Chobotnice je spravedlivá

Přemýšlel jsem co uvařit k nedělnímu obědu. Nejprve mne napadaly samé kulišárny, tučné vepřové s knedlíky, po jehož konzumaci bychom si mohli plni dojmů a zažívacích potíží otevřít s mou budoucí ženou napůl lahvové pivo. Také správně vysušené kuře, jak jej připravují  babičky, s bramborem a okurkovým salátem, mi přišlo jako nedoceněný evrgrýn. Ze vzpomínek na dětsví se vynořila také hovězí roláda, rozklepané maso pomazané hořčicí, vejce míchaného typu, uzenina a neuměle uvázaný špagátek. Jak jsem miloval ty opečené špičky párků, které vykukovaly na okrajích. Nakonec jsem se rozhodl pro chobotnici, ani už nevím přesně proč. Ale proč ne, chobotnice je dietní, postní a dobře stravitelná. Zjistil jsem, že ve vedlejší vsi lze u řezníka objednat krom plodů chléva také všelijaké plody moře a jiné exotičnosti a nechal jsem si připravit pod pult jednoho hlavonožce.

V sobotním dopoledni plném jarního slunce jsem dorazil k masnému krámu, počkal si v řadě důchodkyň s pepito taškami a liboval si v pohledu na muže v kostkované vestě, jak nese odkudsi objednanou lahůdku. Chobotnice to byla poctivá, dobře živená. Jedna z dam v řadě za mnou, také dobře živená, se velmi interesovala, jak se taková věc jí. Protože jsem dobře vychovaný a rád nezkušené poučím, informoval jsem paní, že se chobotnice jí zcela normálně příborem, za což jsem si vykoledoval škaredý škleb na vrásčité tváři. Ale možná se jednalo jen o čecháčkovství a třídní nenávist, protože madam si poté zakoupila jen kuřecí srdíčka. Asi pro kočičky.

V povznesené náladě jsem dorazil s měkkýšem domů a přemýšlel, jak jej připravit. Nakonec jsem se rozhodl pro mediteránskou úpravu, tak jak jsme vždy chobotnice dělali doma. Brambory, rozmarýna, česnek, nějaká ta zelenina, olej olivového typu a vše pěkně do trouby. Nechci se zde lacině vychloubat, ale myslím, že se povedlo. Recept je jednoduchý a jednoduché věci fungují. Nebudu se hlouběji zaobírat otázkou, proč má chobotnice právě osm chapadel a jak by to těžko někdo z jejího názvu odvodil, jakkoli jsem byl malinko udiven, největší poznání pro mne přišlo při servírování hotové šmakulády.

Nůžkami na drůbež jsem oddělil všech osm okončetin a v tom jsem to ukapíroval. Každý u stole prostě dostane chapadlo, nemůže nastat to trapné prázdno, kdy na někoho nevyjde jím oblíbený pařát. Každý má chapadlo. Chobotnice je prostě spravedlivá. Myslím, že by se měli výrobci kuřecích mutantů zamyslet, beztak se jim již roky nedaří, aby jejich produkty připomínaly opravdového kura. Někteří staromilci by si možná chvíli zvykali, ale nakonec by jim došlo, jaké blaho všeobecného typu by novinka přinesla. Chce snad někdo jíst křidélka?

Komentáře

  1. Tak pravil Havana Blues, 31. 5. 2012 v 18.47 :

    Ach, škoda že Nejslawnější by chapadlo nepozřel, a tudíž je mohu konzumovat výhradně náhodně a daleko méně často, než bych si přála. Nyní-budoucí upřímně závidím.

    Pro případ, že bych ještě někdy byla doma sama (a teď to příde!) – jak dlouho se to peče?

  2. Tak pravil RVHP, 1. 6. 2012 v 8.11 :

    Já měl tak kilovou chobotničku a myslím, že by stačila hodinka a půl, nechal jsem ji o něco déle a nebylo to špatně 🙂

  3. Tak pravil Havana Blues, 1. 6. 2012 v 12.10 :

    Děkuji! Čím víc na ten obrázek koukám, tím víc se mi zdá, že Nejslawnější hanebně zanedbává své moravské příbuzenstvo a v brzké budoucnosti tento svůj poklesek napraví…

  4. Tak pravil Skeeve, 8. 6. 2012 v 12.46 :

    To mrklo! Mrklo to. A ty brambory se taky hejbaj. To je hnus velebnosti…

Vložit komentář