Terapie šmírou
Kdosi moudrý vymyslel, že pokud se člověk necítí, měl by si vzít kus papíru a napsat na něj své životní úspěchy, co se mu povedlo, co dokázal, kdy a kde a nad čím zvítězil. Poté je třeba se dlouze zadívat na ten seznam a pak si vzpomenout, že není správné říkat si, že nic nedokážu, nic neumím a nic se mi nepovedlo. Tolik příručka. Přiznám se, že tolik času nad prázdným listem papíru jsem ještě nestrávil. Po necelé hodině trýznivého civění na nekonečnou prázdnotu formátu A4 jsem se rozhodl ji narušit alespoň kreslením čtverečků. A kosočtverečků.
Nakonec mi k povznesení nálady napomohl bard lidového humoru a mág komunální satiry, pan František Čech, který je autorem zábavné hry Na Brusel, Vávro, na Brusel, kterou mi paní trafikantka doporučila, že prý je to sranda. To, co národní umělec vytvořil a spolu se svým pestrým souborem rádobyherců a selebrit také zahrál, však lze nazvat divadelní hrou jen s krajním sebezapřením, kvalitní humor útočí maximálně na první signální soustavu retardované dojičky krav z jednotného družstva kdesi na severu Moravy, okud si někdo myslel, že mistr ve svých dřívějších opusech klesl na samé dno, bude překvapen, jak hluboko lze ještě klesnout.
Ve stínu této krystalické trapnosti a neuchopitelné herecké šmíry i rádobysměšné divadélko pana Soboty strmě ční coby obelisk české kultury. Vydržel jsem toliko čtrnáct minut s občasným rychloposuvem, abych se kochal pocitem intelektuálního elitářství, které po zhlédnutí DVD může mít i ten, co nic nedokázal, nic se mu nepovedlo a nikdy nevyhrál. A to za tu padesátikorunu stojí.
Přidat na:
Tak pravil zajíc 18. 12. 2009 v 9.43 :
Tyto výplody našich velkoumělců jsou důkazem toho, že jsme ještě stále neklesli až na na dno, jen se obávám, co ještě strašnějšího nám „Mistři“ jsou schopni naservírovat. Následný nárůst alkoholiků je jen logickým následkem, protože ne každý je tyto skvosty naší kultury strávit.
Tak pravil RVHP 18. 12. 2009 v 11.13 :
Ano, konzumni radobyumeni lze prezit jen diky konzumaci
Tak pravil Skeeve 18. 12. 2009 v 14.09 :
On pan F.Č někdy vytvořil něco kvalitního? Snad jen Dívčí válka byla dobrá, ale tam to bylo především zásluhou dobrých herců.
Tak pravil Ardnij Polanskij 18. 12. 2009 v 18.49 :
Dovoluji si (velmi jemně) oponovat. Zatímco netrpím obzvláštními sympatiemi k F. (g)Ringo Čechovi a jeho divadelní eskapády ve mě probouzejí k životu dávno zapomenutý dávivý reflex
, někdy v čase porevolučním vydal útlou knížečku nazvanou stručně a výstižně Ruský týden, ve které s nadsázkou a místy až téměř sofistikovaným (netroufnu si použít přímo slovo „inteligentním“, ale téměř…) humorem popisuje týden na turné se svojí skupinou a Jiřím Schelingerem po starém dobrém CCCP. Bylo to mé první setkání s mistrovou tvorbou a vzbudilo ve mě liché naděje, které ovšem obeznámení s dalšími jeho počiny okamžitě ubilo železnými kladivy estrádního nevkusu a sprškou nevkusných vtipů, které mi dodnes leží v žaludku jako ono pověstné kamení… 