Pochodem vchod

V rozhlase českého typu včera říkali, že se v Praze chystá růžový pochod. Hned mne napadlo, jestli nám v matce stověžaté nepochodují muži v kožených tangách příliš často. I bez toho jsem na pochybách, jestli to s tou tolerancí k této menšině nepřeháníme. Ondyno mne oslovil u pissoiru muž, který se představil jako Tal z Izraele a předal mi papírek v duhových barvách, na kterém bylo telefonní číslo a smajlík. Byl jsem nabídkou chlapského přátelství natolik zaskočen, že jsem se nezmohl na odpor. A nakonec jsem byl rád, protože by se v případě brachiálního násilí možná nejednalo jen o netoleranci k sexuálním menšinám, ale také o praktickou ukázku antisemitismu. Ukázala se ovšem, že se tentokrát jedná o zcela jiný marš. Prý proti rakovině a růžové byly jen trička, které nesly pochodující. Úplně jsem si představoval, jak se zhoubné bujení třese před tlukotem podpatků administrativních pracovnic klapajících po kočičích hlavách. Jedna z účastnic v reportáži říkala, že je prý důležité podpořit tak důležitou věc, jako je rakovina. Vzpomněl jsem si na moudrá slova prezidenta profesora o laciném aktivismu.

Ještě jsem ale chvíli o pochodech přemýšlel. Za našich mladých let se pochodovalo toliko do Prčic, případně se dávali na pochod psanci z této země. Jinak se pochodování přenechávalo vojákům. Nakonec byli s ním špatné zkušenosti. Kupříkladu ten Pochod na Řím nebo norimberský pochod, po kterém následovaly pochody s pochodněmi a později pochody smrti. Pochodování se zkrátka neosvědčilo. Navíc ty dnešní duhové a růžové pochody pořádnými pochody ani nejsou, jen takovou procházkou. A samozřejmě bez pochodní. Když jsem ovšem v nedělním podvečeru stál na břehu českého moře ve Starých Splavech, pojídal párek v rohlíku a zapíjel ho kofolou a díval se, jak padá listí a je chladno, najednou se mi chtělo pochodovat. Když může být pochod proti rakovině, proč nakonec ne pochod proti konci léta. Hned ráno mne napadlo, že by nebylo špatné přidat pochod proti pondělnímu ránu. A nyní si uvědomuji, že od věci není ani pochod proti rychlému plynutí víkendového času a jiný proti pomalému utíkání pracovní doby. Také zácpy na cestě domů by si zasloužily svůj pochod. Ono to pochodování nakonec nemusí být tak špatné. A  nakonec ještě není tak zle, dokud je možné pochodovat.

Komentáře

  1. Tak pravil orsic, 17. 9. 2013 v 16.53 :

    Druhdy, sedíc v pohostinském zařízení „V Cípu“ všiml jsem si podivných trikotů přicházejích žen a ptal se sám sebe proč.
    Přišli bez pochodní, bez vůdce s duchaplným pocitem že udělali „něco dobrého“, … pochod smrti tak zakončili u dobré kávy a pavlačových drbů. Byl to dobrý den.

  2. Tak pravil roman, 24. 9. 2013 v 10.50 :

    a rakovina hraje v té PR akci Avonu jakou roli? 🙂

    (jinak popis účastnic je super!)

  3. Tak pravil RVHP, 25. 9. 2013 v 15.12 :

    Kde jinde také zakončit pochod proti rakovině než v Cípu 🙂

  4. Tak pravil wuxia, 27. 9. 2013 v 7.44 :

    Tak jest. A když už to zmínili, zdalipak se už Talovi ozvali? Chlapec jest jistě smuten a čeká na hovor telefonního typu…

  5. Tak pravil RVHP, 1. 10. 2013 v 13.38 :

    Ztratil jsem tu jeho navštívenku a navíc myslím, že by žena neměla pro něco takového pochopení..

Vložit komentář