První pracovní den bez práce
V dnešním krizujícím světě se řada občanů bojí, že dostanou výpověď, poslední dobou mne spíš děsila obava, že se tak nestane. Stalo se a nadešel i první pracovní den bez zaměstnání. Představoval jsem si to již delší dobu, jak budík nezazvoní, jak vstanu o něco později a vydám se na úřad, abych se zde zařadil do zástupu čekatelů na erární polévku. Nezaměstnaným se dobře spí, nebojí se, že přijdou o práci, nespěchají na šichtu. Spalo by se tak i mé maličkosti, kdyby mi všivá kočka nehodila v šest ráno kvítko i s květníkem na hlavu. Takto jsem si to tedy nepředstavoval.
Očistil jsem zeminu z lůžkovin, ještě chvíli poležel, bohatě posnídal a vyrazil na úřad pracovního typu. Je to hezké, nikam nespěchat, přesto mne ale hodinové čekání poněkud zneklidnilo. Prohlížel jsem si tedy ostatní pacienty a nebyl to hezký pohled. Šaty z tržnice, neupravené zevnějšky, dokonce i několik igelitových tašek s nápisem Lidl se našlo. Nejvíc mi bylo líto slabomyslného pana Haška, kterého může zaměstnat jen někdo s opravdu dobrým srdíčkem. I tak by asi bylo lepší, kdyby pan Hašek na pracoviště docházel jen ve výplatní den pro bankovky. A raději ani to ne.
Úřednice byla kupodivu mladá a půvabná, zapsala mne, pokyny udělila a vystavila kartičku modré barvy, kterou se jakožto nepracující mohu prokazovat. Příště se musím zeptat, jestli lze uplatnit i nějaké slevy. Původně jsem chtěl zajít na oběd do Imperialu, abych se lépe vyrovnal se smutným osudem, ale nakonec mi Zdendova líčka přišla příliš okázalá a snobská, obzvlášť při pohledu na nešťastného pana Haška. Dal jsem přednost písnickému specijálu v interesantní vietnamské knajpě, kde se podává jen kachna a litr vodky. Ve všední den to v Sappě vypadá úplně jinak.
Zakoupil jsem pěkný ásijský sekáček a stavil se v centru, abych spláchl hořký úděl žejdlíkem plzeňského. Cestou domů jsem uvažoval, jak smutný osud to je, nikam nespěchat, do výloh nakukovat, mít čas věnovat se sám sobě. Jistě, ti šťastnější z nás, kteří sedí osm a více hodin pod bzučící zářivkou, dostanou na konto svůj tučný žold, ale myslím, že tuto životní etapu plnou útrap a nesnází si nebývale užiju.
Také jsem změnil mobilní numero, kdo nové nemá a chce, nechť se o něj přihlásí!
Přidat na:
Tak pravil Wehrwolf 14. 1. 2010 v 10.47 :
hm, tak platím daně a socpoj už i na tebe
Tak pravil Karl Zibrid 14. 1. 2010 v 12.46 :
No vida, to mě nenapadlo!
To je fakt, já taky! :-). Ale vzhledem k tvým předchozím poctitým letitým odvodům nechutně značné části výplaty to schvaluji, máš vlastně předplaceno a koukej stát pořádně vydojit, než to za tebe udělá někdo utlačovaný, případně než naši vševědoucí vůdci státu stihnou i ty poslední zbytky peněz promrhat kamsi do neznáma.. Užij si arbeitslos režim, po těch letech si to našinec snad i zaslouží!
Tak pravil StochastikoS 14. 1. 2010 v 13.18 :
No já nevím, ale skutečně si myslíte, že s tím ásijským sekáčkem na maso u paní úřednice úspějete? Zvolil bych jemnější donucovací metody…8)
Tak pravil Wehrwolf 14. 1. 2010 v 19.04 :
RVHP: už hledáš práci?
Občas se obsazujou zajímavý posty, třeba na Karvinsku
http://aktualne.centrum.cz/zpravy/krimi/clanek.phtml?id=658013
hledaj pedofila. Nevím, nevím, na severu je o práci bída, to asi bude rychle obsazenej post
Tak pravil RVHP 14. 1. 2010 v 19.56 :
Wehrwolf: To od tebe nebylo pěkné, kde je tvá solidarita, tvé sociální cítění???
Tak pravil Wehrwolf 15. 1. 2010 v 10.17 :
RVHP: solidarita? sociální cítění? Nerozumím řeči tvého kmene, nic takovýho já nikdy neměl!
Tak pravil Montak 18. 1. 2010 v 21.33 :
Wehrwolf: Hele a ty léta, která jsi strávil upsaný na škole a my ti cvakali cigára, to bylo co?
Tak pravil Wehrwolf 19. 1. 2010 v 15.42 :
@Montgard: to bylo prakticky to samý
Však já to páně RVHP nevyčítám, to bylo jen konstatování spíše pochvalné. Nezastírám, že představa že by moje socpoj šlo JEN na Herr Kollege RVHP ze Srbistánu a ne na jiné nekolegy z Rumunistánu by se mi líbila…
Tak pravil RVHP 19. 1. 2010 v 16.43 :
Děkuji
Tak pravil Janice 20. 1. 2010 v 5.23 :
na tomhle blogu si clovek fakt zahreje dusicku- lip nez rumem!