Drina čili život štěněte

Ve východní části Republiky Srbské, nedaleko hranice s Republikou Srbsko, leží městečko Višegrad, které chodemmimo nemá s onou Višegradskou čtyřkou zhola nic společného. Protéká jím řeka Drina a z jejích modrozelených vod se hrdě tyčí kamenný most, který zde nechal před věky postavit Mehmed Paša Sokolović, velice interesantní postava balkánských dějin. Jiný velikán, spisovatel Ivo Andrić, napsal o mostu a lidech okolo něj na konci druhé světové války román Most na Drině, své životní dílo, za které si vysloužil  cenu Nobelova typu. Velký spisovatel má v srbské metropoli své malé muzeum, jenž se nachází v bytě, ve kterém literát strávil poslední roky svého života. Krom výše zmíněné medaile je k vidění i zachovalé vybavení předsíně, obývacího pokoje či mistrovy pracovny. Obzvláště pozoruhodná je možnost návštěvy toalety, kterou používal slavný nositel nobelovky.

Vraťme se ale od prkénka, které znamená svět, zpět do Višegradu. Po letech stagnace zde začal další slavný Balkánec, režisér, spisovatel,  hudebník a antiglobalista E. N. Kusturica stavět na břehu řeky městečko symbolicky pojmenované Andrićgrad.  U mostu již prodávají magnety na chladničku s hlavou prozaika a nápisem GRAD a jistě bych se před pár dny osobně přesvědčil, jak daleko je výstavba, kdyby někdo doprostřed mostu neumístil to nejroztomilejší štěňátko z celého západního Balkánu a přilehlého okolí. Hned naproti mramorové desce s klikyháky a ryskou ukazující stav vodní hladiny v roce 1896 sedělo nešťastně se tvářící psí koťátko a dojemně koukalo. Myslím si o dovážení zvířátek z dovolené své a nikdy bych do vozu podobný chlupatý suvenýr nevzal. Kdyby se ale netvářilo tak dojemně. Nakonec těch pár granulí se vždycky najde. Miska sýra, který jsme měli shodou okolností ve voze, v psíkovi zmizela rychlostí světla. Zhltnul by jistě více, ale vzpomněl jsem si na rady navrátilců z koncentračních táborů a zachoval se zodpovědně.

Pejsek brzy usnul, sice nepředl, ale jinak vypadal spokojeně. Vymyslet jméno nebyl žádný problém, bude to Mehmed Paša. Jméno je to stylové i proto, že je třeba spící bonzaj psa propašovat do EU. První hranici překonal celkem snadno v krabici pod sedačkou, jen sebou občas ve spánku neklidně trhal, hádám, že se mu zdálo o roce 1896.. Nechali jsme tedy Mehmeda Pašu spát v krabici a vydali se na oběd. Během něj žena navrhla, že by bylo příhodné psíka „vybrat“, což jsem moc nechápal, když si on vybral nás. Po několika náznacích jsem konečně pochopil, jaké „vybrání“ měla na mysli a solidárně jsem byl proti. K nejhoršímu nedošlo, Mehmed Paša nás pěkně převezl, díky čemuž si vysloužil nové jméno, neb jsem naznal, že Mehmed není pro fenku to pravé ořechové. Drina Mehmed Paša Sokolović von Višegrad, krásný exemplář Bosenského mostaře. Výstavní. Zcela bez souvislosti s ideou o „vybrání“ se vzápětí udělalo psíčkovi kyselo a jistě omylem znečistil mé choti texasky.

073

Komentáře

  1. Tak pravil Labenka, 22. 6. 2013 v 9.36 :

    Gratuluju. Právě jste se připojili k lepší části lidstva. Vypadá to na vořecha a ty jsou nejlepší. Ať všichni vzkvétáte.

  2. Tak pravil RVHP, 25. 6. 2013 v 16.11 :

    Zřejmě nám nebylo souzeno patřit k lepší části lidstva… Psék byl propašován do EU pod sedačkou, avšak rodiče nám ho nedovolili a tak se přestěhoval k pěstounské rodině do Středočeského kraje, věřím ale, že mu bude lépe než na mostě.

Vložit komentář