Naděje umírá jako poslední

Na české filmy jsem poslední roky chodil s obavami, podobně jako k zubaři, člověk podvědomě očekává, že to bude bolet. Nejinak tomu bylo i před promítáním posledního opusu mistra Vejdělka, jehož minulá veselohra mnou otřásla, hlavně postava vilné penzistky sršící vtipem a touhou.  To, že jsem před multibiografem ztratil lístek, mne přesvědčilo, že můj anděl strážný byl přítomen a má mne přes veškeré výhrady rád. Nad vřelostí jeho citu jsem lehce zapochyboval, když jsem lístek na nablýskané podlaze obchodního centra našel. Nebylo vyhnutí. Vlastně jsem návštěvu úplně neplánoval, ale zbyl mi nějaký čas a nechtělo se mi jet domů a zase se vracet, tak jsem se rozhodl poddat se osudu a jít na první představení, které bude k dispozici. Slečna za pultem nabízela ještě nějaký zahraniční horor, ovšem po nich špatně usínám a český film obecně je horor svého druhu.

K mému překvapení však Muži v naději, které jsem nevím proč považoval za Muže v říji, zcela opustili tradici nové české vlny komedií bez humoru a jakkoli se nejednalo o legrandu intelektuálního typu, bylo to prostě vtipné. Zaznamenal jsem komentáře plivající po nemorálním schvalování nevěry a nevěrníků a tvůrcům spílající do ničitelů české společnosti. Myslím, že pro nákup morálky by se mělo chodit v neděli do kostela a ne do kinoteatru. Navíc v národě, který se cpe eidamskou cihlou jako protržený, nelze o morálce mluvit. Dokázal bych si představit, že by ve filmu nemuseli hrát tolik provaření herci, ale chápu cílení na masy, nakonec hráli dobře. Velikým překvapením pro mne byla slečna Vica a její prsy. Jistě, když si oblékla červené minišaty bylo to trapně prvoplánové a kýčovité, podobně jako třeba červené Ferrari. Vůbec tedy hlasitě odsuzuji způsob, jakým se tvůrci postavili k otázce genderu, a domnívám se, že kdyby snímek viděly ukrajinské topless aktivistky, musely by se opět svléknout.

Nejenže se mi již dlouho nestalo, že bych se na českém filmu spontánně bavil, zatímco zde jsem se naprosto v souladu s davem a bez pocitu studu smál všem těm prvoplánovým gagům, ale některé scény byly zrežírovány a sestříhány tak mistrně, že jsem byl u vytržení. Nemluvě o tom, že vypouštění popela na horské dráze je důkazem, že i zcela mainstreamový opus si může dovolit humor, který není z výprodeje. Zkrátka a dobře film se mi líbil a na českou komedii byl nebývale vtipný a dokonce mi ani nevadilo, že se na chvíli z komedie transformoval do jiného žánru, tak to v životě bývá. Ale možná je to celé způsobené jen tím, že jsem citově oploštělý a emociálně chladný člověk, který má raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku. Zajímavé je srovnání s posledním filmem pražského žáka Rajka Grliće, který také špásuje s tématem nevěry, ale přeci jen o vous sofistikovaněji a obsahuje více plnočelné nahoty = je lepší. Prohrát s lepším soupeřem není hanba.

Komentáře

  1. Tak pravil ten, který je, 22. 9. 2011 v 15.16 :

    No totok?
    Snímek jsem neviděl a vidět ho hodlám jen kvůli plicím té maďarské slečny. Nicméně se domnívám, že si stačí počkat na screenshoty na Odhalených scénách od Jirkazze (či jak se to skloňuje).

    Koukám, že na Kůltůrním frontu opět došlo k zásahu…

  2. Tak pravil Labenka, 23. 9. 2011 v 6.59 :

    Dejte mi kýčovité Ferrari! Zapřu svůj věkovitý odpor k kýčům všeho druhu a sednu do něj.

Vložit komentář