Pyré a filé

Přítel Václav má to štěstí, že je vysílán na služební cesty do všelijakých zemí východního typu. Když odlétal na Ukrajinu, tázal se, jestli nechci něco dovézt. Nic zásadního mne nenapadlo a tak jsem odpověděl laciným vtipem, aby mi přivezl, co mu první  o klobouk zavadí. Kupodivu to byl výrobek ukrajinského potravinářského, respektive spíše chemického experimentu, který odvážně předstíral, že se jedná o  bramborovou kaši s kuřecím prsem. Odpornou chuť instantní br. kaše jsem si dokázal celkem živě představit, ale instantní kuře představám odolávalo.

Dlouho jsem se osměloval k vyzkoušení produktu. Ostatně je proč se bát, ukrajinští soudruzi jsou známí tím, že si chtějí vzít větší sousto než unesou. A to nemluvím jen o nepovedeném experimentu v černobylské elektrárně jaderného typu. Exploze chutí instantní šmakulády jistě neudělá takovou paseku jako exploze reaktoru RBMK, přesto jsem byl opatrný. Nakonec jsem ale v líném nedělním odpoledni neodolal a balíček otevřel. Chodemmimo musím uznat, že jedna z příjemných věcí na křesťanství  je svěcení neděle. Zrovinka včera jsem po návštěvě kostelíku zhlédl část snímku Ikona, což byla kapitální békovina, alespoň název však byl tématický, abych poté vyrazil na koncert duchovní hudby v podání velice půvabných dam z Kotoru, tedy ve sboru byli i pánové, ale na ty jsem pohlížel s poněkud menším zalíbením.

Jak dokazuje snímek, v plastové mističce je krom praktické vidličky průhledný sáček s imitací bramborové kaše a zcela neprůhledný pytlík s imitací masa. Nejvíc drůběží je na něm bohužel obal. Už jeho rozměr naznačil, že filet z kura nebude jako na obalu a také nebyl. Nuzný obsah lze nejvíce přirovnat ke kapsičkám pro koty. Pro ty, kteří nechovají a ani nejsou chováni koty, musím prozradit, že tzv. kapsička je plastový sáček naplněný mazlavou šlichtou, jež někdy obsahuje i kousky masa. Proč se tomu říká kapsička a ne třeba pytlík mi není známo.

Chuť erzac kura byla chuti drůbeže vzdálena notně, rozkládala se  zhruba někde  mezi gumou a petrolejem. Záhy po polknutí prvního kousku jsem začal být rád, že obsah sáčku není větší. Při třetím zaboření plastové vidličky do tuhnoucí kvazikaše jsem usoudil, že podobná špatnost není hodna dospělého očkovaného bělocha a za stáleho míchání toutéž vidličkou jsem poslal celý zbytek pokrmu do Troje. Pro jedince se silným žaludkem ještě nabízím detail výsledného pokrmu.

Komentáře

  1. Tak pravil wuxia, 9. 8. 2010 v 12.28 :

    Hnüs. Vypadá to, jako když to vařil Baldrick a nemaje kočičích zvratků, na imitaci masa se vysmrkal.

  2. Tak pravil Karl Zibrid, 9. 8. 2010 v 12.53 :

    A pak nemaj obyvatelé této země v těžké opilosti prchat pryč, směr západ. Začínám je snad i trochu více chápat :-).

  3. Tak pravil RVHP, 9. 8. 2010 v 13.06 :

    Fakt je, ze zkusenost z ukrajinskych restauraci rika, ze to neni narod kulinaru :poke:

  4. Tak pravil wuxia, 9. 8. 2010 v 13.22 :

    Ale co, zase je to jednoduchý, rychlý a laciný. A možná by to vyhrálo nějakou cenu na výstavě abstraktního umění, třeba pod názvem Co prýští z mého nitra.

  5. Tak pravil Janice, 9. 8. 2010 v 17.22 :

    Z ceho je ta omacka(?) tak zajimave zbarvena?

  6. Tak pravil Sadako, 10. 8. 2010 v 18.56 :

    Vypadá to jako rekvisita (konkrétně zvratky titulního hrdiny) z filmu 964 Pinocchio.

  7. Tak pravil Labenka, 11. 8. 2010 v 17.06 :

    Zíbrid z toho dostal záchvat básnětvorby, tak to nemůže být tak špatné! Co by jiný musel vypít nebo vykouřit, aby dosáhl téhož.

  8. Tak pravil Karl Zibrid, 18. 8. 2010 v 13.54 :

    Ale já to prosím slečno/paní Labenko – jaká jistě škoda – nejedl, Maestro mě nepřizval (asi mě má trochu rád). Takže básnětvorba byla víceméně dílem náhody. Možná ale jest znakem vnitřní pohody. Což je lež, protože má vnitřní pohoda – ale kdež… A dost už :-).

Vložit komentář