Ukrajina snů a skutečností III.

Typickým ukrajinským pokrmem je boršč, zažil jsem již několik chvastounů, kteří se plni kvašeného moku holedbali, že znají recept na ten zaručeně pravý a proklatě ukrajinský boršč. Pochybuji o tom. Boršč jsme zkusili několikrát a byl pokaždé upřímně jiný. Jednou připomínal francouzskou cibulačku, jindy naší brambůrku, pouze v jednom případě měl červenou barvu díky přidané řepě. Obvykle se jednalo o polévku bezmasou, jednou v ní však byla i slepice. Paradoxně jsme nejchutnější a naší představě o boršči nejbližší variantu obdrželi v Černobylu.

borsc

Na ukrajinské pokrmy jsem se těšil. Byl jsem si vědom jisté zemitosti této kuchyně, která pracuje převážně s cibulí, brambory, zelím a moukou, přesto jsem dychtivě vyhlížel první babku s pirožkem. Premiérový pirožek byl tuhý jako cement a stal se chmurným znamením dalšího poznávání místní gastronomie. Přes veškerou snahu se nám nepodařilo najít solidní restauraci pro střední třídu a byli jsme postaveni před volbu mezi levným a předraženým. Zvolili jsme levné a positivum bylo minimálně to, že to nebylo drahé.

Restaurace plně ovládla mikrovlnka, takže jídla jsou z jedné strany horká a z druhé studená, navíc získávají super krustičku. Když se k tomu přidají laciné suroviny a sovětské dílenské opracování, nezbyde mnoho. Spousta pokrmů byla velice zajímavá, třeba okurková polévka či kyjevský kotlet, takto kuřecí řízek plněný máslem, který má však tu vlastnost, že se nedá jíst za studena díky ztuhlému tuku a z rozvlněného stříká máslo až za roh, ovšem připravená tak humpolácky, že se výsledný dojem rozplynul.

03072009615

Dalším spojovákem všech vývařoven je laciný kečup, který nikdy nechybí na talíři, v lepším případě je přidán až po vlnění. Nejvíce jsem si tak pochutnal na domácím čeburku od nějaké tety, která ho prodávala před chánovým palácem v Bachčisaraji, ještě teplý kapsoidní burek s masem byl vážně bezva. Poté jsem si zapamatoval šašlik z taktéž tatarské restaurace v Aluště, zbytek byl pod průměrem. U tatarských restaurací jsou zajímavé dvě věci. Jednak to, že jediný tatarka vyskytující se v podniku pracuje za barem a potom, že halasná hudba je velice tatarská, menu však obsahuje převážně ruské položky, snad krom zmiňovaného šašliku, který se stejně tak prodává i v netatarských podnicích.

Ve stanicích, kde vlak staví na delší čas, se okolo dveří vyrojí babky, které nabízejí vše od studeného pivka po teplé vareniky. Na ukrajinské poměry je strava velice nadstandardní a plastový tácek s plátkem božího daru, vařenými brambůrky, pečeným kuřecím stehýnkem, zeleninou a plastovou vidličkou je po pár hodinách cesty k nezaplacení. Navíc porce poprvé nepřipomínala dětskou ozdravovnu.

03072009621

Velice zajímavé jsou potom pokusy o kuchyni světovou. Obzvláště v Kyjevě a u moře bylo množství suši restaurací, které jsem však neměl odvahu navštívit, jakkoli uznávám, že ukrajinské kapamaki jsou pojem. Cizokrajné špeciálo jsme naopak ochutnali v Oděse, jmenovalo se to Berlínský párek a jednalo se o celkem obyčejný párek v rohlíku, vylepšený plátky kvašených okurek, extraporcí kečupu a hoblinami sušené cibule.

sosivka berlinska

Když jsme u sušení, abnormální popularitě se těší sušené rybky. Obzvláště k pivu. Zkusili jsme a zodpovědně mohu prohlásit, že nechápu, jak místní dokáží rybí fosílii zpracovat. Kamenná rybka, notně seschlá, skutečně jen kost a kůže,  prostě jíst nelze. Místním to ale nevadí, zřejmě se rádi lopotí a mají z toho malý užitek. Podobně jako při loupání nicotných slunečnicových semínek.

Na tržnici se ale prodávají mořské ryby v takovém výběru, že by záviděl i kapitán Iglo. Zelenina je prvotřídní a s chutí. Domorodci však nejspíš dávají minimálně z ekonomického pohledu přednost domácímu vaření. Ani se nedivím, také bych na takové babicovy dobroty do hospod nechodil. Ale možná je všechno jinak.

Inu, pokud si nedokáží užít vyměšování, těžko si užijí příjem.

Komentáře

  1. Tak pravil wehrwolf, 15. 7. 2009 v 17.14 :

    vidím, že to s klubem dobrého strávníka špatných jídel myslíš vážně. I když spíš si myslím, že jsi latentní gurmetomasochista…

  2. Tak pravil josef_k, 15. 7. 2009 v 22.22 :

    Co se jim nelíbí na sušených rybkách:)? Já z nich byl nadšen natolik, že jsem si balíček propašoval skrz celní kontrolu i domů, byť jsem si jist, že podle celnických bumážek se jedná minimálně o biologickou zbraň:)).

  3. Tak pravil RVHP, 16. 7. 2009 v 8.05 :

    Filatka v balicku jsou ok. Ackoli osone preferuji kalmary. Ale volne prodavane fosilie jsou uplne jiny pribeh! 💡

  4. Tak pravil josef_k, 16. 7. 2009 v 9.57 :

    Já nevím, já mám dobré zkušenosti s obojím. Jen na divnou směsici obřích vysušených ryb, které prodávaly babičky vyrojivší se na nástupišti při zastávce vlaku z Oděsy do Užhorodu jsem neměl odvahu. Leč neměl jsem daleko k vraždě, když si skupinka mužiků, která se mnou sdílela vagon, tyto pochutiny nakoupila v množství větším než malém a konzumovali je značnou část cesty, prskajíce kosti po celém vagonu.

  5. Tak pravil RVHP, 16. 7. 2009 v 10.59 :

    Na ty babky a rybky jsem koukal. Oboji mi prislo nechutne. Muzici plijici po plackarte kosti jsou vsak jeste nechutnejsi. Mel jsi na ne postvat dezurnou. Coz se ostatne divim, ze proti znecistovani vagonu nezasahla. 😉

  6. Tak pravil Cerri, 16. 7. 2009 v 13.48 :

    Na suseny rybky ruznych druhu si chodim do rusky specialky v Manesove ulici. Jedinej kdo mi je doma zavidi jsou moji kocouri.

Vložit komentář