Abeceda chuti

Na pražském Smíchově, konkrétně v tiché ulici s malebným názvem Zubatého, která je kolmá na rušnou Štefánikovu, se nachází prodejna s potravinami ruského typu, která se neméně malebně nazývá „Азбука Вкуса“. Narazil jsem na ni náhodou před několika měsíci a navštěvuji ji pravidelně. Mám ale trochu pocit, že se jí nedaří, jak by mělo, a tak jsem si říkal, že se o ní zmíním alespoň zde. Bodrý pan majitel z východu, jak se dnes hezky česky říká expat ze zemí bývalého Sovětského svazu, je na své zboží náležité hrdý a rád ke každé položce podá vyčerpávající referát stran původu a využití. A když píšu vyčerpávající, tak myslím zcela vyčerpávající. Dostal jsem se do obchůdku zatím několikrát a vždy se zdržel mnohem déle než jsem plánoval. Povídání je samo o sobě zajímavé a jelikož si pan hokynář ruského typu nepamatuje obličeje, pokaždé vypráví vše od začátku, což je věru zábavné.

Bohužel si nejsem jist, jestli v Česku mohou být poživatiny z Ruska trhákem. Pro řadu lidí bude jistě překvapení, že Rusové vůbec jedí mezi vším tím pošlapáváním lidských práv, šikanováním sexuálních menšin a potíráním téměř nevinných děvčátek. Jenže ono se v Rusku opravdu jí a obávám se, že dokonce o něco lépe než v středokotlině. A dokonce to v ruské prodejně nevypadá jako v zapouzdřené apokalyptické představě neútulného bolševického krámu, připomínajícího díky bílým obkládačkám spíše pitevnu, v jehož regálech se vedle sebe stydlivě krčí několik balení kostkového cukru, konserv s husí krví a lahví s klikvovým kompotem, kde prázdné řeznické háky žalují na poměry a prodavačky v nepadnoucích naškrobených zástěrách samy na sebe. Nic takového se zde opravdu nekoná.

Když pominu výrobky mléčné, které jsou všechny o něco chutnější než ty české, tak jsem si asi nejvíce oblíbil neuvěřitelně chutný rybí salát „селёдка под шубой„, což je rafinovaný rybí salát, který je vrstvený v několika slojích tvořených rybou, kořenovou zeleninou, bramborami a řepou. Každá vrstva je uzavřená mayonnaisou celé je to ale strašidelně dobré. Ostatně jak víme z knihy Jak se vaří v SSSR ryba je věc v ruské kuchyni až mýtická. Ve smíchovské prodejně lze krom ryb konzervovaných, uzených či sušených k pivu, koupit i pravého ruského slanečka z Litvy, který je nesrovnatelný s polskými mřenkami nabízené naším odnárodněným potravinářským průmyslem. Chodemmimom stojí za to nechat si ukázat od mužika za pultem, jak se s takovým slanečkem zachází. Tedy jak správně otrhnout hlavu i s vnitřnostmi a druhým trhnutím oddělit filety od páteře. Ryby jsou skvělé a po naložení do oleje s cibulí a pepřem se z nich stává poezie. Balada. Tedy bylina.

Tím ale výčet východních šmakulád nekončí, lze zde sehnat legendární ruskou gruzínskou minerálku Boržomi, nejlepší minerálku na světě s delikátně slanou chutí. Lotyšské salámy, moldavské sladké víno, ukrajinskou vodku, ázerbájdžánský džus z jablek granátového typu, březovou šťávu z Běloruska a spoustu dalších potravin ze zemí, nad kterými nezapadá slunce. Pozornost si zaslouží i ruská sůl, která solí mnohem více než sůl česká, což by se ostatně dalo čekat. Vím, že je podobných prodejen po hlavním městě více, ale s obdobně zábavnou obsluhou rozhodně ne. Pokud tedy pominu onu slečnu v tygřím úpletu, kterou jsem zastihl v ruské prodejně v Holešovicích, tam byl faktor zábavnosti také velice vysoký. A na závěr chci říct, že následující podobenka ruského slanečka je jen pro představu jak takové rodinné balení slanečků vypadá a pochází z úplně jiné prodejny, kde si otvírají slanečky na podlaze a koledují si o pokutu a zabavení očkovacího průkazu. Také chci říct, že se na včera naloženého slanečka velice velmi těším a že mne neplatí Lukoil.

slanecek

Komentáře

  1. Tak pravil RVHP, 14. 10. 2013 v 15.53 :

    Chodemmimo musím uznat, že herynek ruského typu se za tři neděle pobytu v oleji rozležel a je lahodný velice velmi!

Vložit komentář