Svátky klidu a míru a veselí a štěstí
Nějak jsem se s českým pojetím vánoc nikdy moc nesblížil. Ani s Ladovským ani s tradičním konzumním. Jistě, jako chlapce mne bavilo dostávat dárky a dodnes jsem dojat při vzpomínce na všechny ty sáňky rohačky, elektrické vláčky či legendární jízdní kolo Sobi 20. Nicméně jak přibývalo večerů s kaprem a ubývalo hraček, nějak jsme se s tímto radostným svátkem rozešli. Poslední roky jsem zdárně zaměnil konzum za konzumaci a přes vyprázdněné svátky mrtvých ryb se přenesl bez větších obtíží. A nakonec jako opožděný schizmatik vím, že ty správné svátky budou o dva týdny později. Nemluvě o tom, o kolik je chutnější vánoční prasátko proti kapříkovi.
Hezké je, jak přípravy na údajné svátky klidu a míru probíhají v naprostém chaosu a stresu. Osobně si myslím, že ten klid a mír do označení svátků něčeho úplně jiného zanesli bolševici, kterým se příliš nehodil malý Ježíš-ek do krámu. Klidný bych byl, kdyby se okolo mne neděl takový horor, a mír přeji celému světu. I těm nešťastným klientům splátkových společností, kteří rozhrkanou škodovkou vezou domů tu novou velkou televizi, na které pak budou moci sledovat staré pohádky v kvalitě hádé. Také jsem ovšem vyrazil kupovat dárky bližním, jakkoli jsem myslím neutratil mnoho peněz, samozřejmě proto, že je mi ten konzum odporný a ne proto, že bych byl nějaký domácí škudlil, což vlastně jsem, ale jednoznačně to motivací nebylo.
Navštívil jsem jakýsi chrám konzumu, kde hráli důdlajdá a vše se třpytilo pozlátkem. Jen muži bez domova, zahřívající se mezi plastovými zářivými stromečky, vypadali poněkud nepatřičně. Zakoupil jsem dvě knihy a prošel okolo obchůdku s nějakými předraženými kuchyňskými potřebami, paní prodavačka se mi hned ochotně začala věnovat a na mne dopadl stud a pocit hanby, že se na tom celém také podílím. Proto jsem bravurně sehrál etudu „někdo mi volá“ a takticky se vzdálil. Vlastně jsem odešel úplně. Více odvahy jsem nedostal a říkal jsem si, že vše v klidu a míru zařídím dvacátého třetího, protože tak se to má dělat, jenže dvacátého třetího je a klid a mír jaksi nikde. Tak ale kdo by podlehl falešné a prázdné bolševické propagandě.
Oslovil mne též plakát, který vyzýval (zřejmě muže) k zakoupení krásy, kterýžto nápis doplňovala podobenka krásné osoby (zřejmě ženy). Být ženou a dostat poukázku na krásu, zřejmě by se mne to dotklo. Také mne těší pohled na stánky s všelijakým kýčem, na který se vrhají ti nejzoufalejší, kteří neví čím udělat radost, ale ví, že musí. Však u nich za chvíli budu se zděšeným pohledem postávat také. Ještě jedna věc mne napadla spolu s vánocemi, po letech dokáži tolerovat světelnou výzdobu, pokud tedy nebliká. Co takhle místo minutového mlčení a zapalování svíček za pana VH♥ pietně letos vypnout ty blikajicí zrůdnosti? Ideálně nejen letos.
Tak pravil Lucky Boy 23. 12. 2011 v 15.41 :
Není nad pořádnou kapří šmakuládu od páně servisáka lyži: http://dobroty.nova.cz/clanek/epizody/kapr-v-bramborovem-kabate.html
Tak pravil Sadako 23. 12. 2011 v 18.23 :
Léta již neslavím Vánoce nýbrž Slunovrat (když použiji zahraničního výrazu Solstice, tak se to dokonce rýmuje), poslouchám sympatické koledy http://www.youtube.com/watch?v=lcNdPeZdAVs
dárky neřeším, on to Cthulhu vyřeší za mne
http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc7/389387_216953825052139_209135519167303_457309_1440741165_n.jpg
a hlavně nepouštím TV a nelezu ven…a ano, alespoň částečně tak mám klidný konec roku. Relativně. Pro úplný klid a mír by se asi hodilo mít malou základnu na Antarktidě.
Tak pravil romanet 23. 12. 2011 v 18.28 :
a to píšeš te´d , že se nemá blikat, když nám začne blikat stromeček?
