Ukrajina snů a skutečností II.

Je třeba udělat něco paušalizujících a povrchních závěrů, když už člověk jednou viděl cizí kraj. U ukrajinských soudruhů jsem vypozoroval následující, bez ohledu na to, jestli patřili ke skupině mluvící rusky či odpírající. Představitelé obou skupin mají rádi špičaté boty, čím významnější soudruh, tím špičatější. Hodně významní soudruzi mají boty dokonce čisté. Naopak na ústupu je nošení dírkovaných trikotů. Bohudík. Nehynoucí je však obliba zlatých zubů. Tradice je tradice.

Šaty dělají člověka, ale zabývat se vzhledem by bylo příliš laciné. Jakkoli rozdíly zde jsou a přejít je nelze. Také s batohem se západní agent prozradí okamžitě, jak vystoupí na vakzál. Místní totiž cestují buď s igelitovou taškou s nápisem BMW, pokud nemají mnoho věcí, nebo s krabicí od domácího spotřebiče, obvykle dovybavou motouzem pro snadnější držení.

Nemohl jsem si také nevšimnout, že domorodci milují natírání a lakování. Natírají téměř cokoliv. Krom tradičních zábradlí zejména obrubníky či stromy. Také údržba venkovních expozic všech muzejí spočívá hlavně v natírání, mnoho exponátu viditelně drží pohromadě právě díky hustému emajlu. Stejně jako mnohé prostředky hromadné dopravy, které za léta provozu ztěžkly nánosy štětkolízy.

05072009709

Ukrajinští souruzi se také tuze rádi fotografují. Nejlépe u něčeho či s něčím. Dívky se u focení kroutí jako topmodelky a smyslně vysouvají bradičky. Fotit se lze u ledasčeho, ale aby to nebyla nuda, jsou zde profesionální fotografové či spíše aranžéři, kteří často oběti fotí jejich vlastní zbraní. Oblíbená jsou zvířátka. Had, králík, činčila, krokodýl, opička v námořnickém tričku. Na známých schodech v Oděse jsme narazili na ženu, která k fotografování zneužívala zbědovanou sůvičku, které zabránila v útěku zastřižením křidélek, čímž vznikl prazvláštně vyhlížející mrzáček.

Vrcholu došly fotografické orgie na plážích černomořských. Krom desek s vyřezanými otvory, do kterých rekreanti strkali svůj obličej, aby byl zaznamenán na malovaném těle vnadné dívky či svalnatého námořníka, zde byly zvláštní pouliční salonky, kde je možné převléknout se do rokokového kostýmu a paruky a zvěčnit se na mohutném sofa. Komu je i toto málo, může vyzkoušet třeba brnění nebo si půjčit koženou bundu a usednout na jeden z mnoha naleštěných motocyklů.

01072009553

Další oblíbenou kratochvílí je buzerace, kterou místní rádi zažívají. Největší porci lze obdržet v jakémkoli muzeu. Každá místnost má svou děžurnou, která dohlíží, aby návštěvnící nehlučeli, sundali si čepice, nefotografovali, pokud nemají lístek na fotografování, nedotýkali se exponátů a chodili opatrně, aby taškou něco neshodili na zem. Na každý prohřešek pak dáma hlasitě upozorní. Obzvlášť zákeřné byly dozorkyně v sevastopolském panoramatu, kde hlavní dozorkyně prováděla hutný, hodinu tvající výklad, kdy popisovala každý exponát, ukazujíc kolem sebe dřevěnou hůlkou, zatímco její kolegyně umravňovaly výpravu, aby nikdo nehlučel, nezaostával za skupinou a poslouchal výklad.

Ženy často sedí na židličce a předstírají spánek. Ale ďábel nikdy nespí a jsem přesvědčen, že jen čekají na příležitost, aby mohly zasáhnout proti hříšníkovi. Po rodinné porci buzerace jsme se rozhodli, že budeme proti nim bojovat subtilními metodami, jak pravil soudruh Stalin, a snažili jsme se v nestřeženém okamžiku ohmatávat co nejvíce exponátů a tajně fotografovat i bez bumážky.

02072009572

Nezbytně  důležité je také chodit po šipkách, tedy ve směru prohlídky. Jinak budete vráceni. Stejně tak nelze navštívit první patro instituce, pokud návštěvník neprošel nejprve podzemní a poté přízemní výstavku. Kam bychom jinak došli?

Ale buzerace není jen doménou muzeí. Každý vagon v každém vlaku má také svého děžurného, protože jeden by jistě nestačil dostatečně zbuzerovat všech dvacet vozů mocné soupravy. Úkolem děžurného je kontrola jízdních dokladů, vaření čaje a omezování pohybu cestujících. V neposlední řadě pak vybírání lůžkovin hodinu před příjezdem, což je zvlášť milé v časných ranních hodinách. Svého buzeranta má každý dopravní prostředek, v kyjevském metru jsou to blonďaté slečny v červených kloboučcích, které křičí pomocí vysílačky na cestující a urychlují jejich kroky.

05072009673

Buzeruje se na lodích a snad jen řidiči taxametru jsou v klidu, přičemž ani „západní“ přirážka nebývá příliš vysoká. Lidé jsou na věčnou buzeraci už natolik zvyklí, že se buzerují i návzájem. Budete vystupovat? Ne? Tak jděte tam! Uvnitř vozu podzemní dráhy pak probíhají manévry okolo dveří. Buzerovat se často pokouší i soudružky prodavačky, které mají přirozenou autoritu už nabíranou zástěrou a posunováním dřevěných koulí na sčotu.

Hezkou zálibou jsou naopak procházky s lahváčem. Téměř každý při guljaní v parke drží nonšalantně v ruce lahvové pivko. Vůbec se nejedná o nějakou zálibu alkoholiků a ztroskotanců, lahváče s sebou nosí muži i ženy, obchodníci, matky od dětí, zkrátka všichni.

Komentáře

  1. Tak pravil ten, který je, 14. 7. 2009 v 14.21 :

    Ach ano, Ukrajina je země mých snů. Buzerací ku svobodě.

  2. Tak pravil romanet, 14. 7. 2009 v 17.55 :

    jak jsem říkal panovi RVHP buzerace na ukrajině je ještě relativně v pohodě a země pomalu míří k západu. to matička rus spíše nebohému jedinci dokáže, jak je proti systému maličký a bezvýznamný.

  3. Tak pravil pattt, 15. 7. 2009 v 10.20 :

    mno a stale cekame na fota blonďatych ukrajinek…děžurná je děžurná…ale oku lahodící není 🙂

  4. Tak pravil wuxia, 15. 7. 2009 v 13.03 :

    Přidávám se k patttovu apelu a prosím si fotosnimóčku lepé ukrajinky s lahváčem.

  5. Tak pravil RVHP, 15. 7. 2009 v 13.12 :

    když ono .. ony .. prostě jsem byl tak unešen, že jsem zapomněl fotografovat 😮

Vložit komentář