Řidič má tvrdý chléb

Musí znát volant, brzdy, spojku a plyn, válce, písty a rychlostní skříň, chladič, čerpadlo, diferenciál, sytič, karburátor, rozdělovač, kondenzátor … tak a dost! Šoféři to jistě nemají jednoduché. Nevidím ale přesto důvod, aby si brali cestující jako rukojmí a obtěžovali mě svým chováním, mluvením a vůbec. Závěrem minulého týdne jsem za jediný den potkal tři individua za volantem a opět mne to povzbudilo k lásce k tomuto povolání a jeho vykonavačům.

Pan řidič č. 1

Poněkud tupě se tvářící čtyřicátník, potící se v bleděmodré dederónové košili na lince 177. Bylo vedro a ačkoliv to po ránu ještě šlo, zapařený šofér již počínal brunátnět a zlostnými výkřiky komentoval dění na vozovce. Vrcholem jeho špílců bylo spuštění hlášení o „nutnosti umístit pséka na zadní plošinu, opatřit košíkem a držet na krátkém vodítku“, kterou několikrát pustil, aby byl ordnung.

O psychické nevyrovnanosti svědčil i systém plyn-brzda-plyn, který aplikoval. Nějakého nešťastníka musel mnoho vytroubit a i nepěkné slůvko na jeho adresu zvolat. Pomsta byla sladká, pěkně na něj najel na červené. To mu to dal.

Pan řidič č. 2

Opak prvního, poklidný šedesátník v modré košuli, jen tupý pohled měl nasazen také. Nicméně zájezdový autokar není pražská linka a tak se jelo na pohodu a s úsměvem. Snad jen kdyby za Mělníkem omylem nezabočil zpět na Prahu, což výletníky poněkud zneklidnilo. Šoféra zase zneklinil pokřik pasažérů, kam má jet, jestli už to někdy řídil atd. Nemluvě o tom, že po zbytek cesty se osazenstvo bavilo o bloudění a navigacích atp.

Po příjezdu na místo B již byl pan řidič neprávem za úplného bambulu, nakonec v takové lesní serpetině by mohl uvíznout každý. Někteří účastníci se dokonce s Charónem ani nerozloučili. Korunu tomu nasadil vesničan, který doběhl k autobusu a spustil bandurskou.

– Vzal si mi sloupek!
– Jakej sloupek?
– Sloupek od plotu!
– To je divný…

Nevydržel jsem to a zmizel pryč, pan řidič neměl dobrý den.

Pan řidič č. 3

Taxametr může řídit každý a jelikož nejsem rasista, nevadí mi ani Rom. Tedy, pokud nezačne mluvit, že ano.

– Hádal bys, že mám vnoučata?
– Teda, promiň, že ti tykám.
– No vidíš a mám dvě.
– Je mi teda třicet sedum.
– No, děti se potatily.
– Tak musí táta pomoct.
– To je patnáct tisíc kočárek.
– Buď rád, že máš práci. To je dneska nejdůležitější.
– A bydlení.
– Práci a bydleni.

Peklo. Přimlouvám se za vývoj samočinných dopravních prostředků, kde JE nebudeme více potřebovat…

Komentáře

  1. Tak pravil orsic, 28. 5. 2007 v 18.48 :

    to je prdlajz …doporučuju linku 353 z čakovic ..to je teprv pošušňáníčko 😉
    kam se hrabou prison-busy …

  2. Tak pravil Karel Zibrid, 29. 5. 2007 v 13.40 :

    A to můžeš bejt rád, že tě nevezl osobně pan Blbec, pořád ještě mu, pokud vím, dlužíme to cédo..

  3. Tak pravil RVHP, 29. 5. 2007 v 14.02 :

    Pan Blbec třeba už nejezdí, určitě vydělal na tom Skyline…

Vložit komentář