Chorvatsko 2008

Letošní dovolená v Jugoslávii je za námi. Gott sei Dank, jak se říká v pohraničí. Pro milovníky silných zážitků mohu pobytový zájezd u chorvatských soudruhů jen doporučit, těm, kteří mají blíže k emoční nerovnováze, bych poradil podobnou libůstku oželet. Pokusil jsem se svodku událostí zkrátit jak to jen šlo, přesto se záměr ne zcela zdařil. Věřím však, že pro rodiče a přátele klubu HoRoRO to bude čtení zajímavé a poučné.

Cesta

Z cestovky dorazila dva dny před odjezdem obálka s poukazy na pobyt za hranicemi všedních dní a s ručně malovaným plánkem místa odjezdu. Odjezd byl naplánován stylově na 13.30, nikoliv však z Florence, nýbrž z Černého Mostu. Dorazili jsme v 13.35 a počali s nakládkou čínských tašek, těhotných lančmíty a laciným pivem, do útrob autokaru.

Smích nás brzy přešel, to když kolega ztroskotal při pokusech o zatažení střechy svého kabriovozu, který chtěl na blízkém parkingu zanechat. Rozdělili jsme se tedy s tím, že podstoupí servisní zásah a dožene nás cestou. Střechu mu hbitě natáhli a jistě by nás dohnal, kdyby se na osmém kilometru naší jediné dálnice nestal pasivním účastníkem řetězové nehody. Dojel za námi další den s pomocí pravidelných autobusových linek.

Zbytek výpravy si užil cestu se vším všudy, krátce po startu se do mikrofonu ozvala půvabná delegátka Lucka, která všem přítomným osvětlila, kam že se jede, jaké budou pauzy, kdy lze požádat o teplé nápoje a zdůraznila, že bychom neměli používat toaletu. Poté předala slovo jednomu z řidičů, který zopakoval varování před použitím toalety, protože prý smrad stoupá do vozu. Za chvíli už autokarem šustila aluminiová folie a klimatizovaný interier se zaplnil lahodnou vůní řízků.

Půvabná byla i zastávka v Rakousku, kde jsme byli Luckou varování, že na toaletě bude zřejmě vybírán poplatek. Jedna z žen z lidu, oblečená ve vietnamské sportovní soupravě s tygřím motivem, pochopila situaci a ušetřila půleuro tím, že popoběhla asi o pět metrů od busu, aby z pruhovaného textilu osvobodila tučnou řiť a počala kálet na okraji parkoviště. Po setmění jsme byli odměněni pohádkou o třech veteránech a brzy ráno jsme dojeli do cíle.

Kemp

Uvítal nás delegát Eda, který se sice jmenoval nějak jinak, ale pod dojmem prostého pobíječe much z výše zmíněného filmu jsme mu na vlastní jméno nemohli přijít. Dozvěděli jsme se, že ubytování máme až od 13.00, ale že nám naše věci zamkne v boudě na kraji kempu. Ponechali jsme tedy konservy pod zámkem a na radu Edy jsme se vydali po promenádě do blízkého městečka, kde byl nejbližší bankomat. Pravda, promenáda byla celkem nepatřičným výrazem pro panelovou cestu, která se vinula podél pobřeží, lemována tu ruinou někdejších toalet, tu políčkem ležícím ladem. Po patnácti minutách rychlé chůze jsme ale opravdu došli do městečka, kde byl nejen přístroj pro výdej bankovek, ale také spousta příležitostí pro jejich utrácení.

To se ale nedalo říct o oploceném kempu na druhé straně panelky, který se stal naším domovem. Celý areál, zřejmě bývalý pyjonýrský tábor, působil dojmem notně omšelým. Jediný obchůdek připomínal dobře zásobovaný konzum ve Voroněžské oblasti okolo poloviny osmdesátých let, ovšem s cenami vysokými velice velmi. Uprostřed chatek se nacházelo společné sociální zařízení, s oddělenými vchody pro muže a ženy, ovšem se společným prostorem, ohrazeným nedokončenou zídkou. Hovory některých soudružek při defekaci bylo těžké vydržet. V honosném objektu se nacházel i sprchový kout a dvojice umývadel, hlavně však nesnesitelný puch, na jehož původ jsme přišli záhy.

Blízko pláže se rozkládala venkovní restaurace s Neptunovým pódiem. Na něm probíhala každý večer diskotéková produkce dvou místních nájemných muzikantů, případně jiný program. Mrzelo nás, že jsme nestihli pondělní Křeslo pro hosta, do kterého usedl pan Kostka, takto celebrita týdne. Nestihli jsme ani focení s mistrem, zato jsme jednou viděli diskotéku a byl to zážitek na celý život. Na parketu se svíjela matka s dcerou, obě ve vyzývavém minioblečení a předvádějící jakési lascivní pohyby, otec rodu seděl u stolku, srkal zteplalé pivo a produkci svých krásek zaznamenával na video. Daleko strašnější však bylo zlověstné dunění diskotéky z nedalekého městečka, kde celý večer burácel Michal David, Helena V. a další estrádní umělci let minulých i současných.

