Bez koblih a bez tabáku

Navštívil jsem po delší době restaurant pana Pohlreicha. Škodolibě jsem samozřejmě očekával sled hrubých chyb, protože je jasné, že kovářova kobyla bývá obvykle bosa a komu to přát jinému než člověku, který se producíruje v dálkozoru, a sype kolem sebe vtipné větičky jako agent CIC mandelinky. Pojetí podniku mne baví, na stole je jen tolik příborů, že se lze najíst i bez ostudy či taháku z Guth-Jarkovského pod hodinkami a na jídelním lístku se šetří fracouzskými slovíčky, kterým nerozumím.

Rozhodl jsem se nedat si polévku, protože ze tří nabízených jsem již v minulosti okusil dvě a nadšen jsem zcela nebyl. Francouzská cibulačka byla silná jako noha u prdele, jak pravil Mistr, ale poněkud mi vadila mocná chuť připálené cibule, která přehlušila veškeré valéry domácího vývaru a vytvořila tekutinu poněkud moguloidní. Navíc byla konzumace ztížena lijánami táhnoucího se sýra z toustíku do polévky ponořeného. Poctivý kuřecí vývar byl na můj vkus poněkud příliš živočišný. Nakonec mne ale pan obsluhující přemluvil k objednání kulajdy.

Kulajda byla vážně dobrá, jakkoli by snesla dosolení a nějaké dotažení chuti. Chápu mistrovo bojkotování vegety, ale špetička nějakého chuťového vyplňovače by neškodila. Bojkotování vegety je ovšem zcela v pořádku, také ji vynechávám v rámci odmítání chorvatského zboží. Používám chutnější Začin C ze Srbska. Přemýšlel jsem i o bojkotu produktů albánských, ale nejsa uživatelem heroinu, nemám moc na výběr, na žádné jiné bojkotuhodné albánské zboží  jsem nepřišel.

Po vyprázdnění mističky s kulajdou a vajíčkem jsem měl pocit polosyta a začal jsem v duchu spílat slovenskému soudruhovi, že mne takto podle přinutil ke konzumaci. A že přinesl tu mističku s pomazáním. Pocit polosyta se změnil v zoufalou plnost někde v polovině krrálíka. Jakkoli porce nebyla nijak olbřímí a coby příloha byly přiloženy pouze tři knedlíčky velikosti míčku na stolní tenis, svůj boj jsem prohrál.

Králičí stehýnko bylo ovšem pěkně propečené a snědl jsem alespoň masíčko, jak nás to učily tety v dětském domově. Špenát by také snesl špetku sole, jak říká pan Babica. Ondyno jsem viděl jeho pořad a jsem rád, že si nic nedělá z falešné a prázdné kritiky a je svůj.

Celkově byl krrálík bez  výhrad, podobně jako jehněčí kolínko na majoránce či telecí šnicl, které jsem v podniku konzumoval dříve. Nabyl jsem tedy dojmu, že si Zdenda může dále dovolit pouštět moudra v televizi, protože jeho kobyla bosá není. A že může dobrý podnik prosperovat i bez koblih a laciného humoru.  Jakkoli mi přišla obsluha chvílemi až příliš pozorná a podobně sladké úsměvy bych od pánů nikdy nevyžadoval, protože vím, že zadní vchod se nemá stát hlavní branou.

A na závěr jedna rada pro gurmány. Nikdy, ale opravdu nikdy nepřidávejte do omelety kypřící prášek do perníku. Výsledek je strašidelný.

Komentáře

  1. Tak pravil wuxia, 25. 9. 2009 v 12.01 :

    Páně Pohlreichovu osvěžovnu jsem dosud nenavštívil, jakkoliv jsem si jistý, že je to podnik na úrovni. Ale vsadil bych se, že v něm nikdy nedojde k následující situaci:

    Já: Tak dal bych si tadyten guláš.
    Obsluha: Ten už neni, ale dejte si místo toho Moravský talíř.
    Já: A to je co?
    Obsluha: No to máte to samý.
    Já: Vážně?
    Obsluha: Jo, akorát místo houskovejch jsou bramborový knedle, místo hovězího vepřový a místo omáčky zelí…

  2. Tak pravil RVHP, 25. 9. 2009 v 12.03 :

    vážně? 😀

  3. Tak pravil wuxia, 25. 9. 2009 v 12.18 :

    No jo, přesně takhle to proběhlo. Byl to velmi bodrý číšník, odmítnout se nedalo. Vybavil jsem si také jednu příhodu, kterou mi kdosi vyprávěl. Jak si někdo chtěl v hospodinci objednat samotné hranolky a když zjistil, že toho pokrmu na jídelním lístku není, provedl objednávku následně: Já si dám rizoto bez masa a místo rejže hranolky.

  4. Tak pravil RVHP, 25. 9. 2009 v 13.05 :

    To byl ale žertéř, zřejmě nějaká přízeň pana kuchaře Muraška 🙂

  5. Tak pravil wuxia, 25. 9. 2009 v 14.45 :

    Nebo Sváti Kuřátka. 😉

Vložit komentář