Jarní výlet do Polné

Zpěv ptactva, barevná natůra, pupence, ňadra odhalených dívek, paprsky prostupující skze žaluzie a žlutá tekutina v ostřikovačích, jaro je neklamně zde. Usedl jsem do hvězdoletu a vydal se na první jarní výlet po nejdelší polní cestě ve státě. Na chodovské pohoně jsem pořídil samolepku dálničního typu a otřesen její cenou a stavem vozovky v kombinaci s krapet unavenějšími tlumiči jsem si vychutnával jízdu tepnou srdce Evropy. V rurálních kulisách Vysočiny jsem se, krom sázení stromků, grilování chobotniček, konzumace ovocných destilátů a obdivování sbírky vysoušečů vlasů, rozhodl  též navštívit místní pamětihodnost, ke které se třeba váže nějaká ta pověst. Vybráno bylo, když jsem v mapě náhodou objevil nedaleké městečko Polná. Vzpomněl jsem si na říkanku o bojkotu židovských hokynářů, kterou mne naučila babička. „Nekupujte od Židů, cukr, kafe, mouku, protože nám zabili v Polné českou holku,“ znělo mi v hlavě cestou na místo činu.

V jarních paprsích nebyl problém zahlédnout hrob, který se nachází na okraji lesa Březina, jen kousek od silnice. Umístil jsem Helmuta za značku „neparkovat  vjezd“ a šel se projít k mohyle. Na jakémsi turistickém stojanu se nachází osvětlující text, opodál hrob zdobený plastovými květy, na protějším kmeni smaltovaná cedulka s informací, že zde byla zabita Anežka Hrůzová a datem, nad ní svatý obrázek ve skříňce připomínající krmítko pro bigotní sýkorky. V okolí klid, nepříliš hustý les, po nedaleké stezce občas projdou turisté. Pěkné místo pro vraždu. Brutální usmrcení slečny Anežky, která měla hrůzu již ve jméně, je podobně zvláštním humorem, jako když před pár lety v Praze vařili nějací homosexuální spustlíci ostatky svého spolubydlícího, který se jmenoval Knorr.  Pokochal jsem se půvabem místa a odebral se raději zpět do civilizace, protože je známo, že pachatel se vrací na místo činu.

Při sjížení do městečka zaujme impozantní stavba kostela, místní zřejmě věděli, proč tak činí. Na náměstí byl zatuchlý nedělní klid maloměsta a některé domy vypadaly jako zapomenuté z dob vlády jedné strany. Obzvlášť ubytovací hostinec U rytířů působil až RaJským espritem a velmi jsem litoval, že není v provozu. Naopak v provozu byl restaurant U Hilsnera, který dokazuje, jak si Polňané váží svého nejslavnějšího rodáka. Mimochodem mi jedna paní učitelka na základní škole vyprávěla, že její otec pocházel z Polné a při návštěvě tatíčka Masaryka po něm spolu s ostatními spoluobčany házel kameny. Tatíček zase střílel do dělníků, tak co. Vyobrazení nosatého a pejzatého chlapíka v zádveří by mohlo vyhrát řezbářskou soutež inspirovanou karikaturami v Völkischer Beobachteru, kdyby taková existovala. I přes všchny nápisy, hvězdy a svícny však podnik nabízel pouze pizzu, nejen z toho důvodu jsem k občerstvení raději zvolil hostinec U Slovana.

Po obědě jsem ještě jednou obešel liduprázdné náměstí, pokochal se všemožnými cedulemi, kterými se polní občané informují o tak zásadních věcech jako je zákaz vnášení pokrmů do restaurace, příjezd pojízdné prodejny obnošeného šatstva či zápas místní fotbalové jedenáctky. Inspirativní byla cedule „DNES NOVÉ ZBOŽÍ“, která byla na dveřích jednoho z obchodů, aniž by bylo jasné, o jaké zboží a o jaké dnes se jedná. Ještě inspirativnější ovšem byla nástěnka před oním velkým kostelem. Na několika lavičkách seděli domorodci a konzumovali eskymo, přičemž jsem myslím na základě obnažených lýtech jedné místní dámy konečně pochopil slovní spojení „má nohy jako polní koroptev“. I přes všechny sympatie, které ve mně městečko vyvolalo, jsem se rozloučil a vyrazil z provincie do hl. m. Pěkné to bylo.

Komentáře

  1. Tak pravil Richard, 4. 4. 2011 v 14.59 :

    Krásný vlastivědný výlet. Přemýšlím, kterak rozumět nápisu z poslední fotografie: zaslouží si onen kříž náš pozdrav, neb potřebuje býti zdravějším?

  2. Tak pravil Janice, 4. 4. 2011 v 23.34 :

    Mate dobry skutek, pane! Polnou jste popsal tak pekne, ze my ostatni tam nemusime. 😀

  3. Tak pravil Martin, 5. 4. 2011 v 8.47 :

    Pro Janice: ba prave naopak, vsichni tam ted vyrazime:)

  4. Tak pravil wuxia, 5. 4. 2011 v 12.49 :

    Přátelé, na Polnou mám ty nejhorší vzpomínky. Bude potom večeře? Tak mi schválně připomeňte, abych vám vyprávěl o Polné.

  5. Tak pravil StochastikoS, 5. 4. 2011 v 13.24 :

    Naprosto si nedokážu vysvětlit nevyužitý potenciál toho místa. Co takhle aby třeba hostinec U Hilsnera přidal vtipně do jídelníčku „Maces z Anežky“ 😮

  6. Tak pravil newser, 5. 4. 2011 v 13.25 :

    To wuxia: Tam už jsem myslím hrál!

  7. Tak pravil RVHP, 5. 4. 2011 v 13.30 :

    SS: ona by nebyla špatná ani obligátní rabínská kapsa (kotleta plněná nivou) 💡

  8. Tak pravil StochastikoS, 5. 4. 2011 v 13.51 :

    Když už jsme u těch rasových stereotypů při vyobrazovaní pejzatých spoluobčanů se skobou, k dobrému přidávám tento povedený kousek z místního hostince (autor b-hužel neznámý)

    Nutno ovšem dodat, že název drze klame. Co je to za Hospodu U žida, když se tam každý měsíc odehrávají vepřové hody … ? :poke:

  9. Tak pravil Sadako, 6. 4. 2011 v 19.33 :

    StochastikoS: Vepřové hody? Nooo…víra je jedna věc a obchody druhá. Pravověrný si vepřové nedá a ostatní ať se jím třeba udáví. O:)

Vložit komentář