Strava

Neohroženě jsme se zprvu vrhli do temperování konserv, moravské lečo s klobásou bylo barvy i konzistence nepopsatelné a odstartovalo výjimečný hodokvas. Během dvou dnů se zdravotní stav všech účastníků výpravy zhoršil a někteří počali mít vidiny. Další a další otvírané konservy přinášely jen zklamání. Těžko uvěřit drzosti výrobců, že takovou šlichtou dokáží doplnit slovy jako poctivá, lahůdková či domácí. Obzvlášť nechutným se ukázal pytlík s označením Dobrý hostinec, nijak nezaostávala odporná Poctivá gulášovka. Všechny masné konservy s vysokým podílem kůží byly k nepozření, lahůdkový lančmít při temperování pustil plazmu a kečup z Lidlu svou chutí ohromil.

Třetí den jsme byli nuceni experiment zastavit, snažili jsme se sice o ochutnání Turistické konzervy z Německa, ale ani vědomí, že se obětujeme pro vědu nám nedalo dostatek odvahy. Zbytek konzerv jsme sice z výzkumných důvodů otevřeli, ale obsah jsme rovnou přemístili do připravených čínských tašek. Pochopili jsme také, z čeho pochází děsivý puch na nedalekých toaletách. Nezbylo než zvolat dost a odebrat se na chutnou večeři z plodů moře. Oblékli jsme se do poslední písnické módy a vyrazili na tůru po panelce.

U přístavu jsme si sedli do nejbližší restaurace, honosně se rozkládající hned u mola v půvabném kamenném domečku. Pod dojmem obrázků z jídelního lístku jsme si objednali lahodně vypadající pokrmy. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem místo grilovaných olihní, zeleninového salátu a Pepsi obdržel sklenici světle hnědé vody se zbytky ledu a talíř se čtyřmi nevymytými tělíčky, hrstkou blonďatých hranolků a zeleninovou oblohou unavenou natolik, že i původní paní Paroubková by proti ní vypadala jako svěží třicátnice. Ostatně místní roznašečka právě vysvětlovala u sousedního stolu, že dva oschlé plátky rajčete, ještě oschlejší plátky okurky a zhruba polévková lžíce naprosto vysušeného bílého zelí je avizovaným salátem. O tom, že se chorvatští soudruzi ani nenamáhali přidat kupříkladu kousek citrónu pro dochucení potvor, o tom se již nemá smyl zmiňovat. Při ceně 79,- kuních peněz bych neočekával pokrm nesahající ani po kotníky plíčkům od Rozvařilů.

Domorodci

Nijak se netajím tím, že mi chorvatský národ není zrovna blízký. Krátký pobyt mne opět přesvědčil, o jakou hordu fašistů se jedná. Ať už to byla fotografie válečného zločince s nápisem hrdina na jednom z hotelů, samolepky s hesly z poněkud temného období, které mělo Chorvatsko za druhé světové války či tablo maturantů z Makarské, na kterém se omladina originálně zvěčnila s hákovým křížem.

Účastníci

Jestli jsme se na něco těšili, tak to byla právě sůl země. A úroda byla mocná. Krajánků všelijakých byl plný kemp, nutno přiznat, že písnické modely poněkud předběhly dobu a většina rekreantů byla oblečena méně výstředně, přesto jsme však do kolektivu zapadli. Na pláži byla jedna matračka vedle druhé, v tomto ohledu musím litovat skutečnosti, že mé lehátko se vyfouklo při prvním použití a již jsem nenašel chuť jej nafouknout znovu, proto jsem si s ním mnoho vodních radovánek neužil.

Užily si ale jistě dívky, které trávily na nafukovačce celé dopoledne, aby posléze připlavaly ke břehu vybarvené do ruda. Zvláště pak boubelky vypadaly v růžovém zbarvení jako roztomilá prasátka. Pozastavil bych se také nad odhalováním poprsí na oblázkové pláži. U mladých rekreantek jsem na ňadra hleděl se zalíbením, horší to již bylo u starších a urostlejších kusů. Jedno ale nepochopím. Rekreantka si ráno sundá horní díl koupacího kostýmu, vystavuje své prsy, maže je krémem se silným UV filtrem, houpá s nimi při chůzi po pláži celý den. Když se ale jde koupat, oblékne si podprsenku. Proč to? Kvůli rybám? Těžko říct.

Bylo až dojemné vidět nešťastné lidičky, jak třetí den pobytu žvýkají na pláži dovezený řízek, jak si k přesnídávce dávají gumový rohlík s májkou či malou vepřovou konservu. Nepopírám existenci třídních rozdílů a smířlivě připouštím, že pro mnoho z nich znamenala tato rekreace celoroční odříkání a nejednu sobotní směnu navíc. Přesto jsem se neubránil cynickému šklebu. Při pokusu o kontakt z lidiček obvykle zářila spokojenost, líbilo se jim prostředí, libovali si v možnosti sami si vařit, nevadilo jim spartánské vybavení chatek a pochvalovali si chutné pokrmy, které nabízejí místní restaurace.

Začala v nás hlodat neodbytná myšlenka, čím to jen je, že máme to stejné jako oni a nejsme přitom spokojeni? Nedokázali jsme najít odpověď, proto jsme se pátý den pobytu sebrali, vrátili Edovi klíče od chatky, přebytky potravin rozdali spolubydlícím, nepotřebný člun věnovali chudým dětem a odjeli rozjímat do Medžugorje, ale to je už jiný příběh…

Komentáře

  1. Tak pravil pattt, 9. 7. 2008 v 15.29 :

    Hezky se nam pan RVHP zvecnil s mobilatorem v odrazu ve skle 🙂

  2. Tak pravil RVHP, 9. 7. 2008 v 16.02 :

    Ty taky všechno hned prozradíš.. Nechtěl bys jít dělat třeba do zpravodajství?

  3. Tak pravil chajim, 9. 7. 2008 v 16.22 :

    můj report bude záhy následovat. přeci jen, jsem byl hvězdou tamního parketu:DDD

  4. Tak pravil RVHP, 9. 7. 2008 v 16.40 :

    Karle, taktně jsem pomlčel, že jsi byl toho večera napuštěný jako vana a odešel jsi s ostravskými soudruhy na diskotéku, kde jsi tančil jako torpédo se síťkou ve vlasech a dělal další ostudu…

  5. Tak pravil chajim, 9. 7. 2008 v 16.47 :

    Byl jsem lepší než Patrick Swayzee v Saturday night fever:D

  6. Tak pravil RVHP, 9. 7. 2008 v 16.53 :

    Karle, při vší úctě, musel jsi být opravdu děsivý, soudě dle toho, jak to pak popisovali tví ostravští kamarádi a jak vypadaly snímky z tvé produkce. Nemluvě o tom, že jsi měl dvojku pod kůží už když jsi šel tam:-)

  7. Tak pravil chajim, 9. 7. 2008 v 17.08 :

    Ale já neříkám, že bych nebyl, ale nikdo lepší tam nebyl (patrně proto, že jsem byl jediný, kdo tam byl vidět a slyšet)…:D

  8. Tak pravil Richard, 9. 7. 2008 v 21.11 :

    Inu zážitky, jen co je pravda. Ale před tou odvahou klobouk dolů…

  9. Tak pravil GOR, 9. 7. 2008 v 21.37 :

    Osobně jsme se těšil na vaše zážitky.
    Diky RVHP předčila popisnou story touha poznání, jestli jste se, mládenci zúčastnili soutěže o nejlepší báseň či pohádku.
    Nebuďte škrti a pochlubte se 😉

  10. Tak pravil Sadako, 9. 7. 2008 v 21.52 :

    Tleskám úchvatnému reportu, jistě jste se vrátili notně obohaceni na duchu a navázali v místě odpočinku četná nová přátelství, též gratuluji k přežití Dobrých hostinců a jiných laskomin! A ta básnická soutěž (znějící značně freudovsky) by mne také zajímala… 🙂

  11. Tak pravil StochastikoS, 9. 7. 2008 v 21.54 :

    Fotky z maškarního nebudou ? A ty básničky a pohádky by mě taky zajímaly ! 🙂

  12. Tak pravil RVHP, 10. 7. 2008 v 9.53 :

    Musím přiznat, že jsme se pokoušeli o básničku o Neptunovi, ale po zavržení sofistikovaného rýmu „Neptun … Neptun … prdí do vln“ se nám jaksi nepodařilo navázat.

    Pohádka, respektive výběr slov nám přišel natolik zhulený, že jsem to raději ani nepokoušeli.

    Fota z maškarního nebudou, neb jsme seznali, že nejsme ve stavu, abychom mohli opustit chatku, nicméně pokud kolega Chajim svolí a ukáže svá fota z tančírny, bude i tak na co koukat.

  13. Tak pravil ten, který je, 10. 7. 2008 v 10.01 :

    A co ten delegát fly obejda? Chajim o něm rozprávěl téměř s láskou. To byl taková kreatura?

  14. Tak pravil RVHP, 10. 7. 2008 v 10.05 :

    Takovy bezny blb, nic zvlastniho, neprekvapil, nezklamal.

  15. Tak pravil Wehrwolf, 10. 7. 2008 v 10.58 :

    Pánové, jste masochisti, víte to?

  16. Tak pravil wuxia, 10. 7. 2008 v 11.54 :

    Chajim: Mistře, v Saturday Night Fever skotačí John Travolta, nikolivěk Patrick Swayze, ten prohání parket v Dirty Dancing. Jinak ale report výživný, muselo to být opravdu velmi poetické.

  17. Tak pravil bosorka, 10. 7. 2008 v 12.44 :

    Právě proto byl chajim lepší, když tam Patrick nehraje.

    Celý tento pěkný zápisek mi ovšem připomněl zájezd na akci zvanou S bigbítem k moři, taktéž do Chorvatska. To bylo taky poměrně vypečené, i když tam to byla samá zbořka, spíš pivo než sůl země.

  18. Tak pravil unseen, 10. 7. 2008 v 12.50 :

    inu co dodat – čekání na report se vyplatilo, pobyt to musel být vskutku pěkně pěkný.

    nicméně se u příštích výletů přimlouvám za přibalení notového booku, by se na mezisíť připojiti a blog občerstvovati bylo lze. takhle mi týden snídaně valně nechutnala…

  19. Tak pravil chajim, 10. 7. 2008 v 13.45 :

    Wuxia: Bosorka to pochopila přesně:)

    Jinak teda ještě můj pohled na věc. Není lepší, než páně RVHP, protože on vyčerpal v podstatě celou šíři…Já se zaměřil jen na pár drobností:) http://goldmann.blog.idnes.cz/c/42012/Tak-jaka-byla-dovolena.html

  20. Tak pravil RVHP, 10. 7. 2008 v 14.09 :

    Chajim: Narážíš na mou šíři, Iciku?

  21. Tak pravil chajim, 10. 7. 2008 v 16.41 :

    RVHP: To bych si přece já, zrovinka já nikdy nedovolil…

  22. Tak pravil StochastikoS, 10. 7. 2008 v 21.09 :

    Dovolím si jen poznámku na okraj: pánové z klubu HoRoRo si debužírují na Balkáně a mezitím v matičce Praze demonstruje proti radaru ne 200, ne 300 ale CELÝCH 1000 LIDÍ (jak to píše moc hezky pan Ko(ko)trba na Blistech a zdejší tisková agentura Nová Čína mlčí, ptám se proč !?! 🙂 (Nejspíš to bylo tím, že nedemonstrovala Veronika Švihelová nebo paní Paroubková verze 2.0 …)

  23. Tak pravil orsic, 10. 7. 2008 v 22.33 :

    vskutku neskutečné příhody …

  24. Tak pravil Bacil, 13. 7. 2008 v 20.47 :

    poolparty

  25. Tak pravil RVHP, 15. 7. 2008 v 20.43 :

    StochastikoS: Tím to nebylo:-) A při vší úctě bych tyto dvě dámy nesrovnával, paní Paroubková má na sobě minimálně výrazný handicap v podobě funícího Puchejře.

    A koupil jsem u vietnamců smajlíky, to tu chybělo. ❗

  26. Tak pravil chajim, 15. 7. 2008 v 22.25 :

    😀 😀 😀 😀

  27. Tak pravil Mountbatten, 17. 7. 2008 v 13.12 :

    Panove, myslela jsem si, ze v nasi krasne zemicce jiz mnoho hrdinu dnesni doby neni. Ale presvedcili jste mne o opaku! Vydat se, zcela dobrovolne, na lacinny zajezd autokarem do krasnych mist jako je Chorvatsko, to je skutevne cin hrdinsky! Doufam ovsem, ze vas zavodni lekar vas po dovolene uznal dusevne zpousobilymi a ze nepisete tyto zapisky z ozdravovny pro dusevne chore! Bylo by to sice zcela pochopitelne, lec nemile.

  28. Tak pravil ten, který je, 22. 7. 2008 v 14.39 :

    I nahlédl jsem na sajt, kdo byl tentokrát hostem na Neptunově pódijku a on to k 15. červinci mladý klimpršpíler Vondráček.

    Zajímal by mne honorář za to, že českým odulým rekreantům s bílými břichy zpestřují umělci volné chvíle nějakými těmi nejapnými vyprávěnkami z kůlturního frontu…

  29. Tak pravil RVHP, 8. 10. 2008 v 14.53 :

    Tak panove, to bylo o vous.

    http://zpravy.idnes.cz/slovinskeho-potapece-napadl-na-jadranu-lidozravy-zralok-pea-/zahranicni.asp?c=A081008_140706_zahranicni_lpo

  30. Tak pravil Chajim, 8. 10. 2008 v 15.37 :

    (stírám kapky potu) fffffff, ještě že tak

Vložit komentář