavu. Možná je to prostor pro nějakou důmyslnou eurodotaci…

  4. Tak pravil Ori, 8. 10. 2013 v 19.23 :

    Rasismíček, to je něco jako přízemní mrazík, že?

  5. Tak pravil Ori, 8. 10. 2013 v 19.25 :

    v Brně na nádraží býval znamenitý bufet přezdívaný „U S(s)rada. Měli otevřeno nonstop, gulášovka byla, hermelínový salát byl, rohlíky bohatě sypané solí byly také, ale všechno už vodnés čas. Své mimobrněnské kamarády jsem tam vždy rád poslal. Posral se po hermelínovém salátu každý…

  6. Tak pravil Ori, 8. 10. 2013 v 19.26 :

    kurva: u Smrada tam mělo bejt

  7. Tak pravil RVHP, 11. 10. 2013 v 19.15 :

    Jednou jsem jel z Brna dost pozdě večer vlakem do hl.m. a kdesi na nádraží jsem potkal stánek a nabízeli tam nějaký spešl hot dog, kromě párku myslím bylo v rohlíku i kysané zelí a celé to bylo sypáno kari, podobně jako velkoněmecký currywurst … také mi bylo všelijak.

Vložit komentář