Ukrajina snů a skutečností I.

Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina, říkalo se za našich mladých let. Dřinu jsme poznali i bez kultovního  bicyklu, zápasili jsme totiž s kilometry tak, že by i pan Stachanov koukal. Mezi opuštěním hlavního města stověžatého a návratem zpět uběhlo necelých 240 hodin, z toho více než 87 hodin na železnici, během kterých jsme stihli ujet 4356 kilometrů. Dalších 86 jsme urazili trolejbusem, pár stovek kiláků také různými maršrutkami, několikrát jsme jeli lodí a taxametrem značky Žiguli. Náš výlet na Ukrajinu byl kapinko Blitzkrieg. Na uchopení široké ruské duše je to málo, ale schopnost klouzání po povrchu nám nikdy nebyla cizí.

30062009518

Vystoupali jsme Potěmkinovým schodištěm v Oděse, navštívili pyjonýrskou mekku Artek, v Jaltě uspořádali konferenci na téma Zapíjení šašliku pivem Desant, v Sevastopolu viděli ponorku, v Bachčisaraji si prohlédli chánův garem, v Kyjevě partyzánské skulptury mocných rozměrů a jako třešinku na dortíku si zaplatili fakultativní výlet do Černobylské jaderné elektrárny a jejího malebného okolí.

01072009531

I přesto, že jsme do ukrajinských dveří strčili jen dva prstíky, nemohli jsme si nevšimnout, že se země dělí na dvě části, v jedné se mluví zásadně rusky a v druhé zásadně ne, v jedné jsou nápisy zásadně ukrajinské, v druhé zásadně ne. Dlužno říct, že mi ruští soudruzi přišli poněkud sympatičtější, minimálně tím, že nedělali, že neumějí rusky.

04072009631

Co mě upoutalo nejvíce, to byly asi domorodé dívky. Nejvíce v Oděse a poté na Krymu, jsou krásné, vypadají úplně jinak než brigádnice z Alberta a dokonce mají často všechny zuby. Nejhorší ale je, že velice rády nosí miniaturní trenýrky a různé bonzaje triček, což je přinejmenším velice rozptylující. Na plážové promenádě se oděvy slečen změnily v čirou pornografii. Nepotřebovali jsme ale studené froté ručníky, nýbrž jsme si jako mantru opakovali výraz „pět procent“, cože je aktuální status nakažených virem HIV v obilnici SSSR.

Na druhou stranu asi nejhorším zážitkem byly ukrajinské toalety. Obvykle se jednalo o díru v zemi, dovybavenou plastovým košíčkem na použitý toaletní papír. Toaletní papír je ovšem velmi optimistické označení pro krepák, který jsem byl nucen používat namísto mého oblíbeného čtyřvrstvého papíru s příchutí Aloe Vera. Každý den jsme proto s radostí navštívili provozovnu tak trochu jiné restaurace, abychom jako očkovaní běloši usedli na porcelán. I zde ovšem domorodci bojovali proti globalizaci, čehož důkazem byly podrážky obtisknuté na míse.

Nejšílenější asi byla kadibouda vojáků hlídajících černobylskou zakázanou zónu, ale co člověk nadělá, když musí. Jakkoli by mohla při kálení v Rudém lese vzniknout třeba ještě veselejší vyprávěnka než bylo Vománkové víno pana Menšíka. Popojedem. Zkrátka na WC, respektive často jen C, je třeba si dát pozor.

A příště bychom si mohli trochu zapaušalizovat na účet ukrajinských soudruhů:-)

Komentáře

  1. Tak pravil pattt, 10. 7. 2009 v 11.27 :

    a fotky lepých ukrajinek budou?

  2. Tak pravil Karl Zibrid, 10. 7. 2009 v 13.27 :

    Tak tak, správně. No tak šup, herr kollege!

  3. Tak pravil chatab, 10. 7. 2009 v 14.18 :

    Hezky report, take se pripojuji k pozadavkum na fotky bonsaji tricek 🙂

  4. Tak pravil wuxia, 10. 7. 2009 v 15.28 :

    Jakpak to recitýroval otec Hakunděk? Meňá prisnilas Ukrajina….

  5. Tak pravil ten, který je, 13. 7. 2009 v 21.00 :

    Koukat ano, nicméně sdílet se svlečnami z Ukraje lože, potažmo radioaktivní mech rozhodně ne. Jsem pro zveřejenění několika neškodných daguerrotypií.

  6. Tak pravil orsic, 13. 7. 2009 v 21.49 :

    taktéž bych se přimluvil za Oděsné obrázky děv, prý je jejich krása nesmírná!

  7. Tak pravil RVHP, 14. 7. 2009 v 13.57 :

    Děvčata z Oděsy jsou hezké a mladá. Vůbec se nedivím, že tam mají nejvíc nakažených z celé velké země. :love:

    Ale fota nebudou, fotil jsem toliko památky a vojenské objekty. :emotion:

Vložit komentář