Vysočinigiri

Všechno se prý má vyzkoušet a tak jsem přikývl na přítelovu výzvu k návštěvě sushi restaurantu s pásovým dopravníkem. Po filé a pyré bylo třeba si napravit chuť. Nečekal jsem však mnoho, známý Japonec mi  vyprávěl, jaký že jsou restaurace pásového typu balast a podvod na voličích. V Japonsku se prý jedná o nejlevnější formu sushi a legrace spočívá ve vršení vyprázdněných talířků před stolovníka, který pak výšku komínků může poměřovat s přáteli a zároveň barevné talířky slouží obluze jako podklad ke spočítání útraty. Pamatuji si, že jsem dříve procházel kolem podobné restaurace v centru Prahy, kde se pás nikdy netočil, protože v ní nikdy nikdo neseděl. Ostatně poměřování by tam bylo nákladné velice velmi.

Restaurace v nákupním centru byla odvážně vybavena hned dvěma pásy, z nichž jeden byl mimo provoz. Naštěstí se pro všech šest přítomných  hostů jevila kapacita zbylého jako dostatečná. Čtyři stokoruny za neomezenou konzumaci byly znamením, že buď jsou majitelé ekonomičtí kamikaze nebo bude nabídka pestrá jako v obchodním domě GUM. A byla. V dopravníku kroužily talířky, dole  se studenými pokrmy a v patře s teplými. Kromě sushi prý v nabídce byly i další ásijské šmakulády. Sáhl jsem po první rolce, byla skromnější, ale viděl jsem i horší věci. Talířky kroužily okolo stolu a nešlo si nevšimnout, že škála pokrmů je notně uvozhřená. V teplém patře dokola objížděly mističky se zatuhlou omáčkou nevábného vzezření, cosi, co nejvíce připomínalo rizoto ze školní jídelny, nudle v úpravě „vše za 59“ a další pokroutky. Naštěstí jsem si nevšiml kokosové rašple.

V přízemí občas projela nějaká ta studená rýže, mezi tím spousta podivných amarounů a oschlého vovoce. Obzvlášť líto mi bylo jedné blumy, která byla jasným outsiderem podniku a nešťastně kroužila okolo stolů. Jedinou rybou, která se do nabídky dostala byl losos. Jediným opravdu chutným pokrmem byly malilinkaté chobotničky na špejličce a plátky hovězu v tuhnoucí hnědé omáčce, ostatní bylo poněkud vzdáleno od průměru směrem dolů. Tuhý špíz z kuřete s mističkou zaschlé omáčky, překvapení šéfkuchaře v alobalu, ze kterého se vyklubalo cosi rozvařeného a nedobrého, jakýsi pišingr, který připomínal chutné polské zákusky lidlového typu. Ani bonzaje krevet nevypadaly čerstvě, ale možná se na nich jen podepsala únava z dlouhého kroužení po podniku. Do toho všeho kolem obíhala nešťastná ryngle.

Skutečný hřeb večera však přijel ke konci, japonští (nebo spíše korejští) soudruzi zřejmě vycházeli z oblíbeného pořadu, ve kterém nahrazuje suroviny svýma velkýma rukama, tedy tou suchou i tou mokrou, seřizovač lyží a příležitostný kuchař Jirka Babica. „Když nemáš tuňáka, dej tam turisťák,“ jako bych ho slyšel. Je ale třeba se ásijských Babiců zastat, nebyl to turistický salám, ale jakási imitace nebo možná vysočina. Jakpak se asi této dobrotě říká? Vysočinigiri? Škoda je, že nebyla k dispozici hořčice. To byla od provozovatelů dvoupásové jídelny pořádná podpásovka.

Komentáře

  1. Tak pravil unseen, 12. 8. 2010 v 15.03 :

    jsou rádi za vysočinu, taky tam mohli najít lančmít i s konzervou… ale vypadá to vskutku slinotvorně 👿 👿

    mimochodem, report z kajínka bude? rád bych věděl, jak moc dobře jsem udělal, když jsem odolal…

  2. Tak pravil RVHP, 12. 8. 2010 v 15.08 :

    moc dobře 💡

  3. Tak pravil Janice, 12. 8. 2010 v 20.12 :

    Esli on Babica-san nebude v tomhle restaurantu tichym spolecnikem…

  4. Tak pravil Labenka, 13. 8. 2010 v 9.16 :

    To černé, co obaluje turisťák s fazolí je izolační páska? Nedivila bych se. Něčím to pohromadě držet musí a tohle je osvědčená jistota.

  5. Tak pravil RVHP, 13. 8. 2010 v 12.45 :

    Ne, to je páska z psacího stroje uvařená ve směsi bylinek a orientálské kořenící směsi z Lidlu O:)

  6. Tak pravil Sadako, 13. 8. 2010 v 16.16 :

    Já ze zdrojů blízkých Japoncům slyšelo, že v Japonsku je suši víceméně to nejjednodušší a nejlevnější jídlo, jaké se dá sehnat (udělat) a doma se vyrábí stylem „kydnu tam cokoliv, co najdu na dně lednice“.
    Takže vysočinigiri je možná jen autentická ukázka tohoto postupu. 😀

  7. Tak pravil Jarka Ochmelka, 15. 8. 2010 v 23.03 :

    Restauraci provozují čínani, stejní majitelé jako vedlejší Mongolské barbecue, které není ani mongolské, ani barbecue.

    Jinak Makakiko zas takový průser není – když na visočinigiri nemám chuť (ještě nikdy jsem neměl), tak to prostě nechám kroužit dál. Řekl bych, že konzumace zde přesně odpovídá americkému pořekadlu „dostaneš, co si zaplatíš“. V tom dobrém i v tom špatném slova smyslu.

  8. Tak pravil jana p, 19. 8. 2010 v 12.33 :

    jee, skoda, ze jste nezvecnil i nestastnou ryngli : )

  9. Tak pravil Sima, 12. 11. 2010 v 19.31 :

    gratuluji, byl jsi prvni 🙂
    http://www.lidovky.cz/sushi-s-vysocinou-03m-/ln_noviny.asp?c=A101112_100003_ln_noviny_sko&klic=239877&mes=101112_1

Vložit komentář