Náš Albert IX – Nastěnka

V našem Albertu je klid, za pokladnami jsou již několik měsíců stejné dívky z východu, které již znají všechno jižní vovoce, regály přetékají podivným zbožím privátní značky, není o čem psát. Rád bych se ale zastavil u jednoho fenoménu, který přežívá navzdory všem těm internetům, tedy u inzertních nástěnných novin, které visí u vchodu. Většina papírků je psána kostrbatým písmem, které prozrazují o autorovi, že je to obyčejný člověk, sůl země, který potřebuje jistoty, prosperitu a prodat starou skříň. Aktuálně je nejhezčí lísteček od  paní Iriny, je mi jen  líto, že je tak vyhraněná a nechce vzít na vycházku mé koty.

Komentáře

  1. Tak pravil unseen, 30. 4. 2010 v 10.39 :

    No, ono s ohledem na lingvistickou vybavenost paní Iriny je dost dobře možné, že se nechce se psem procházet, ale prohodit – ve smyslu vyměnit role. Což by mohlo být dost pikantní, obzvláště má-li kdo psa loveckého typu a chystá se na hon…

  2. Tak pravil Skeeve, 30. 4. 2010 v 11.43 :

    S jedním psem není taková zábava, to by chtělo rovnou smečku jako ve filmu Saló

  3. Tak pravil RVHP, 30. 4. 2010 v 11.45 :

    Saló aneb 101 dalmatinů ❓

  4. Tak pravil pattt, 30. 4. 2010 v 15.40 :

    jen jesli ho nechce (jako půjčovatel lyží) prohazet na panvičce

Vložit komentář