Kniha rekordů Šutky

Ještě v závěru minulého roku vyjádřil nevěřící Tomáš Baldýnský (v článku Přehlédnuté filmy) pochybnost o tom, jestli postavy z filmu Kniha rekordů Šutky skutečně existují. Nedivím se. S kolegou Benem jsme pochybovali také, rozhodli jsme se však pochybností zbavit a Šutku navštívili. Předjaří je ideálním časem ke zveřejnění výsledku expedice. Ale popořadě.

Film Kniha rekordů Šutky srbského režiséra Aleksandra Maniće nepojednává o rozestavěném bazénu na Praze 8, ačkoliv režisér studoval na FAMU, ale o svérázných postavičkách, které žijí v balkánské osadě Šutka. Místní obyvatelé se trumfují v bizarních soubojích, stávají se šampiony v nejpitoresknějších disciplínách. Setkáme se s vymítači ďábla, skladatelem od pánaboha, svičiteli bojových hus a další přehršlí rázovitých figurek. Snímek je to veselý velice velmi a byl často srovnáván s Boratem, nejen proto, že měl premiéru nedlouho po něm.

Stejnojmenná obec ale vážně existuje, jedná se prý o největší romskou osadu na Balkánském poloostrově, čemuž nemám důvod nevěřit. Oficiální název je Šuto Orizari, ale všichni používají kratší jméno. Po zhlédnutí opusu pana Maniće jsme s kolegou pojali podezření, že toto magické místo musíme navštívit a samozřejmě zjistit, nakolik se filmové zobrazení blíží realitě. Jak jsme řekli, tak jsme udělali a do Šutky se vypravili. I za těch několik málo hodin jsme nabyli přesvědčení, že film nelže a že domorodce nemusel k předvádění všech kejklů nikdo dlouze pobízet.

V Šutce jsou honosné, několikapatrové paláce v těsné blízkosti chatrčí z vlnitého plechu a ojetých pneu. Ani na jedné stavbě však nesmí chybět satelitní talíř. V ulících je k vidění poslední model bavorské automobilky i nuzná kára s nevzhledným koníkem. Chatrčí a kárek je však prokazatelně vyšší výskyt. Neokusili jsme údajný nejlepší burek od „čička Bajrama“ z ulice Nov život, protože náš makedonský „průvodce“ prohlásil, že nejsme normální a pokud něco takového uděláme, do smrti na nás nepromluví. Nakonec jsme potkali i několik osob známých ze snímku, „správce hřbitova“ Zeda, trenéra Jadigara a hlavně Vesa zvaného Alfonso, vlastníka největšího počtu obleků v Šutce, které nám také ukázal, neb nás pozval k sobě domů.

Vůbec byla ochota domorodců k focení nevídaná, čehož jsme bohužel využívali jen umírněně, neb jsme nechtěli zbytečně provokovat předraženou zápaďáckou fototechnikou. Přesto se ale v galerii něco málo urodilo. Nejvíce se k ofocování měly děti, ale pozadu nezůstal ani strýček Alfonso, který nás provázel po svém příbytku s neustálým pobízením „tohleto vyfoť“ a „taky tohle“. K tomu nám rozsvítil i lustr, oproti očekávání však otočenímjedné z žárovek, neboť se při stavbě vily zapomnělo na vypínače.

Těžké ale bylo, dozvědět se více o natáčení díla. Na otázku, kde se film natáčel, jsme dostávali od všech stereotypní odpovědi „tady, támhle taky, tadyhle a taky tam“, případně jen „tady všude“. Nepochodili jsme ani při dalším pátrání po obsazených osobách, neb na dotaz, kdo hrál ve filmu, jsme se dozvěděli většinou, že „já, tady ten, támhle ten a tenhle“.

Šutka je prostě svoje a originální a stejní jsou i její obyvatelé. Nepodařilo se nám zjistit, z čeho vlastně žijí, předpokládám ale, že hlavně ze sluníčka, drobné kriminality a výroby zaručeně originálního zboží světových značek, které se prodává na místním velikém tržišti, kam pro nákupy zajíždí i bežní Makedonci. Dále do slumů již nezajíždí nikdo a vstříc této prověrce odvahy jsme neobstáli ani my. Překvapením byl taktéž nález autosalonu Škoda na okraji řady nuzných chatrčí. Srdéčka se nám dmula pýchou.

Zvláštností je i místní televizní kanál „Šutel“, který hraje písně lokálních interpretů a za poplatek do nich montuje fotografie oslavenců s takovou mírou rafinovanosti, že ve srovnání bledne i grafické zpracování revue Fragmenty a to byla vždy neuvěřitelná zhovadilost. Několik ukázek je na jůtůbu, ale pozor, sledování je návykové. Zbytek času ve Skopje jsme s kolegou trávili zavřeni na pokoji při sledování šutelácké estrády.

Kdo neměl štěstí a film neviděl, může alespoň navštívit veselou internautovou prezentaci, kde je k vidění i trailer. Vzhledem k nicotné pravděpodobnosti, že film vstoupí znovu do kin či vyjde na dvd, mohl bych slevit ze svých zásad a nabídnout okruhu věrných čtenářů zapůjčení osobní kopie filmu, kterou jsem v Šutce dostal.

sutka_wide.jpg

Komentáře

  1. Tak pravil Michal, 22. 4. 2008 v 17.13 :

    Film vyšel v ČR na DVD a snad to nebude považováno za nemístnou reklamu, když zde uvedu: http://www.bestdvd.cz/index.php?stranka=detail.php&menu=filmy.php&recid=4850

  2. Tak pravil RVHP, 23. 4. 2008 v 6.34 :

    Dobrá zpráva, díky. V tom případě beru zpět nabídku na zapůjčení osobní kopie.

Vložit komentář