sarbatru 2.0

Jak jsem pomáhal Haiti

Každé neštěstí mne vždycky hluboce zasáhne, dobře si pamatuji na ničivou vlnu tsunami, která zabíjela, plenila a české modelky na palmy vysazovala v jihovýchodní Asii. Tehdy jsem se rozhodl pomoci přímo a odjel do Thajska, abych podporoval tamní ekonomiku nákupem všelijakých koktejlů a konzumací mořských živočichů. Nemohu také zapřít, že nebylo nepříjemné, že po vlně mořské přišla vlna dramatického zlevnění letenek.

Jelikož jsem byl několik dní mediálně masírován utrpením haitských soudruhů, chtěl jsem také pomoci. Jenže dovolená v Karibýku se mi zrovna nehodila, začal jsem tedy přemýšlet o jiné formě pomoci trpícím. S počty mrtvých to možná trochu přehnali, protože řády stovek tisíc jsou již daleko za lidskou představivostí, ale bylo to celé narychlo a pomáhat se má. Když selhala iniciativa s odesláním pražských policejních vozidel z rodu Hamrů, cítil jsem, že jako člověk – pražan musím něco učinit. Nejhorší je přeci lhostejnost a blbá nálada, jak říkával pan Havel.

Naladil jsem tedy v televizním přijímači přenos z koncertu pro Haiti. Pozoroval jsem kraul s naskakujícími korunami a do oka mi naskočila slza dojetí. Nejvíce soucitu u mne vyvolala Aneta Langerová, která vypadá otřesně i na to, že je lesba, a jejíž písně se dle mého skromného názoru nedají poslouchat ani v rámci charity. Ostatně již dávno jsem říkal, že měla vyhrát Šárka Vaňků, která měla alespoň pružné tělíčko a líbivý nablblý obličejík. Ještě strašidelnější bylo vystoupení oživlé mrtvoly Evy Pilarové, která se cítila povinována vyslat k zemětřeseným nešťastníkům své věčné šibidibi.

Když na podium nastoupil sladký Vojta Dyk, fonetický šulín, setřásl jsem kočku a sáhl po ovladači. Měl jsem dokonce pocit, že za tento zážitek by někdo měl posílat déemesku mně a ne naopak. Pod dojmem dobročinné estrády jsem dospěl k rozhodnutí, že nejlépe pomohu Haiťanům tím, že jim nic nedám. Měli by se naučit spoléhat sami na sebe, nečekat, že jim budou pečení holubi sami létat do sutin. Zkrátka začít podnikat, osít, sklidit a mít dobrý pocit z vykonané práce.

Jedno jim ale nezávidím, když si vzpomenu, kolik let jsme otravováni dvacítkou zahynulích cestujících od Nažidel, myslím, že v nejbližším čtvrtstoletí bych si na Haiti televizor nezapnul.

Přidat na: