Nedělní výlet do Osvěnčína

Říká se, že Osvěnčín by měl vidět každý, podobně jako třeba Paříž. V Paříži jsme již byli.  Říká se také, že každé místo vypadá na jaře nejlépe a tak jsme zvolili k návštěvě této temné památky právě proběhlý víkend zasvěcený svátkům jara, zmrtvýchvstání, vajec a zabavování řidičských průkazů. Nejen z obavy před přísnými příslušníky jsme zvolili výhodnou nabídku drah, doprava vlakem je v tomto případě  stylová. Pro milovníky dobrodružství připravili růžoví soudruzi víkendovou rodinnou jízdenku, která stojí necelých šest stokorun a za kterou se do tábora a zpět mohou dopravit dva dospělí a tři děti. Jízdenka platí dvacet čtyři hodin.

Díky této výhodné slevě jsme se seznámili s okolím bohumínského nádraží i jeho čekárnou a třeba říct, že to bylo setkání nezapomenutelné. Po osmi hodinách cesty jsme vystoupili na nástupišti osvěnčínské stanice, kde nás naštěstí nikdo nerozděloval, jen místní taxista se snažil nabízet své služby. Jeho lákání jsme oslyšeli a vydali se k bývalému koncentračnímu táboru pěšky. Alespoň jsme si mohli dobře prohlédnout ostatky druhoválečných továren a poněkud nepietní prostředí, které cestu od nádraží obklopuje. Vstupné do areálu se neplatí a i přes varování, že lze vstupovat jen v organizovaných skupinách, jsme vstoupili zcela neorganizovaně.

Po průchodu známou branou, jejíž nápis hlásající pravdu o osvobozujícím vlivu práce si z pro mne opravdu nepochopitelných důvodů objednal jakýsi skandinávský nácek, jsme se ocitli v prostoru bývalých kasáren, které v jarním slunéčku působily celkem poklidným dojmem, jenž na první pohled kazilo snad jen mocné oplocení z ostnatého drátu. Jenže při procházení mezi domy z neomítnutých cihel se pomalu vtírá pocit nevlídna, zdánlivé klepadlo na koberce je ve skutečnosti šibenice a krom bazénu byl tento osobitý resort vybaven i plynovou komorou s přilehlým krematoriem. Pohoda nedělního výletu se potom vytrácí zcela při pohledu na hromady věcí, které zůstaly po nedobrovolných obyvatelích.

Ačkoli jsou fotografie všech těch vlasů, kufrů, protéz, brýlí či obuvi známé, pohled skrze sklo vitrín je šokující a právě tyto hromady banálních předmětů denní potřeby návštěvníkovi přiblíží, jak zrůdné bylo velkoněmecké počínání v Malopolsku. O několik kilometrů dále se nachází místo, kde by humor ztratil i kapitán Tošek, tedy Březinka, zachovalé zbytky vyhlazovacího tábora. Atmosféře jistě ubralo chybějící štěkání psů a ozbrojení esesmani, ale přesto se jedná o lokalitu nanejvýš ponurou, které nepomohou ani jarní paprsky. Těžko sdělovat konkrétní dojmy, jestli jsou větším zlem nuzné baráky, strašidelně vyhlížející velkokapacitní latrína, dlouhé koleje s náspy vedoucí od pochmurné vstupní brány či zbytky plynových komor.

Děsivá je velikost celého tábora, geometrická přesnost s jakou jsou roztroušeny v prostoru jednotlivé budovy či jejich torza. Ne úplně pochopitelné mi přijde i dostavění katolického kostela nedaleko vstupu do památníku, chápu, že mezi první slova každého narozeného Poláka patří papež a zelí, ale nejsem si jist, jestli je tento svatostánek na své místo zasazen právě citlivě. Také by mne zajímalo, jestli je neochota polských soudruhů nabízet návštěvníkům jakékoli služby způsobena pietou či jinými pohnutkami. Ačkoli se nejedná o klasickou výletní destinaci, uvítal bych více možností k utracení zlotůvek než je zakoupení publikací či tuřínové polévky nevalné chuti v páchnoucí táborové kantýně. Jsem si  též vědom, že jsme nebyli v táboře Bierkenau, ale nepovažuji za správné, že v jediné otevřené nálevně v městečku připomínalo pití místního piva spíše urinoterapii než co jiného.

