V ruce samopal

Pohraničnický kronikář Rudolf Kalčík, známý ponejvíce coby autor literární předlohy Kachyňova filmu Král Šumavy, se spolu s esenbáckým pamětníkem Václavem Janečkou dopustil v roce 1972 vydání knihy V ruce samopal, toto veledílo se stalo o sedm let později předlohou filmu Drsná planina. Bolševický Klostermann Kalčík zde opouští svou Šumavu a pouští se do vyprávění o hrdinech útvaru 9600 na Mariánskolázeňsku. Pokud budeme srovnávat s Králem Šumavy, máme zde stejného autora, příběh o ochráncích hranic a podle obou děl vznikl film.

Dochází li k debatám, jestli je filmový Král Šumavy uměleckým dílem či propagandou, u knihy V ruce samopal resp. u Drsné planiny není sporu, obojí je pitomé až na půdu a politikum čouhá hochům z hlavní jejich samopalů ve formě neředěné. U Krále samozřejmě prokázal Kachyňa filmařské řemeslo až riefenstahlovským způsobem, ačkoli kameramané nejezdili ve slatině na kolečkových bruslích. Jaroslav Soukup toho moc ukazovat nemohl, nutno ovšem přiznat, že z materiálu, který měl k dispozici by neupletl bič ani nadaný talentovaný režisér.

V nejtužší normalizaci potřebovala strana a vláda velká slova, aby zakryla své malé činy, jistě tedy uvítala počin zkušeného a angažovaného literáta Kalčíka, který nejen chlapcům a děvčatům předložil napínavý příběh z těžké služby na hranici. Děj knihy začíná krátce po válce, kdy z kurzu SNB vychází parta absolventů, kteří společně putují k pohraničnímu útvaru Lesov. Seznámíme se s hrdiny, rozhodným Janišem-Cikánem, pracovitým Ivanem Olivou, robusním Chrasťákem či smolařem Járynkem z kuchyně útvaru, který neumí připravit knedlíky.

Pohraničníci se zúčastní odsunu sudetských Němců, kdy zakročí při vykupování místního konzumu, aby hakenkrojcleři nepřenesli tradiční české potraviny do rajchu. Ve volném čase uspořádají ve smíšeném zboží hlídky a omezují prodávané množství soli na půl kila. Na druhou stranu ale dovolují německým rodinám vzít si zavazadla přes váhu. Po tomto lidském aktu se postarají o dobytek a pole a samozřejmě střeží i hranici.

V únoru 1948 jsou svoláni do Prahy, kde zakročují proti zlaté mládeži, která se nechce vzdát starých pořádků. Po únoru přibývá kopečkářů a tak jsou neustále ve své namáhavé a zodpovědné službě na hranici. Bojují proti banderovcům, cicákům (agentům CIC – pozn. RVHP) a kopečkářům. Krom neobyčejně krásných a ryzích charakterů mládenců je samozřejmě dosti prostoru věnováno i popisu politické situace. Kalčík zde pracuje s adjektivy s hodinářskou přesností, hrachová polévka v útvarové jídelně je vždy horká a dobrá, útvarový čaj silný, erární boty pevné a kožich teplý. Není proto divu, že hoši mají spoustu erfolků (úspěšných zadržení kopečkářů – pozn. RVHP).

Dobrodružnou akci střídá humor, kupříkladu když jeden ze soudruhů vystřelí nad hlavu cicáka, další se zajímá, jestli je agent raněn a střelec zesměšňuje padoucha větou „je zraněn těžce, pokud je krev hnědá“. Kniha je zkrátka živočichopis a měl by ji mít ve své knihovničce každý.

Komentáře

  1. Tak pravil Jaeger, 25. 10. 2007 v 10.43 :

    Překvapuje mne Tvá zuřivě zhůvěřilá záliba ve špatné, potažmo tendenční, či dokonce šílené literatuře.

  2. Tak pravil RVHP, 25. 10. 2007 v 10.44 :

    Překvapuje tě, soudě dle tvého vyjadřování překvapení, již mnoho let…

  3. Tak pravil Jaeger, 25. 10. 2007 v 15.00 :

    Poprvé to ale vyjadřuji online u konkrétního popisu Tebou zmiňované dobově zabarvené kněhy. 🙂

  4. Tak pravil Karel Zibrid, 25. 10. 2007 v 15.54 :

    „V ruce samopal“ v knižní podobě jsem ve zmiňované pražské etapě odložil, neb už jsem tu sračku nebyl schopnej dál číst 🙂 nicméně, byla to chyba a ukázka osobní slabosti, protože tohle by si měl přečíst každý.. Je to fakt nářez. Filmík byl proti tomu svěží a příjemná oddychovka..

  5. Tak pravil Jaeger, 25. 10. 2007 v 18.13 :

    Slovy západních anotátorů by se dalo říci, že tehdy jistě šlo o „akční drama s politickou zápletkou“.

  6. Tak pravil Cortex, 1. 11. 2007 v 16.06 :

    Takhle recenze je naprostej literární majstrštyk … dovoluji si skromně udělit nula nábojnic ze šesti.

  7. Tak pravil RVHP, 1. 11. 2007 v 17.44 :

    Děkuji pane:-) Rád jich vidím po dlouhé době.

  8. Tak pravil Relim, 17. 6. 2010 v 17.16 :

    Pánové,to je kronika Lesovského útvaru!Byl napsán v takové době,v jaké byl a příběhy jsou v ní sepsány popravdě.Tak se uklidnětě a zdržte se politických názorů.Je to plnohodnotné dílo,jako každé jiné z těch minulých dob.

  9. Tak pravil Luděk, 24. 1. 2013 v 11.13 :

    Rád si přečtu vše. Číst se to celkem dá. Tento komentář z mého hlediska nemá obdoby. Jako by ho napsal zasloužilý člen KSČ, který přeběhl k ODS. Tak něco napiš ty, ty zakomplexovaný kritiku !!!

  10. Tak pravil RVHP, 13. 2. 2013 v 16.58 :

    Milý Luďku, číst se dá i pytlík od mouky.

  11. Tak pravil Luboš, 27. 2. 2015 v 10.21 :

    Milý RVHP, tvá recenze pouze připomíná potřebu nakydat co nejvíc hnoje na cokoliv, co se vytvořeno v minulém režimu. Nebylo by od věci, pokud se pasuješ do role kritika, si prvně zjistit fakta ,jak to v poválečných letech na hranicích chodilo. Silně mi projevem připomínáš Ivo Pejčocha , který ve svých knihách vyzdvihuje odvahu emigrantů, z většiny různý zlodějíčky, kteří zastřelili příslušníky PS nebo naopak, pokud některý pohraničář něco přehlédl okamžitě jakýmsi posměškem na to poukazoval.

  12. Tak pravil RVHP, 27. 2. 2015 v 17.55 :

    Milý Luboši, děkuji. Hned potom co bude objeven článek Hitler byl gentleman se začnu tvou kritikou do hloubky zaobírat a shánět si potřebná fakta.

  13. Tak pravil Frantig, 2. 3. 2015 v 21.15 :

    Pan Luboš ráčí být členem „Klubu českého pohraničí“, že tady relativizuje zločiny rudých eskader smrti?

Vložit komentář