Tak pravil RVHP 23. 12. 2011 v 21.03 :
Odpoledne jsem zašel koupit kotům granule. Došly. Paní prodavačka přírodního typu, jiné v těch obchůdcích se zvířátky a šmakuládami pro ně snad ani nepracují, mi s radostí oznámila, že k pytlíku kotího krmení patří dárek – kočičí pantofle. Ujistil jsem se, že jsem dobře slyšel. A ano. Představoval jsem si, jak jednomu z kotů navléknu pantofle a druhý bude zklamaný. Takový kardinální nesmysl. Prohlásil jsem tedy, že nic takového nechci. To prý ale nejde, je to dárek a dárek chce přece každý. Přinesli pantofle lidské, plyšové, kočičí. Požádal jsem, ať je zase odnesou. Dáma na mne nevěřícně koukala a říkala, že jistě mám v rodině či mezi přáteli někoho, kdo po nich touží. Přiznal jsem, že by mi bylo milé, kdyby tomu tak nebylo. Ale prý se někdo takový najde, nějaká pěkná dívka prý. Představoval jsem si radost v očích obdarované pěkné dívky a dar přijal, jen poprosil o neprůhlednou tašku, aby mě s ním nikdo neviděl. Při přejímání kotích papučí jsem znovu zapochyboval, že s takovou krásou lze někomu udělat radost, ale paní prodavačka i její kolegyně tvrdily, že by přesně takové pantofle chtěly a dáma v řadě za mnou také. Ani jedna z nich však nebyla pěkná dívka, při vší úctě. Poděkoval jsem tedy za krásný dar a odešel na přeplněné parkoviště s pocitem, že nakupovat cokoliv třiadvacátého nelze.
Tak pravil Janice 24. 12. 2011 v 17.20 :
Ja si preju plysove pantofle kazdy rok a dostavam misto nich odevy, sperky a darkove poukazky do obchodu, kde pantofle nevedou
Tak pravil ten, který je 27. 12. 2011 v 13.28 :
Nejlépe blikátka nezapínat vůbec. Letos jsem celý 24. prosinec strávil po hospodách. Dík patří hostinci U Balbínů, kde měli Paulanera a otevřeno od 11:00.
Vánoce neslavím, nemám je rád a výběr darů mne stresuje.
Když už křesťanské (tedy přežvýkané) duchovno, tak raději Velkou noc. Jom kippur je také důležitejší než Chanuka…
Tak pravil wuxia 29. 12. 2011 v 13.42 :
Už jsu tu Vánoce, vánoce, Ježíšek přines nám dárky
Vánoce, vánoce, Ježíšek už je tady
Maminka dostala rádiovku a táta slivovici, a!
Babička dostala dědečka a děti neštovici
Protože vánoce, vánoce…
A je tu první mezihra a ta vypráví o tom
jak všude byl sníh a uprostřed strání vyrostla malá, snobská chaloupka.
A pokud se podíváte okénkem záchodovým dovnitř,
vidíte děti hrající si s babiččiným okem skleněným kuličky.
Cvrnkají si cvrnkají, a když jim oko vlítlo do majonézy,
zazpívají si píseň vánoční
Vánoce, vánoce…
Vánoce, vánoce…
A je tu mezihra druhá a ta vypráví o tom
jak z údolí děsu vyjíždí saně zapřežené do kobyly,
která jakoby svými žebry chtěla odlákat divou zvěř.
Sípe a tlačí do kokpce a když unavena padne pod okny,
matka zvolá: „Děti sláva jsou vánoce
tatínek vrátil se nám z restaurace“
a děti zpívají si píseň vánoční
Vánoce, vánoce…
Maminka dostala rádiovku…
Protože vánoce, vánoce…
A mezihra třetí:
Jakýsi vágus slezl ze saní ani bagančata si nezul.
Vešel do svetnice na koberec triplen,
hned stal se z něho kriplen.
Vešel do světnice a vánoční cukroví zmizelo mu za nádřím.
Přišel pod vánoční stromek a povídá:
„Děti podepište dejte dvacku na mír“
A děti podepsaly panflet
a s plápolajícím stromkem v zádech si zpívaly píseň vánoční:
Vánoce, vánoce…
Tak pravil michal 30. 1. 2012 v 9.00 :
Už dlouho nic nenapsali RVHP…:-/ Že by nějaká krize tvůrčího typu?
Tak pravil nn 30. 1. 2012 v 10.51 :
Konečně si našel chlapce.
Tak pravil ten, který je 30. 1. 2012 v 13.51 :
Budiž mu přáno.