Malá Věra

Filmy ze země, nad kterou nikdy nezapadlo slunce, pro mne byly od útlého dětství zdrojem poznání, nemyslím tím zrovna pásma sovětských animovaných grotesek, na které nás v pátek vodily soudružky družinářky, ale především hranou tvorbu. Ať už to byly válečné kousky jako Velitel šťastné štiky, kde byl kapitán takový klaďas, že při jeho hrdinské smrti jsem prolil více slané vody než u zavraždění Corrada Cataniho i fingovaného skonu Tygra z Mompračemu dohromady. Ostatně efektní závěr se smrtí hlavního reka nebyl o nic horší ani v akčním snímku Osamělá plavba, jehož projekcí nám školní družina udělala neskonalou radost. O fous unikli smrti cestující i posádka Tupolevého letadla v katastrofické Posádce v ohrožení, ale ani to nic nebylo proti Malé Věře, kultovnímu filmu s hvězdičkou.

Tvůrci ukázali na svou dobu nebývalou míru odvahy a ústřední postavu nechali dokonce dvakrát souložit. Mezi spolužáky základní školy Julia Fučíka se o tom vyprávěly legendy, ostatně v těchto ponurých dobách nebylo pro nás chlapce z periferie mnoho příležitostí k sledování obnažených žen. Pravda, občas vypadlo nějaké to ňadro v pondělní inscenaci z bratislavského studia a kdo měl silný žaludek, mohl nalézt odhalené prsy i v takových obskurnostech, jako byla hudební komedie Poslední leč Alfonse Karáska, jejíž sledování bych doporučil jako kázeňský trest pro obzvlášť zavrženíhodné zločince. Ale film Malá Věra nabízel víc a proto bylo otázkou cti se na projekci dostat, kterážto myšlenka ovšem byla neslučitelná s posláním přísných uvadeček v silonových šatech, které svým tělem a přísným pohledem bránily vstup do kinoteatru.

Otec jednoho ze spolužáku byl naštěstí promítačem a tudíž se nám poštěstilo dílo nabité erotikou zhlédnout pod záminkou, že neseme znavené hlavě rodiny přesnídávku. Děj jsem si po letech příliš nepamatoval a také tělesné proporce mladé herečky zůstaly v zapomnění, proto jsem uvítal, že Malá Věra obohatila nabídku laciných DVD. Z dnešního pohledu se již nejedná opus nabitý erotikou, více nahoty je asi i v nekonečných seriálech, ani o burcující sociální drama, ale spíše o mírnou kritiku poměrů v mezích zákona, ovšem i tak má snímek jakousi vypovídací hodnotu. Dorostenka Věra žije v ne zcela uspořádaných poměrech, její maloměštší rodiče jí nerozumějí a konflikty s upracovanou jednodušší matkou i opileckým otcem jsou na denním pořádku. Stačí tedy málo, aby se Věra chytla špatné party a skončila v náruči hocha Sergeje, který rozhodně není tím správným chlapcem, se kterým by mohla mít vztah v duchu morálky sovětského typu.

A máme tu i trochu toho nastavování zrcadla perestrojkové společnosti, nějakou tu problémovou mládež, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a naštěstí i něco plnočelné nahoty, abych si vzpomněli na časy, kdy si dívky cudně při opalování zakrývaly ňadra. Také samozřejmě vidíme, jak byl jejich život prázdný, když neměly internet, nemohly být na facebooku, vystavovat fotografie svých idolů na blogu a nebylo možné trávit spoustu času vybíráním odličovací kosmetiky. Malá Věra byl zkrátka nadčasový snímek pouze do roku 1989.

Komentáře

  1. Tak pravil Sadako, 27. 7. 2010 v 23.55 :

    Je to asi trochu mimo, leč zajímalo by mne, zdali se zde hodlá komentovat (a tedy předtím vidět) toto. http://www.csfd.cz/film/273926-srpski-film/
    Imho je to velmi dobrý film, ve svém subžánru snad zatím nejlepší, jaký jsem doposud vidělo.

  2. Tak pravil RVHP, 28. 7. 2010 v 9.10 :

    Vidět se určitě hodlá, už když to začínali natáčet, tak mne to zaujalo a nejen díky přítomnosti Katariny Žutić, nicméně jsem zatím neměl možnost pořídit osobní kopii 🙁

  3. Tak pravil Tereza, 3. 8. 2010 v 20.47 :

    V mezych zakona? Chlape, probuh! ❗ :p

  4. Tak pravil RVHP, 3. 8. 2010 v 20.54 :

    Kruciprdel :poke:

Vložit komentář