Fakultativní výlet do Černobylu

V létě bývá zvykem vyrazit za hranice všedních dní. Občané přesunují svá těla k moři, do hor či alespoň k rybníku. Také jsme se přidali k letnímu stěhování národů, avšak krásy natůry a oblázkovou pláž jsme vyměnili za zříceninu  černobylské jaderné elektrárny a okolní panorámata. Ještě před několika málo týdny jsem měl pocit, že se jedná o území plné pazgřivých mutantů, pro jehož návštěvu je potřeba milion bumážek. Realita je ale poněkud odlišná. Vyřízení výletu do zóny je obtížné asi jako naplánování expedice na Kokořín. Neviditelná ruka trhu má pevný stisk.

Po kliknutí na první odkaz ve vyhledávači jsem zvolil datum a odeslal formulář. Ozval se Sergei, který si vyžádal čísla pasu, zaslal podrobnosti k cestě a požádal o zálohu. Vyplňování CV2 kódu kreditky do webu jakési ukrajinské banky bylo asi největším adrenalinem z celého projektu. V domluvený den jsme dorazili před hotel Kozatskij, kde nás měl čekat strýček Sergei. Před vchodem již postávalo několik podivínů, ve kterých jsme ihned odhalili účastníky zájezdu. Na minutu přesně přijel i Sergei a rázným vojáckým pochodem si to namířil k nám. Vybral bankovky, dokonce i přenosný terminál pro platbu kartou měl připraven, a mohlo se jet.

Zájezdová maršrutka po hodince a půl dorazila ke kontrolnímu stanovišti u vjezdu do zóny. Cestou nám Sergei a jeho melodyboys pustili zajímavý dokument a tom, jak se sovětští soudruzi vypořádali s vyejakulovaným reaktorem. Podobný průšvih se těžko mohl stát v jiné zemi a těžko by v jiné zemi nalezli dostatek dobrovolníků, kteří by pomohli následky odstranit. Přišlo mi taktéž půvabné, že soudruzi ze země, nad kterou nikdy nezapadlo slunce, nejprve pojmenovali elektrárnu po soudruhu Uljanovovi, aby na tento roztomilý fakt po výbuchu zapomněli.

Po kontrole pasu a bumážky, kterou přinesl Sergei jsme pokračovali do městečka Černobyl, kde sídlí jakási informační agentura, která má akreditaci k prohlídkám a připravuje chutný boršč. Cestou jsme míjeli zbytky vesnic, tedy cedule označující vesnice, případně cedule označující místa se zakopanými ozářenostmi. V hlavě mi naskočil refrén pjesonky o tom, že radioactivity is in the air for you and me. V sídle agentury jsme podepsali prohlášení, že nebudeme na nic sahat a pokud nám něco vybují, nebudeme po Sergejovi ani agentuře nic chtít. Sergei ale říkal, že je to jen formalita a že nám nic nehrozí. Radioactivity discovered by madame Curie.

Poté jsme vyrazili k elektrárně. Při první zastávce mezi bloky došlo k prvnímu naměřenému rekordu na vyfasovaném přístroji Pripjať. Skupinou projelo vzrušení. Propíchané vegetariánky ze Švédska poté nechtěly opustit mikrobus. Skupina byla vůbec pestrá. Krom Švédu jsme měli i kanadskou misionářku, americké dobrodruhy a dokonce jednoho Inda. Ovšem bez turbanu. Další zastávka byla u chladící nádrže, ve které žijí obří sumci, které výpravy i zaměstnanci elektrárny krmí velkými kusy chleba. Jednalo se o pěkné giganti. Sergei ale tvrdil, že to je bežná velikost.

04072009637

Po krmení jsme jeli rovnou k 4. bloku ČAES. Zapůjčený přístroj začal konečně ukazovat nějaká dramatičtější čísla. Ofotili jsme se, pokochali se pohledem na sarkofág a vyrazili dále. Při průjezdu okolo bájného červeného lesa nechal Sergei zastavit mikrobus a přístroj začal kníkat a ukázal asi třínásobnou hodnotu než u sarkofágu. Někteří účastnící prý radioaktivitu cítí. Tento prožitek jsem neměl, ale jednoznačně jsem cítil, že chci pryč. Po veselé historce „jejda auto nestartuje“ jsme vyrazili k Pripjati. Cesta byla zcela prázdná, asi že byla sobota.

04072009646

Opuštěné město nás samozřejmě interesovalo mnohem více než samotný sarkofág. Natěšeni a s prsty na spoušti jsme byli ospalým vojáčkem vpuštěni dovnitř. Vegetace se za těch pár let dosti rozbujela a při průjezdu nebylo krom rostlin příliš vidět. Objeli jsme všechny klasické turistické destinace – školu, lunapark, dům kultury Eněrgetik a další. Zatímco západní tůristé kráčeli po cestičkách za Sergeiem, my jsme se omylem opozdili a zalezli do jednoho z paneláků. Legenda praví, že lidé město opustili během několika hodin a od té doby jej hlídá armáda. Asi nehlídá moc dobře, protože všechno, co mělo nějakou cenu, včetně litinových radiátorů, z bytů zmizelo. Ostatně zmizely třeba i poklopy od kanálů. Také známý hřbitov zamořené techniky přestal existovat a ozářené zily mizí do sběrných surovin. V bytovce tak nebylo nic.

04072009639

Vůbec je zajímavé, že ani jedno sklo nezůstalo celé a všechno je tak nějak poctivě vyrabované. Trochu přepjaté jsou pak naaranžované panenky, nápisy a další artefakty pro objektivy návštěvníků. Myslím, že i bez toho by bylo místo přeukrutně působivé. Sergei nás na závěr změřil, abychom měli pocit, že o něco jde a vyrazili jsme zpět do Černobylu. Po obědě a možnosti zakoupení fotopublikace jsme se vydali pryž ze zóny,  se zastávkou na kontrolním stanovišti, kde jsme byli proměřeni na obstarožních rámech. Naštěstí s negativním výsledkem.

04072009659

Po pár minutách jízdy jsem zahlédl u silnice babky, které prodávaly houby a borůvky. Asi bych si je nekoupil. V Kyjevě se Sergei rozloučil a nasedl do svého zánovního gazíku značky Toyota. Černobylská turistika vynáší. A zážitek je to k nezaplacení. Snad jen, když to srovnám s tím  výletem na Kokořín … moc občerstvení v zóně nemají.

Až si naspořím na skener, tak zveřejním černobílé obrázky černobylských panorámat.

Komentáře

  1. Tak pravil romanet, 28. 7. 2009 v 11.28 :

    a je bezpečný s tebou chodit na pivo, když jsi teď radioaktivní? já jen aby mi to třeba nezpomalilo spermie.

  2. Tak pravil RVHP, 28. 7. 2009 v 14.06 :

    Sergei říkal, že je to v pohodě 😮

  3. Tak pravil Michal Ziegler, 30. 7. 2009 v 9.25 :

    Ahoj asi parádní vzrůšo jelikož jsem pár let studoval radiobiologii docela by mne výlet do černobilu lákal mohl byste poslat odkaz na „cestovku“ nebo jak / kde jste zájezd našli??? (sice psal vygoglovat ale moc z toho moudrý nejsem. Díky moc Michal (spadi@seznam.cz)

  4. Tak pravil RVHP, 30. 7. 2009 v 9.40 :

    Ale prosím, beze všeho 🙂

    http://www.tourkiev.com/chernobyl.php

  5. Tak pravil Michal Ziegler, 30. 7. 2009 v 10.08 :

    díky moc

Vložit komentář