Zato příjemně překvapila řecká taverna v Bohumíně, která sice měla poněkud devadesátkový interiér, ale profesionalita obsluhy byla ukázková. Na cestě zpět byl milým zpestřením i usměvavý muž, který uličkami nočního expresu Beskyd tlačil vozík s občerstvením, aby ke každé prodané položce pronesl nějaký procítěný vtip, třeba že „tento nápoj pil Majkl Džeksn, který poté zesnul“. Méně milé bylo nasazení jakéhosi zmodernizovaného vozu, kde se inženýrům podařilo zredukovat počet sedaček v kupé z osmi na šest tak dovedně, že se nás dovnitř sotva vešlo pět. I tak jsme ale byli rádi, že ve zpátečním vlaku můžeme sedět. Dovolím si pozměnit slova pana K., která není gay, přesto ale uhnul, volám tedy: „Češi, jeďte do Osvěnčína!“

Nejlepší nakonec – bizarní zajímavostí pro mne bylo zjištění, že nechvalně proslulý Zyklon B se vyráběl i v Lučebních závodech Draslovka v Kolíně, k jejichž malebnému názvu mi to jaksi nesedí, ba co víc, tato látka se zde vyrábí dodnes. Chápu, že hubit škůdce je potřeba stále, ale s otevřenými ústy jsem přijal zjištění, že produkt byl kreativně přejmenován na Uragán D.

Komentáře

  1. Tak pravil StochastikoS, 6. 4. 2010 v 8.53 :

    A co NATO IG Farben? Zdalipak pak mají Lachende Bestien licenci na nástroj konečného řešení? ❗

  2. Tak pravil Jiří Táborský, 6. 4. 2010 v 9.22 :

    Krásné, pane kolego,

    jen si jich dovolím poopravit, že onen staronový produkt na hubení škůdců se jmenuje URAGAN D2:
    http://www.draslovka.cz/CMSPage.jsp?id=212e4f52-8fc5-47dd-83e3-c77863814001&context=79844cbe-01d9-49fd-9bb4-dc5ea0aa6453.9f97207a-ad8e-4c8e-b530-d9d775db2c2f.0925e7ad-2a6d-4ac9-97b5-bef6678b0d7b.212e4f52-8fc5-47dd-83e3-c77863814001&locale=cs&dblockid=b17d7b3c-b24c-4302-9a87-cd2de4268057&ditemid=8de9774a-b584-4078-953c-4fc2af39fcbb

  3. Tak pravil RVHP, 6. 4. 2010 v 10.32 :

    StochastikoS: Pokud se nemýlím, IG Farben se ocitla v upadku…

    JT: Dekuji za opravu, sypu na hlavu popel z taboroveho krematoria :emotion:

  4. Tak pravil čtenář, 6. 4. 2010 v 15.55 :

    Jaktože se pánovy zkušenosti neslučují s rčením, že pro Poláka je i špatnej kšeft 100x lepší jak dobrá práce?

  5. Tak pravil orsic, 7. 4. 2010 v 23.43 :

    IG Farben už pár let neexistuje …

  6. Tak pravil Laki, 31. 1. 2012 v 8.52 :

    Osvěnčím??? Nevadilo by mi česky Osvětim nebo polsky Oświęcim.Klidně bych v článku snesl i německy Auschwitz…Ale OSVĚNČÍM??? 😮

  7. Tak pravil ten, který je, 2. 2. 2012 v 15.36 :

    Ne Osvěnčím, ale Osvěnčín.

Vložit komentář