Balkánský prodloužený víkend

Ačkoliv od posledního letmého nakouknutí na Balkánský poloostrov uplynul necelý týden, mám pocit, že jsme zpět v unijním bezčasí již celé roky.Vybaven voličským průkazem, kvalitním fotoaparátem Holga 120 a několika tričky s krátkým rukávem jsem po práci vyrazil do Paříže východu, což by nebylo tak daleko, kdyby cestou nebyly zbytečně postaveny úseky od Čestlic do Brna, poté přes Břeclav a Bratislavu do Budapešti a dále do jižního Maďarska. Nebýt těchto zdržení, jednalo by se o příjemnou a krátkou cestu. Nutno ovšem přiznat, že v noční tmě doplněné hustou mlhou vypadá i panonská nížina snesitelně a přimlouval bych se, aby tam byla tma nastálo. V bývalém hlavním městě bývalé Jugoslávie zrovna probíhal pohřeb bývalé paní prezidentové Titové, vlastně tedy Brozové, kterážto se po letech strávených v izolaci odporoučela za velikánem. Velké emoce to nevzbudilo a tak jsem ihned po příjezdu vyrazili k volebním urnám, vlastně až po krátké aklimatizaci v hotelu Slavija, kde se čas zastavil v dobách, kdy paní Jovanka ještě byla první dámou. Hotel se nachází na stejnojmenném náměstí, které je tvořeno velikým kruhovým objezdem, kde se mísí auta s tramvajemi a kde jsem ani při delším pozorování nevysledoval dodržování jiného pravidla než je přednost silnějšího.

031

Prostory českého velvyslanectví jsou věru důstojným místem ke splnění občanské povinnosti, jistě více než základní škola J. Fučíka, kam jsem docházel doposud. Dle členů volební komise je prý lístků dost a dokázali by uspokojit dvě stě příchozích, nakonec se ukázalo, že svůj hlas odevzdalo pouze osmdesát jedna voličů, příjemné však bylo, že všech osmdesát jedna hlasů bylo platných, takže jsme očividně chybu neudělali. Po návštěvě úřadu jsme navštívili známou restauraci Mornar, kde se v elegantním, avšak neokázalém prostředí nabízejí speciality srbské kuchyně. Snad emoce povzbuzené předvolební kampaní, snad nadměrná konzumace ovocných destilátů způsobily, že jsme při odchodu byli vesele naladěni a nevím jak se mohlo stát, že se v našem pokoji ocitla požární kniha z recepce, do které navíc neznámý vandal namaloval vulgární obrázky. Naštěstí se podařilo nepozorovaně knihu vrátit na její místo. Hotel Slavija nabízí neopakovatelně ohavnou snídani, detaily museli pilovat celé roky. Třeba tu velkou mísu s polévkovou lžící a odhadem tak kilem cukru coby cukřenku. Nebo automat, ze kterého teče žlutá sladká tekutina a je na něm fotografie pomeranče. Párky se obvykle také nekrájí podélně a poté příčně na zhruba tři centimetry dlouhé kousky. Nemálo je zajímavá i podzemní garáž, které vládne pan garážmistr, který dokáže díky letitým zkušenostem hravě zaparkovat nejméně třikrát větší počet vozů než je původní počet parkovacích míst.

025

V teplém podzimním dni, který následoval jsme se prošli po Kalemegdanu, nemohl jsem si nevšimnout, že Bělehradu vládnou legíny. Je to hezká móda, možná až moc v některých případech. Město je město, ale nejvíc zábavy se beztak zažije v provincii a proto jsme zamířili do mé milované Kuršumlije, jednoho z nejchudších okresů srbských. V místní nádražce je vše v pořádku a jako vždy jsme dostali jednu z nejlepších hostin na celém Balkáně. Jen mne zarmoutilo, že před pár měsíci se dostal do finančních problémů nišský pivovar a výroba tak byla bohužel zastaveno. Otázka je, jestli se ještě někdy rozeběhne. Připadal jsem si jako při ztrátě rodinného přítele. Stačili jsme ještě navštívit Djavolju varoš, jeden ze sedmi divů světa, který se díky spolčení NATO, CIA, EU a Vatikánu do seznamu divů nezaslouženě nedostal, blízkou etno restauraci nabízející jehněčí vzrušující kvality a jeden z prvních Nemanjičovských manastýrů a jelo se domů. Ještě předtím jsme vlastně byli pozváni na oslavu, kde mne zaujal místní zvyk v podobě velké sklenice kořalky, která koluje mezi hosty, kteří si navzájem připíjejí a obsah sklenky konzumují. Atmosféra po těchto přípitcích je fenomenální.

165

Cestou zpět jsme koupili co jsme mohli, mimojiné jsem objevil nový nový zdroj na papriky ve smetaně v městečku Blace. Malá místní mlékárna vyrábí skutečně veledobré papriky v nemálo tučné smetaně zakysaného typu, ale také sýr feta, převelice jemný a chutný. Samozřejmě nešlo nevzít pár desítek kilo pomidorů, pár pytlů paprik, papriky sušené, pálivé nakládané a ještě pálivější sušené. Pan Eskić nám připravil dostatečnou zásobu ajvaru a zavařenin, přibrali jsme ještě nějaká nakládaná rajčata a ovocný desilát, který jsem tentokrát koupil v horské vísce nedaleko od kosovské hranice od dojemně vypadajících staříků, kteří nám na cestu dali ještě pár jablíček. Plni dojmů a proviantu jsme vyrazili na sever a po několika hodinách dorazily zpět do hl.m., plni dojmů a paprik. Něco mi říká, že ani tohle nemalé množství šmakulád nevydrží věčně a bude brzy třeba doplnit zásoby.

150

Komentáře

  1. Tak pravil StochastikoS, 5. 11. 2013 v 20.38 :

    Začínám mít podezření, že majitel předraženého gymnasiálního kiosku z dob mého mládí prošel školením v hotelu Slavija. Měl takový něpěkný zvyk ukrajovat konce párků (v rohlíku) a zlé jazyky tvrdily, že tyto umelouchařené zbytky končily na talíři rodiny Harpagonovy…

  2. Tak pravil RVHP, 7. 11. 2013 v 10.06 :

    Na našem ústavu středoškolského typu provozoval bifé pan školník, paní školníková dělala tuze mastné a dobré bramboráky a ani pikador nemohl v nabídce chybět. Jednou došly párky a tak školník zaimprovizoval a do rohlíků cpal prefabrikované hamburgerové plátky drůbežího typu. Byl to muž činu.

Vložit komentář